4. kapitola - Příchod do Velké síně
"Hej, lidi!! Za chvíli budeme na stanici. Měli bychom se připravit, abychom se pak včas dostali ven, než nás zastihne nával u dveří"oznámil Sirius
"Máš recht, kámo"opřel se o něj James
"Tak my půjdeme. Uvidíme se ve Velké síni"objala jsem Siriuse a rozloučila se zbytkem Pobertů
"Hele, co je mezi tebou a Siriusem??"vyptávala se zvědavě Lili
"Nic, co by mělo být??"zatvářila jsem se nevinně jako andílek
"No tak. Nehraj si na blbou, vždyť vidím, jak se na sebe koukáte"rýpla do mě
"No tak fajn. Sirius se mnou chce ASI chodit"oznámila jsem, jakoby se nechumelilo
"To si děláš srandu!! A to říkáš jen tak??"podivila se
"A jak bych to měla asi tak podle tebe říct"zeptala jsem se zvědavá na odpověď od Lili
"No já nevím, třeba bys to měla říct trochu víc pozitivně, skákat radostí, nebo něco takového, víš"navrhla
"Jak bych se mohla radovat?? Stejně by mě odkopnul jako ten zbytek naivních barbín. Abych se přesvědčila o tom, že mě má rád, tak jsem mu to pro jistotu udělala trochu složitější"usmála jsem se ďábelsky
"Hele neděs mě jo. Tenhle pohled jsem naposledy viděla, když jsi Angele přeměnila barvu pleti na modrou a vlasy na sytě zelenou"zavzpomínala se Lili
"Neboj, budu na něj hodná. Doufám"zasmála jsem se
"Radši už si vyneseme kufry, než se všichni nahrnou do chodby a zatarasí nám volný průchod ke dveřím"řekla, jakoby pronesla největší moudro světa
Vlítly jsme společně do kabinky jako divé, každá popadla jeden obrovitý kufr a společnými silami se soukaly ven. Zahlédla jsem, že se Poberti snaží o to samé. Největší kufr měl podle očekávání James. Chudák, musely jsme mu s Lili pomoct vysoukat to rozměrný zavazadlo ven do chodby, což se nám za pomoci Siriuse povedlo. Rychle jsme se všichni nahrnuli ke dveřím a čekali, až zastaví vlak, abychom mohli narychlo vystoupit. Konečně se vlak s pískáním a skřípáním zastavil a Poberti se vysoukali ven. James pomohl Lili s jejím zavazadlem ze schodů, aby nespadla. Jako poslední jsem ven lezla samozřejmě já, že. Vždycky se obětuju. Teď ale jak mám slézt z těch schodů. Mám poslat kufr napřed a pak jít já, nebo nejdřív já a pak kufr. Tohle řeším už 7 let a nikdy jsem nepřišla na přijatelné řešení. Většinou se rozplácnu na zastávce, když padám ze schodů a pak za mnou letí kufr, který na mě podle zvyku hodí Angela se slovy "Promiň, ale hodně tady zacláníš", kráva jedna, nakopala bych jí zadek. Sakra, taky bych chtěla mít někoho, kdo by mi helpnul s těmi věcmi jako Lili.
"Počkej, pomůžu ti"zasmál se zářivě Sirius
Áááááááááááá, spása mého života. Konečně se našel někdo ochotný mi pomoct, díky ti všemohoucí. A bohužel u mě platí přísloví "Co na srdci to na jazyku", takže tu větu předtím, co jste právě četli, jsem řekla nechtě nahlas. No jo, zase jsem se nevyhnula mému každoročnímu staničnímu trapasu. Už by mi někdo měl zalepit tu pusu. Naštěstí se Sirius a všichni ostatní zasmáli a pak mi pomohli ven.
"Nerozplácla jsem se!!"zvolala jsem na celou stanici, když jsem bezpečně vystoupila"Joooooooooooooo"křičela jsem neúnavně
"O čem to zase mluví"zeptal se Sirius
"Ty to nevíš"podivila se Lili
"Ne"oznámil suše
"No Renča se vždycky každý rok vymázne tady na zastávce, přesně na tomhle místě"vysvětlila mu a ukázala na místo pode mnou
"Jo a letos jsem se toho prokletí zbavila"tančila jsem na zastávce, jako víla
"To snad není pravda"začal se řehnit Sirius a všichni se přidali. Kupodivu i já se ze srdce zasmála. Sice nevím, čemu se Sirius přesně smál, jestli to bylo tou historkou nebo mým poskakováním kolem, ale to mi bylo vlastně fuk. Rychle jsem se přestala smát
"Rychle všichni opusťte bitevní pole!!!!!!!"křičela jsem"Siriusovy obdivovatelky se sem ženou"popadla jsem svůj kufr a Lili za rukáv a rychle jsme si to nasměrovaly ke kočárům
"Ty ho tam takhle necháš"podivila se Lili
"Hm……..asi jo"rozhodla jsem se a nasedla do kočáru, který táhnul vyhublý dospělý testrál.
Já je mohla vidět, protože jsem viděla smrt svých rodičů. Byla jsem sirotek od dvanácti let. Částečně jsem si na to zvykla, ale pořád mi chyběl překrásný hlas mé matky a otcova přehnaná starostlivost o mě. Když jsem byla ještě malá a spala ve svém pokoji, každý večer ke mně doléhal ten sladký a něžný hlásek mé maminky, co zpívala při vyšívání. Zdědila jsem po ní taky hudební sluch. Moc mi chyběli oba dva. Zemřeli při autonehodě, ale už o tom nemluvme. Teď jsme právě přijeli před velkou bránu, kde postávalo jen pár lidí. Nahrnula jsem sebe i Lili dovnitř a namířily jsme si to přímo do svých pokojů. Rychle jsem obsadila své oblíbené místo na posteli u okna. Lili ležela hned na vedlejší posteli též u okna. Poslušně jsme si vybalily a pádily do Velké síně, protože se z chodeb začínaly ozývat hlasy, což znamenalo nával spolužáků. Po cestě dolů jsme s Lili poslouchaly naši oblíbené písničky. Jedna z nich byla od Rihanny a jmenovala se Umbrella. Nahlas jsme si broukaly text rytmické písně a pak i dokonce tancovaly. Tak s tímhle jsme otevřely obrovité dveře do Velké síně a samozřejmě si udělaly trapas. Všechny zraky spadly na nás a hlavně ten profesorky McGonagallové. To zase bude průser.
"Tak jinak"zvolala jsem na přeplněnou síň, táhla Lili zase zpátky na chodbu a zavřela dveře
"Co to děláš"podivila se Lili
"Nic. Jen uspořádám náš nový příchod. Vejdeme tam v klidu jo"a pak nastal záchvat smíchu
"Tak jo, hlavně klid. Nebo víš co?? Sereme na to. Náš příchod byl nejlepší ze všech"další záchvat smíchu
"Čemu se směješ"zvolal známý hlas za mnou. Sirius, napadlo mě…
Otočila jsem se a byli tam všichni Poberti.
"No jen jsem se smála našemu příchodu do Velké síně. Původně jsme tam chtěly vlézt v klídku, ale rozhodly jsme se, že ten příchod nebyl tak špatný"mrkla jsem na Lili
"Hm, tak to se podívám na ten váš příchod"zasmál se šibalsky Sirius a jeho parta
"Proč ne"šoupla jsem si sluchátko do uší a zase začala podle Lili překrásně zpívat a tančit
No s tím jsme zase vešly do Velké síně. Slyšela jsem za sebou Poberty, jak nás doprovází s frajerským pískáním, tleskáním a jásáním. McGonagallka na nás vražedně koukala, jinak se všichni smáli nebo se přidali k nám a blbli. No prostě nám ten nový školní rok pěkně začíná. Dokonce i Brumbál se smál, dokud ho McGonagallka nesjela zlostným pohledem. Chudák starej. Po chvíli blbnutí jsem se rozhodla, že už to stačilo, tak jsem raději zapadla za stůl a začala se ládovat vším možným.
Do toho všeho nás Brumbál přivítal opět v Bradavicích a popřál nám hezký nový rok a přitom se celou dobu koukal na mě. Když jsem vycházela ze síně, natáhla jsem se ještě pro rudé jablko. Bylo krásné a na světle se oslnivě lesklo. Pak mě někdo polechtal a já jako obvykle nadskočila a jablko upustila na kamennou zem.
Do toho všeho nás Brumbál přivítal opět v Bradavicích a popřál nám hezký nový rok a přitom se celou dobu koukal na mě. Když jsem vycházela ze síně, natáhla jsem se ještě pro rudé jablko. Bylo krásné a na světle se oslnivě lesklo. Pak mě někdo polechtal a já jako obvykle nadskočila a jablko upustila na kamennou zem.
"Hej Renčo, ten příchod se ti poved"zasmál se můj kamarád Thomas
"Thomasi, Thomasi. Ty a tvoje vtípky mě jednou přivedou do hrobu"společně jsme se zasmáli a pak odešel
Byla jsem připravená se ohnout pro rudý plod. Už, už jsem se pro něj natahovala, ale někdo mě předběhl. Pomalu jsem vzhlédla od země vzhůru a prohlédla si tu drzou osobu, co mi sebrala denní dávku vitamínů. Byl to zase Sirius. Rychle jsem se zvedla a chvíli na něj koukala. Pak mi mile jablko podal.
"Díky, tos nemusel"řekla jsem mu lhostejně
"Nemáš zač"pronesl se zájmem v očích
"SIRIUSI!!!!"zakřičela nějaká dívka na Siriuse
Byla to Angel. Zase ta vlezdoprdelka. Abych jí náhodou Siriuska nepřebrala, krávě blbý. Zasloužila by si pěkný nářez. Hned, co jsem si to domyslela, stála po boku Siriuse a políbila ho na tvář. Značně se zašklebil.
"Angelo, dej mi teď pokoj, jo, momentálně s někým mluvím"využila jsem jeho nepozornosti a tiše jsem se vytrácela ze scény
"Renčo, počkej"křikl na mě. Sakra, zaklela jsem. Tak tohle se nepovedlo
"Hm"zabručela jsem na něj
"Půjdu s tebou"nabídl se
Radši jsem se zakousla do jablka, protože se mi na tohle fakt nechtělo nic říkat. Po cestě z velké síně mlčel jako hrob. Když jsme dorazili ke schodišti, vyhodila jsem zbylý ohryzek do koše. Na chvíli jsem se zastavila.
"Co je"zeptal se udiveně Sirius
"Nic, všechno je v pohodě"ujistila jsem ho
"Víš, já dost přemýšlel nad tím, cos mi řekla v tom vlaku a musím uznat, že máš pravdu. Asi by nám to neklapalo"přiznal
Do prdele to jsem neměla v plánu. Nehodlám se mu tu složit k nohám a vyznat mu vroucí lásku, na to ať rychle zapomene. Nebudu jedna z jeho obdivovatelek. Sakra, co mám dělat. Klid Renčo, třeba to na tebe jenom hraje.
"Opravdu"řekla jsem lhostejně
"Jo"odpověděl spokojeně
Chtělo se mi nehorázně bulit. Ale copak to šlo před NÍM??!! Myslím, že ne.
"Hele, něco jsem si dole zapomněla. Vrátím se pro to. Klidně běž nahoru, já tam přijdu"sdělila jsem mu se zadržovaným pláčem
"Tak jo. Nechceš doprovodit"zeptal se
"Ne díky, jsi hodný"letěla jsem ze schodů jako divá a zmizela v nějaké temné chodbě a tam začala bulit
Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale bylo mi smutno a hlavně blbě. Našla mě tam, až Lili, která nevěděla, jak má zastavit můj proud slz. Raději mě dovedla do pokoje a na nic se dále neptala. To byla zase krušná noc. Vůbec jsem neusnula, až někdy o půlnoci.

