Omlouváms e za spoždění, ale úplně jsem na to zapomněla. Ještě jednou se omlouvám. Já jsem to sice četla, ale pak jsem tak nějak zapomněla to ještě zveřejnit.....
Autorka: Krystýnka
Do prdele, co mám teď dělat… No, vlastně mi nic nezbývá, než s nima odjet achjoo zároveň z toho mám strach, ale zároveň mi to přijde vzrušující, asi nejsem normální, normálnímu člověku by to asi moc vzrušující nepřipadalo, nu co, vždycky sem byla "malinko" jiná!
" ahoj Matěji" pozdravím bráchu, no máti doufám už spí, tak mu to nějak vysvětlím snad.
"čus" odpoví Matěj a usměje se na mě, hned mu dojde, že něco není v pohodě
"Stalo se něco?"
" No, něco bych od tebe potřebovala, nebudu ti lhát, musím odjet s našima sousedama, prosím neptej se mě proč, jen po tobě chci, je to spíš prosba, nemůžu tě do ničeho nutit, ale byla bych ti fakt vděčná, prosím"
" No, pomůžu ti, nerad, ale jo a na jak dlouho?"
" No tak na měsíc"
" Si děláš prdel? Na tak dlouho? To ti máma nesežere!"
" Proto potřebuju, abys mě kryl"
" Jo a co jí mám jako asi tak nakvákat?"
" Kvákat nemusíš, nejsi žába"
" No snad to nějak zvládnu, OK, ale budeš se mi ozývat jasný?"
" Jistě bráško" Joooo jupí hned ho obejmu, já věděla, že to pro mě udělá! J
" tak dobře, di si zabalit, asi je zbytečný se ptát kam jedete, že?"
" Promiň, ale je…" Sama to newim, je to nějak hrad no…
" Fajn tak čau du spát"
" Dobrou"
Tak to je super, bracha něco vymyslí a já můžu v klidku odjet, to bude Průšo, s mím milovaným Tomem… Jo no jo, on mi vlastně představí svýho brášku, doufám, že nebude tak hezkej, aby to náš vztah přežil, mám ho ráda, ale nikdy sem nebyla svatá a ani nebudu.
Sakra, co si mám vzít s sebou? No vezmu si jen batoh, kdyžtak mi Monica něco půjčí, vezmu si jen pár triček a spodní prádlo, troje džíny, tři mikiny a samozřejmě hygienu a pár blbostí no…
Ráno se vzbudím, měla sem fakt šílený sny o upírech jeden mě honil, jeden zub mu vypad a druhej s emu hejbal, no moc z něho strach nešel, ale stejnak sem se bála.
" Dobrý ráno" vejdu do kuchyně, je tam jen máti
" Dobry Leno" letmě se na mě usměje a nalije mi čaj a podá toasty.
" Díky" sednu si a začni jíst, po chvíli vejde do kuchyně Matěj
" Brý ráno rodino" podívá se na mě a na máti, ta je kývne na pozdrav, protože taky začala jíst, na mě uvízne pohledem a pak uhne a začne jíst svůj příděl. Nastane ticho, takový to divný, slyším jen jak všichni chřoupeme toasty…
" no už budu muset jít do práce, mějte se" řekne máma a vezme si svůj pracovní kufřík a odchází.
" Ahoj mami" proneseme s Matějem zároveň. PO chvíli klapnou dveře a je slyšet zvuk motoru, máma odjela, Matěj se na mě podívá.
" Nic si jí neřekla, že?"
" Ne, nechám jí tu dopis" Psala sem ho včera v noci, když sem nemohla spát.
" Dobře, tak teda se měj hezky a užij si to" řekne brácha a obejme mě a dá mi pusu na tvář teeda, on se překonal jako!
" Díky moc Matějíčku"
" Neříkej mi tak, nejsem malej!" a oba dostaneme výtlem :D
Brácha odejde, sme tu už docela sama, položím na stůl obálku s dopisem, vytáhnu z kapsy rtěnku, růžovou a natřu si pusu, hned si ji optisknu na obálku, aspoň něco… Naposledy se rozhlídnu po našem domečku a jdu.
Pomalu jdu k domu sousedů, vlastně do upířího doupětě.
Stoupnu si na práh dveří a chystám se zazvonit.
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!
" Ahoj" otevře mi Monica, tváři se pohodově, jako vždy
" ahoj" pozdravím ji
" Pojď dál, za chvilku odjíždíme" A čím jako pojedeme? Autem, vlakem? Zeptám se sama sebe a vejdu k nim domů. Nikdo nemá žádný tašky, asi tam svoje věci maj. Vejdu do jejich dokonalého černo zeleného domu, kde je všechno absolutně perfektní a už vidím Toma, mého milovaného Toma, ani nevím proč, ale stále přemýšlím o tom jeho bratrovi, připadá mi, že Toma mám čím dál víc ráda, jen jako kámoše, nejlepšího kámoše…
" Čau lásko" volá na mě z dálky a řítí se ke mně
" Ahoj" chce mě políbit, ale malinko mu uhnu a rychle se zeptám na něco, na cokoli
" No, čím teda pojedeme?" nic lepšího jsem za tu chvilku nevymyslela
" Pojedeme naším autem, jedeme ke hranici s Polskem, nic bližšího zatím vědět nemůžeš, všechno se dozvíš až v bezpečí!"
No dobře no, už se radši moc ptát nebudu, po chvíli vejdou i Monicy rodiče
"Ahoj Leno" pozdraví mě oba zaráz
" dobrý den" odpovím automaticky
" Když takle s námi jedeš, tak nám můžeš tykat" řekne Monicy a Tomova máma
" Já jsem Sophia" podá mi Sophia ruku, je velice sympatická, její dotek je ledový, ale nevadí mi
" A já jsem James" řekne mi Sophiin manžel a taktéž mi podá ruku, taky ji má studenou, ale už sme byla připravená a nevyvedlo mě to z míry.
" Takže jedeme, je dobře, že iss vzala málo věcí, jsme velice bohatí, takže ti cokoli dkoupíme, teď pojedeme asi tak 3 a půl hodiny."
" Dobře řeknu a vycházím s ostatními ven" všichni nasedneme do prostorného, stříbrného a luxusního Volva a vyjíždíme…


mám první komentík huhů... je to super kapča
