Krystýnka už napsala další kapču....poslala mi ji už před dvěma dny, ale ještě jsem neměla čas ji zveřejnit....
" čaaau Leno" volá na mě Lena z dalky. chjo zase škola, vůbec se mi tam nechce…
" Ahojky J, tak jak se těšíš do nový třídy?"
"No vuubec, ještě, že znám tebe Leni, aspoň, že tam sou všichni v pohodě, až na tu Daphne nebo jak se menuje, vážně je to tak strašná Barbínka?"
" Jo a dost namyšlená, nad všechny se povyšuje a je to kráva, ale na mě si nedovolí, vždycky ji setřu! :D, s tím nemám problém"
" OK, ale stejnak se docela bojím"
" To bude dobry, uvidíš, pojď už nám jede autobus!!"
" Vidíte tu novou, ty její boty sou fakt příšerný, neměla by si brát vzor z Leny" panebože ja tu Daphne vážně zabiju!!!!
" Co si myslíš, ty dylino, ne každej nosí podpatky a baleríny, spíš by ses měla podívat na sebe, ale radši to vlastně nezkoušel, mohlo by prasknout zrcadlo, teda vlastně URČITĚ BY PRASKLO!
" Tsss co si to dovoluješ ty náno hloupá!"
" Zalez, ty máš IQ houpacího koníka, tak mě nepoučuj"
Na obědě
" Nemusela ses přece jen hádat kvůli mně"
" Ale musela Moni, je to kráva a ja se s ni hádám furt"
" OK, tak pudem ne?"
" Jasně" Vzala sem tác s dojedeným, teda skoro dojedeným jídlem z naší "milované" školní jídelny se mi začlo dělat blbě, ale co…. Snad to přežiju…
PO cestě autobusem se rozloučíme a jdu domů, asi chcípnu po dnešku, sednu k netu a du na ICQ nikdo zajmavej tam není, jen žádost od nového kontaktu o přidání… Tak oK Přidám si ho. Uvidíme, co se z toho vyklube.
Tom: Ahoj Leni
Lena: čau, odkdy mate internet?
Tom: mám ho na mobilu, nechtěla bys jit dneska ven?
Lena: noooo, určitě :-*
Tom: OK stavím se pro tebe v 6 ok?
Lena: OK pa pa.
Tom: pa lásko
No to nebyla zrovna dlouhá konverzace, ale co… půjdu se osprchovat a připravit se na svý rande ;)
" Čau kotě"
" ahoj Tome" podívám se na něj, vypadá strašně i na upíra, je ještě bledší a má smutný oči, prostě je nějakej divnej
" Co se ti stalo, vypadáš strašně!!!!"
" no, už ti to musím říct, mi, celá naše rodina, kromě Monicy, ta se teprve učí bojujeme proti takzvaným lovcům, ti loví lidi a chcou nás zabit a mi a ještě pár rodin tvoříme takový Klan a bojujeme proti nim, jak sem nedávno odjel, tak sem jel na jednu misi… No a dneska sem měl boj s jedním upírem jménem Leonard… no a…"
Vyhrnul si předloktí a byla tam dost hnusná rána, kolem ni byli takový tmavý žilky, jako otrava
" Panebože a je to v pořádku, bude, že jo, musí!!!!"
" Jo, už mám protilék, ale sem teď slabý"
" A ti upíří, to lovci, kolik jich je?"
" Asi tak 80 a nás v našem klanu je přesně 93"
" A proč jste mi to neřekli, hned?"
" No, jsi jediněj člověk, který to ví a tím jsi teď v nebezpečí, protože Leonard se to dozvěděl i to, že tě mám rád, možná tě budou chtít využít"
" Cože a jak, co?
" No, teď ti nemůžu nic dál vysvětlovat, ale musíš s námi na 1 měsíc odjet a být pod naší ochranou!"
" A jak to jako asi mám udělat, teď začala škola a já se dozvím, že po mě de Banda krvežíznivých upírů a chcou mě zabít"
" Musíš utéct, něco si vymysli, ale není jiná možnost, než takle"
" Dobře, co mi zbývá, ale moc se mi to nelíbí!"
" To chápu, ale pojedeme do centra našeho klanu, je to hrad 300 km odsuď, bohužel, je mi to opravdu líto, ale jinak to opravdu nepůjde, jo a představím ti tam svýho pokrevního bratra, je to můj opravdickej brácha, je mu 17"
" Dobře no, asi bych si měla jít zabalit a něco si vymyslet"
" Dobře měj se, ahoj lásko" a dá mi pusu na čelo
" ahoj" mlčky odcházím… Panebože, to přece mamě nemůžu udělat, musím to nějak vysvětlit bráchovi, snad by mě mohl krejt, no nevím, snad něco přes noc vymyslím…


Nádhera prosím prosím další kapitolku