close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8. kapitola - Noční návštěva

17. května 2009 v 8:54 | Aranel van de´Corvin |  Pobertovská povídka


Bylo pomalu půl jedenácté večer a já pořád nemohla usnout. Ani se nedivím, když jsem spala dvanáct hodin v kuse. Ta stará sestřička byla u mě ještě v deset večer, abych si vypila svůj lék do dna. Nakonec se z ní vyklubala velmi milá paní a ještě před chvílí mě tady bavila svými napjatými historkami z dávného mládí. A pak mi to došlo. Já taky jednou zestárnu a umřu. Ale komu budu vyprávět svůj zajímavý zážitek ze sedmého ročníku ve škole čar a kouzel v Bradavicích?? No to je jedno. Pomalu ale jistě mi táhne na osmnáctku. To je věk. A já se pořád chovám jako dítě, ale dospělé dítě. Mám své hranice, ale bez denního optimismu bych byla nic. Troska. Proto ráda trávím hodně času ve společnosti Lili. I když na to nevypadá, je to celkem podnikavá mladá a vtipná kamarádka. Většina lidí jí vidí jako zažranou šprtku v knihovně, která je docela dobrá na doučování. Já jí ale vidím jinak, z jiného pohledu. Nedokážu vám to vysvětlit, ale jestliže vám padne někdo do oka, tak se s ním dáte do řeči a třeba i zjistíte, že máte stejné zájmy. To je to záhadné kouzlo na odhadování a vybírání přátel. Někdy to přijde nečekaně a jindy u osoby, u které to nejméně čekáte, dokonce kterou jste i dříve nesnášeli. Lék na rychlé uzdravování už tolik bolestivě nezabíral jako posledně. To je dobrá zpráva, rychle se uzdravuji. Ale furt se cítím trapně, že zrovna dnes, první den vyučování se takhle pomlátím. Ale ne vlastní vinnou. Jak já toho Malfoye nesnáším… Každopádně jsem pořád bděla a koukala se ven do temné tmy dnešní noci. Celou tu magickou temnotu ozařoval jen jediný a mocný zdroj. Měsíc. Byl v úplňku. Chudák Remus. Zase ho odvedou do sklepení, kde ho budou pečlivě hlídat až do svítání. Pár bělostných paprsků vstupovalo do nemocničního pokoje na lesklou podlahu. Byl to jediný zdroj světla v místnosti. A já pořád čekala jen na jedno. Až se ze tmy v bílých paprscích objeví vlk v barvě noci. Zmizí vždy stejně rychle, jako se objeví. Tichošlápek. Trpělivě jsem vyčkávala a pak koutkem oka zahlédla, jak se ve svitu mihl temný stín. Nebyla jsem si jista, jestli to byla pravda nebo přelud mé fantasie, ale lekla jsem se nehorázně. Škubla jsem sebou a prudce si sedla. Pak jsem se sama sobě vysmála, otřela si zpocenou tvář a prohrábla dlouhé vlasy. Pomalu a klidně jsem si lehla a opakovala si: "Nic to nebylo, jen sis to vymyslela". Na chvíli jsem zavřela oči, a když jsem je zase otevřela, myslela jsem, že mě ranní mrtvice. Přímo přede mnou vyskočil do výšky černý vlk a v letu se proměnil v Siriuse. Rychle mi zacpal pusu, protože jsem chtěla vyjeknout. Opatrně jsem sundala jeho ruku ze svých úst a chvíli jsme se na sebe dívali, jakoby jsme se spatřili poprvé. Bylo to docela zajímavé a napínavé. Pak jsem konečně prorvala to dlouhé a napínavé ticho.
"Vyděsils mě"pronesla jsem šeptem
"To jsem měl v plánu. Věděl jsem, že mě budeš čekat"usmál se tím oslnivým dokonalým úsměvem
"Ty jeden"šťouchla jsem do něj a jen se zasmál
Lehl si vedle mě pod peřinu a povídali jsme si o různých věcech a společných zájmech. A pak mi to došlo. Teď to bude pomalu jeden den, co chodím se Siriusem. Je to komický, ale pravdivý. Jen jedna otázka mě zajímala. Proč já?? Proč si zrovna ON, pan dokonalý si vybral MĚ, obyčejnou a nenápadnou holku, o kterou donedávna nezavadil ani koutkem oka. Zajímalo mě to. Tady na škole se prohání spousta dívek krásných, vtipných, chytrých, ale taky hloupých, naivních barbín typu Angela. Pamatuji si, že s ní chodil týden. Tenkrát trhl svůj rekord a dodnes ho nepřekonal. Jakou mám šanci já, obyčejná, sice vtipná a nenápadná?? Nevím proč, ale prostě jsem se ho musela zeptat.
"Siriusi??"začala jsem opatrně
"Ano"koukl se do mých zelenohnědých očí
"Proč já??"zeptala jsem se
"Jak to myslíš??"nechápal
"Proč sis vybral mě?? Je tu přece spousta jiných a hezčích holek, než jsem já"sklopila jsem zrak
"Já nevím. Jsi jiná než ostatní a máš v sobě něco, co mě láká a co zatím žádná dívka, se kterou jsem byl, neměla"usmál se
"Myslíš moje šílené chování??"zasmála jsem se ironicky
"Ne. Tvou upřímnost a nepoddáš se jako každá, kterou jsem měl"pronesl úctyhodně
"A to je jako všechno?? Jinak nic necítíš??"zeptala jsem se s obavami
"Renčo já tě přeci miluju. Ani by mě nenapadlo se v tuhle chvíli podívat na nějakou jinou"ujasnil mi
"To se hezky poslouchá. Ale říká to srdce??"položila jsem mu hlavu na levou stranu hrudníku a poslouchala pravidelný tlukot srdce
Chvíli jsem ho napínala a pak konečně zase promluvila.
"Myslím, že odtud to nevykoumám, ale odtud asi jo"políbila jsem ho a pak mu koukala do očí
Krásně se mu v té temné tmě leskly… Ideálnějšího kluka jsem opravdu neviděla.
"Já ti věřím"řekla jsem bezradně"ale nevím, proč"dodala jsem
"A já doufám, že jsem konečně našel tu pravou"políbil mě do vlasů
Položila jsem mu hlavu na hruď a zjistila jsem, že mu srdce tluče ve stejném rytmu jako to moje. Příjemná vůně skořice mě pomalu uspávala a já nakonec tiše zívla. Jemně mi přejížděl rukou po zádech a šimral mě na tváři. Jo, tak s tímhle klukem bych chtěla být do skonání světa. Rychle jsem zapomněla na svět kolem sebe a myslela jen na Siriuse. Byl tak nevinný, když jsem ho zahlédla, jak pomalu usíná. Ty vole!! On usíná. To by asi nebylo moc dobré, aby ho tu někdo potkal. Mít kvůli mně problémy, to fakt nestojí za to. Začala jsem ho budit, aby vstal. Jen mrzutě něco zamumlal a otočil se ke mně zády. Hm, dobrý no. Ještě ho nakonec budu muset přenést do pokoje a to se mi fakt nechtělo.
"Siriusi vstávej!!"zpřísnila jsem hlas
"To nevadí, že budu mít školní trest"zamumlal a máchnul rukou
"Tvrdohlavče"vstala jsem
Bylo mi už docela dobře. Zkusila jsem se protáhnout a cítila jsem se jako znovuzrozená. Povzdechla jsem si a přistoupila k Siriusovi. Zajela jsem oběma rukama pod jeho namakané vysoké tělo a pomalu ho zvedala. Rychle se vzbudila a začal mě peskovat.
"Neblbni a polož mě!!"zvolal zděšeně
"Proč??"udělala jsem nevinný obličej
"Jen si ublížíš"vyskočil z mé náruče a položil mě do postele
"Já už půjdu teda"řekl nakonec
"Nechci, abys měl problémy"ozřejmila jsem mu
"Jo já vím. Přijdu zítra a až budeš zdravá, vezmu tě do Prasinek, souhlas??"usmál se
"Jasně zlato"zazubila jsem se
Už jsem myslela, že odejde, ale on tam pořád stál a pozoroval mě tím jeho neprozkoumaným pohledem.
"Ty nepůjdeš??"zeptala jsem se
"Promiň, ale rád bych tu zůstal do té doby, než usneš"ujasnil mi
"Chceš mě hlídat??"podivila jsem se
"Tak nějak"řekl rozpačitě
"Tak dobrou, Siriusi"přikryla jsem se peřinou a zavřela oči
"Dobrou, Renčo"řekl a sedl si vedle mé postele
Chvíli jsem podřimovala a pak se děsivě lekla. Něco chlupatého mi vlezlo pod deku. Rychle jsem jí odkryla a hned se usmála. Zpod peřiny na mě koukal nevinný kukuč černého vlka. Políbila jsem ho na čumák a pak jsme společně usnuli pod zahřátou dekou.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Baka - chan Baka - chan | 17. října 2010 v 9:49 | Reagovat

já ci taky vlčkaaa :-D  :-D

2 dragis dragis | 25. listopadu 2011 v 15:25 | Reagovat

Kdybych já byla na Renčině místě, zešílela byhc štěstím!!!! Kdybych mohla chodit se Siriem bylo by to skvělýýý!!!!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama