Tak tedy šli. Už nemluvili, jen šli. A oba při tom přemýšleli kam tohle podivné přátelství povede. Protože každý měl své tajemství a Lucian se chystal to své zítra Viole prozradit.
,Tak tedy dobrou noc slečno Violo.´řekl, když stáli přede dveřmi domu jejích rodičů.
,Musíte mi vykat? Víte . . . . vy ste starší a já . . . .prostě na to nejsem zvyklá.´
,Dobrá. Tedy dobrou noc Violo. A na zítřek se budu velice těšit.´
,Dobrou noc.´špitla a zavřela dveře.
První místo, na které zamířila byla kuchyň, měla hrozný hlad. Vyndala si z ledničky jogurt a pustila se do něj.
,Dobrou chuť.´popřála jí Zora, když přišla do kuchyně.
,Hm.´odpověděla Viola a dál se věnovala jídlu.
,Kdo to byl? Ten muž, se kterým jsi přišla?´ptala se hned Zora.
,Jeden můj známej. Proč?´ Viola nechápala proč to zoru zajímá.
,Tobě je 17 a jemu tak . . . . no 24. Ten by se spíš hodil ke mně a ne k tobě.´řekla Zora. A v podstatě to byla pravda, Zora totiž byla o 5 let starší než Viola.
,Myslíš si, že s nim něco mám?´vyhrkla nevěřícně Viola.
,Proč by tě sem jinak doprovázel?´odpověděla otázkou Zora.
,Protože je to gentleman a nechtěl, abych šla v noci sama domů.´vysvětlovala Viola zvýšeným hlasem.
,Mohl ti něco udělat.´vyčítala jí Zora.
,Ne! Nic mi neudělal ani neudělá.´zakřičela Viola. Prudce odstrčila rozjedený jogurt a naštvaně odešla z kuchyně. Šla do koupelny a prudce za sebou zabouchla dveře.
Snažila se na to nemyslet, měla svoji sestru moc ráda, ale nenáviděla, když jí někdo říkal, co má dělat obzvlášť šlo-li o to s kým se stýká.
Šla k umyvadlu a opláchla si obličej studenou vodou, ale to nedokázalo zahnat ty hloupé myšlenky, které jí teď bičovaly hlavu i srdce.
Zapnula kohoutek a příjemně teplá voda začala plnit vanu. Rychle se svlékla a vlezla si do ní. Společně s teplem jí zaplavil i pocit spokojenosti a klidu. Zlé myšlenky se pomalu vytratily kamsi do ztracena a ona pocítila nevýslovnou úlevu.
Asi po půl hodině kdosi zaklepal na dveře.
,Viola? Jsi v pořádku?´ozval se matčin hlas zpoza dveří.
,Jop, sem v pohodě.´odpověděla Viola.
,Zora mi říkala, že jste se pohádaly, tak jsem se jen chtěla zeptat, jak jsi na tom?´vysvětlovala jí matka.
Violu to docela dost naštvalo. Její sestra nikdy nebyla žalovníček, vždycky si to řešily mezi sebou, tak proč do toho teď zatahovala mámu?
,Sem v pohodě.´zopakovala Viola podrážděně a vylezla z vany. Oblékla si černé látkové kraťasy a černé tílko. Pak vylezla ven z koupelny, její matka stála za dveřmi. Podívala se Viole do očí.
,To, co mi řekla Zora mě znepokojilo. Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby ses s ním stýkala.´pronesla její matka.
,Ví co? Nech to na mě!´řekla jedovatě Viola a odešla do svého pokoje.
Doufala, že alespoň tady bude mít soukromí a klid, ale jakmile otevřela dveře zjistila, že Zora sedí na její posteli a čeká na ni.
,Můžeme si promluvit?´zeptala se s omluvným výrazem v očích.
,Čekám.´řekla podrážděně Viola.
,Já jen chci, abys byla v bezpečí. Zkus mě pochopit.´prosila Zora.
,Zkus pochopit ty mě.´odsekla Viola.
,Co mám chápat?´nevěděla Zora.
,MĚ! . . . . ale to asi nezvládneš, co?? Asi seš moc zahleděná do sebe!´křičela na ni Viola. Nemohla se ovládnou, prostě už ten hněv ze sebe potřeboval dostat.
,To není pravda.´zašeptala Zora, slzy na krajíčku.
,Ven!´řekla rázně Viola a ukázala ke dveřím.
Zora se zvedla z postele a otřela si oči.
,A neříkej mi, co mám dělat!´upozornila ji Viola, když za sebou zavírala dveře.
Jakmile Zora odešla Viola si lehla na postel a zvřela oči. Zhluboka dýchala a snažila se na nic nemysle, pročistit si hlavu. Po chvíli se jí povedlo uklidnit natolik, že upadla do vytouženého bezesného spánku.


krásné... chtělo by to pokřáčko
ale fakt