close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitola- Neznámý

24. května 2009 v 19:36 | Aranel van de´Corvin |  Příteli můžeš věřit

Pomalu otevřela oči do temného šera svého pokoje. Venku byla tma, protože škvírou mezi závěsy prosvítal pruh světla z nedalekých pouličních lamp.
S námahou se zvedla z postele. Vypnula MP3-ku, která do teď hrála a vyndala si sluchátka z uší. Zašmátrala v kapse u kalhot a vytáhla z ní mobil. Když se display rozsvítil zjistila, že je 22:18.
,Hm . . . . spánek už mám za sebou, takže teď je čas na ňáký vzrůšo.´řekla si potichu.
Vstala z postele a šla ke skříni, z ní vytáhla černou mikinu s kapucou a rychle si ji oblíkla. Mobil zase strčila do kapsy u kalhot a potichu se vydala ke dveřím.
,To bylo lehký.´řekla tiše, když utíkala po chodníku před domem.
Běžela, dokud nebyla v jiné ulici. Pak se pomalými, ale dlouhými kroky vydala k lesu.
Bylo to zvláštní, když byl člověk v tom lese sám. Snadno pak uvěřil těm historkám. Ale Viola se statečně držela.
Pomalými kroky vcházela hloub a hloub do lesa. Stále nemohla přijít na to, co ji sem táhne, ale táhlo ji to pořád dál a dál, takže když se po čase otočila zjistila, že už neví, kde je. Cesta zpátky zmizela.
Srdce jí začalo prudce bít. Uhánělo jako o závod. Viola se začala potit. Sundala s mikinu a zůstala jen v tílku. Poprvé tak pocítila chlad dnešní noci.
,Sakra!´rozčilovala se. Věděla, že nemá cenu bloudit teď v noci po lese. Rozumnější bude počkat tady do rána. Přece jen se říká: Ráno je moudřejší večera.
Při té představě jí přeběhl mráz po zádech. Ale nebylo zbyt, takže se na zemi rozprostřela mikinu a posadila se na ni.
Les byl nezvykle tichý. Žádní zpívající ptáci, žádné hopsaní zajíčků ani pasoucí se srnky, prostě nic. Takže velice zřetelně slyšela v dálce za sebou křupnutí větvičky.
Prudce se otočila, ale nikde nikdo nebyl.
,Sem paranoidní.´špitla a snažila se tím uklidnit. Ale moc se jí to nedařilo. Srdce jí opět začalo uhánět jako o závod.
Náhle se zachvěl keř přímo před ní. Zadržela dech. Z keře vystoupil mladý, vysoký mu. Měl delší tmavě hnědé vlasy a zářivě modré oči se stříbrným odleskem.
Viola se nadechla. Zkoumavě se zahleděla na neznámého muže. Ten s neurčitým výrazem udělal krok k ní. Viola se nedůvěřivě posunula dozadu.
Když muž zpozoroval její reakci, okamžitě ustoupil o krok zpátky.
,Nebojte se, já vám neublížím. Jen jsem šel okolo a viděl vás tu, tak jsem se chtěl zeptat, jestli jste v pořádku, jestli nepotřebujete pomoc.´
Mluvil klidně, ne příliš hlasitě a ruce měl zvednuté dlaněmi k nebi, aby dal Viole najevo, že jí nechce ublížit.
,Díky, ale nepotřebuju pomoct.´odpověděla mile. Tvářila se normálně, ale srdce jí prudce bušilo a ruce se jí třásly.
,Opravdu?´ujišťoval se neznámý.,Mám totiž namířeno do města, takže bych vás mohl doprovodit.´nabídl jí.
Viola úplně ztuhla.,To není dobrý, to vůbec není dobrý.´říkal si pro sebe. Byla sama, v noci, v lese s neznámým mužem, který ji nabídl, že ji doprovodí.
Muž trpělivě čekal na její odpověď.
,Co když tu na někoho čekám?´vyhnula se odpovědi.
,Drahá slečno, je skoro půlnoc. Vy tu sama sedíte v tomhle´na to slovo kladl velký důraz., lese a na někoho tu čekáte?? Tomu opravdu nevěřím. Spíš bych řekl, že jste se ztratila . . . .Mám pravdu?´
,Možná.´řekla Viola klidně, ale stále se cítila tak nějak zvláštně. Její srdce se zklidnilo a i ruce se jí přestaly třást.
,Dobrá, tedy přijímáte mou nabídku??´ptal se neznámý.
,Ano.´řekla a zvedla se ze země. Vzala si mikinu a očistila ji od hlíny a listí. Pak si ji znovu oblíkla a vydala se k neznámému muži.
Vyšli směrem, který muž ukázal.
Viola měla nutkání ptát se ho na spoustu věci, třeba kde se tu vzal a co tu dělá, ale raději to neudělala. Stačí, že s ním jde sama lesem, nemusí si s ním ještě povídat nebo ho poznávat.
,Často zůstáváte v noci sama v lese?´zeptal se, když vycházeli z lesa.
,Ne.´řekla jen. Nic mu do toho přece není.
,Tak co tu dnes děláte?´
Viola neodpověděla.
,Omlouvám se, nic mi do toho není.´řekl a na pár vteřin sklopil oči.
,Teď už cestu najdu, díky.´poděkovala Viola a odešla.
,Dobrou noc.´zavolal za ní muž.
Jakmile Viola zahnula za první roh, zrychlila pak začala běžet. Zastavila se až před domem jejích rodičů. Rychle vběhla dovnitř a hlasitě zabouchla dveře. Teprve potom jí došlo, že doma už všichni spí.
Chvíli jen stála na místě a poslouchal. Bylo ticho, takže všichni opravdu spí. Potichu odešla do svého pokoje.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kikina Kikina | E-mail | Web | 26. května 2009 v 15:15 | Reagovat

Začíná se to zajímavě vyvíjet :-D Moc pěkné

2 Bary-SBčko Bary-SBčko | Web | 29. května 2009 v 16:53 | Reagovat

Moc super povídka
:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama