close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Lechanův návrat - 12. Boj

4. května 2009 v 16:14 | Aranel van de´Corvin |  Lechanův návrat
Vejdu do zrcadla a vyjdu v sídle rady. Sezhora se opravdu ozývá pěknej hluk. Zůstanu stát pro jistotu za zrcadlem, a snažim se maximálně soustředit na působení protivenství proti všem vzbouřencům. Je to proti dost upírům najednou, vlastně ani nevim kolik jich je, takže se snažim opravdu co nejvíc, abych je všechny zvládla, což netušim, jestli se mi podaří. Maximálně se zaměřim hlavně na vůdce, nějakýho mít musej, a když ten prchne, tak to bude jednodušší.
V tu chvíli mě ale nenapadne, že určitě neprchne k zrcadlu, protože tam jsem já a tim pádem je tu protivenství nejsilnější. A to ho nutí jít ode mě co nejdál.
Po nějaký době, nemám vůbec přehled o čase, (kromě toho od tý doby co mně unesli až k tomu co mě Lechan zachránil, to byla vlastně jen chvilka), šlo to všechno ráz naráz.
Hluk nahoře ustává a já jsem úplně vyřízená. Chtěla bych se tam podívat ale nechci se prozradit, a navíc je mi zle, tak skočim rychle zpátky k Lechanovi.
°Zapracovala jsi opravdu dobře,° slyšim Missy, °díky tobě jim začalo být špatně a tak i když byli v přesile, tak jsme je zvládli°
° To je dobře,° cejtim jak jsem zesláblá, °jsou všichni v pořádku?°
° Až na pár šrámů jo.°
Podlomí se mi kolena a sesunu se k zemi. Totálně mně to vyčerpalo. Nemám ani sílu dolézt k Lechanový záchranný skříňce s krví.
A tak mě taky najde Lechan, jak ležim bezvládně rozpláclá přímo před zrcadlem. Tlapka u mě v pozoru sedí.
"Yasmine!" Hlesne vylekaně Lechan a hned se ke mně sklání, "co se ti stalo?" Zvedá mě do náručí. Kdyby mi nebylo tak zle a slabo, tak by se mi to moc líbilo.
"Krev!" Zašeptám.
"Nerozumim ti, krásko."
" Krev," snažim se znova.
"Kde?" Nejdřív se nechápavě rozhlíží. Pak mu to dojde. Položí mně do křesla na chodbě a rychle vyndá ze skříňky placatku a přikládá mi jí ke rtům. To je snad poprvý, co mi krev vyloženě chutná, nikdy jsem jí nepila s takovou dychtivostí. Vyprázdim jí úplně celou. Ještě jsem trochu mátožná ale už cítim, že se mi začínají rozbíhat síly do celýho těla.
Lechan trpělivě vyčkává až se vzpamatuju. Pořád ještě klečí u mě u křesla a starostlivě mně pozoruje.
"Co se ti stalo?" Ptá se pak, s kapkou obav v očích.
"To nic, jen jsem se nějak vysílila a dlouho už jsem nepila….."
"To mi nepovídej. Co ti kdo udělal?" nedá se jen tak odbýt.
"Vážně nikdo nic, už jsem v pohodě."
"Yasmine,"povzdechne si, "to jim nesmí jen tak projít!"
"Za to můžu já," vzdávám to.
Udiveně na mě zvedne obočí. "Nesnaž se mi něco nalhávat!"
"Praktikovala jsem působení protivenství". Přiznám nakonec.
"Co?" Pak si to uvědomí. "V sídle rady?"
Přikývnu.
"Dyť jsi se málem zničila!" Pohladí mě hřbetem ruky po tváři. Pak se trochu lekne, co to dělá. Honem ho za tu ruku chytim. "Děkuju ti, za všechno".
Jenom se tak dívá. Pak začne očima zkoumat něco na stolku u křesla, jako by tam bylo něco extrémně zajímavýho.
"Měla by sis teď odpočinout. Chceš zůstat tady nebo chceš hodit domů?"
"Takdy," řikám. I když už bych mohla jít úplně v klidu po svých, Lechan mně vezme zase do náruče a vynese mě nahoru do "mýho" pokoje. Teď si to konečně vychutnám a tak ještě trochu přihraju vysílenou, aby si to snad nerozmyslel.
Položí mně opatrně na postel.
"Zvládneš to tu chvíli, musim ještě něco zařídit," přešlapuje nerozhodně, "ale ne že zase někam utečeš, za chvíli je tu Oliver."
"Jasně, to už je dobrý, a teď nemám už kam utíkat," usměju se.



Ťukám na dveře Vikovy pracovny. Před chvílí jsem se vrátila domu od Lechana a řikám si že by přece jen bylo slušný se u něj nejdřív zastavit.

"Pojď dál," ozve se hned, jako by mně čekal.
"Takže po půlnoci se u tebe ještě stavim," říká právě odcházející upír.
" Dobrá," zatím.
Vik se otočí ke mně. "Řešíme co se zajatýma buřičema. Je to dost neobvyklá věc, tolik najednou jsme jich snad nikdy neměli…. Jsi v pořádku?" Uvědomí si najednou, čím jsem si prošla.
"V pohodě," řikám, "a ty?"
"Měl jsem pár šrámů ale už jsou pyč. Měl jsem o tebe hroznej strach," zvážní najednou. Nevím, co mám říct. "Tady ti něco vracim," podává mi řetízek s Čerňuchou.
"Jé, děkuju".
"A taky bych ti chtěl říct, jak jen to zformulovat, asi se ti mohlo zdát že se k tobě chovám špatně, a asi jsem se i tak opravdu choval. Chci se ti omluvit, mám tě rád jak vlastní dceru." Jsem z toho mírně paf. Ale ještě je tu pořád něco. "A co Lecha?" nadhodim lehce nervozně. "No," začne klasicky Vik rázovat po místnosti."já ho prostě nemusim, v tom ti nemůžu lhát, ale zachránil tě a tim i mně a pomohl nám i v boji, a já jsem mu za to přes všechnu naší osobní nevraživost moc vděčnej. Takže pokud se nebude producírovat po mém sídle jako doma, tak je mi jedno kde je. A pokud teda by zase něco neprováděl," dodá.
Trochu se zamračim. "No to už raději nechme. Ještě že to dobře dopadlo."
"Ale Horus, jejich vůdce, nám utekl."povzdechne si.
"Když jsem tam dorazil, po tom, co mně zalarmoval Alex, bylo tam už plno upírů ale neměl jsem čas čekat na posily, musel jsem riskovat a jednat rychle sám. Zrovna se pokoušeli zadat kódy aby mohli vtrhnout dovnitř. Byli zády ke mně a tak jsem jednoho chytil jako rukojmí. Sice jsem byl sám proti jim všem, ale kdybych ho zabil, tak už by se dovnitř nedostali…
Je smutné zjistit, že tvý kolegové z rady jsou zrádci a Vincent, kterýho jsem sám uvedl…." vloží si hlavu do dlaní a po chvíli pokračuje..
"Jenže v tu chhvíli vyšel nahoru jiný upír, a když viděl, co se děje, a že já se nevzdám, řekl mi, že tě drží u sebe v zajetí. Nevěřil jsem mu a chtěl jsem důkaz, ten taky za chvíli přinesl - tvůj přívěšek. Bohužel mně nenapadlo, že bych tě takhle do toho mohl nevědomky zatáhnout a ohrozit tě. Snažil jsem se všechno prodlužovat, doufal jsem, že by mohl konečně dorazit někdo z našich, ale zase jsem se bál o tebe a tak už jsem to chtěl vzdát, ale v tu chvíli opravdu dorazili ostatní,což by sice samo o sobě bylo k ničemu, ale naštěstí hned po nich Lechan, který nám řekl, že jsi v bezpečí, a tak jsme začali o vstup bojovat. Jak to dopadlo už víš."

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Probuzení?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Komentáře

1 Kikina Kikina | E-mail | 4. května 2009 v 16:56 | Reagovat

Krásné :-D

2 Miss.*Gee*- Tvoje sbéénko kteréé lawuje tvůůj blogísek a tebe!♥ Miss.*Gee*- Tvoje sbéénko kteréé lawuje tvůůj blogísek a tebe!♥ | Web | 4. května 2009 v 18:28 | Reagovat

Ahoj Aranel jak se vede?:-)

3 cherina ♥ cherina ♥ | Web | 4. května 2009 v 19:03 | Reagovat

čauves jak to de ??  ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama