Když řikal do baru, tak jsem si představovala nějakej malej bar, ale tohle vypadá na docela nóbl podnik. "Je to tu pěkný,"ocenim výběr. Zdá se, že ho to potěšilo, ale dělá, že je to normálka.
Nejdřív si dáme něco lehkýho k pití. Pak se vrhneme na ty šipky. Jsme docela vyrovnaný, ale přece jen nad Lechanem vyhrávám. Nevim, jestli to dělá schválně, ale mě vždycky šipky šly, a dle jeho nasupenýho výrazu je to vážně asi tak, že nad nim vyhrávám.
"Příště mě upozorni, že tě mám vzít na něco jinýho, ať je taky nějaká zábava," ucedí koutkem pusy.
"Proč? Já se náhodou dobře bavi," vychutnám si ho. To máš za včerejšek, myslim si. To jsem se zas nebavila moc já. Pak je mi ho ale trochu líto a tak řikám. "Měl ses nejdřív zeptat, možná bych ti prozradila, že jsem přebornice."
Lechan se na to usměje. "Náhodou jsem na tebe hrdej, že jsi tak šikovná, a taky jsem to bral jen tak lehce," dodá, aby se neschodil. Pak mně obejme a políbí.
Zdá se mi, že koutkem oka zahlédnu něčí známou tvář. Otočim se pořádně a strnu.
"To je Anchella! Co tady sakra dělá?" Šeptám.
"Musíme si na ní dát pozor." Je tam ještě s nějakym chlápkem, co na ní samozřejmě visí očima a jazyk mu málem plandá z pusy, a ještě se dvěma co vypadaj jako že jsou to upíři.
"Že by se šla jen tak pobavit? Ona? To se mi nezdá", říká Lechan. "Podle toho co jsi řikala…."
"Neměli bysme něco udělat?"
"Zkus sehnat Violu, ta má kontakty s policí".
Kontaktuji teda Missy a vysvětlím jí o co jde. Přesuneme se víc do kouta abychom byli ve stínu aby nás Anchella a její komplic nezahlédli. Najednou se od baru kde stojí ozve hádka. Není rozumnět o co jde, ale utvoří se tam těsný hlouček. Anchella se o něco hlasitě pře.
"Jak to vypadá?" ptá se mně Lechan.
"Zatím sehnala jen Violu, ale už jdou pro další."
"Měli by sebou hodit, jestli se něco semele, nerad bych se jejich přesilou nechal zabít."
"Sám k nim nechoď, to nemá vůbec smysl", chytim ho pro jistou nenápadně za košili.
"Taky doufám, že nebudu muset, ale jestli něco…." v tom se ozve z hloučku podivný výkřik. Ten zvuk znám. Stejný vydala Sandra když jsem jí tenkrát zakousla.
"Taky doufám, že nebudu muset, ale jestli něco…." v tom se ozve z hloučku podivný výkřik. Ten zvuk znám. Stejný vydala Sandra když jsem jí tenkrát zakousla.
Lechan okamžitě vyrazí ke skupince, teda chce vyrazit, jenže ho pořád ještě džim, a tak ho to v nečekaný chvíli strhne zpátky a on zakopne o sousední židli a spadne na zem. Hned je sice zase na nohou, ale ta chvíle stačila, aby se do rvačky zapojil člověk, který stál hned u skupinky a teďka ho vidíme, jak padá na zem se zarudlou skvrnou, která se mu začíná tvořit na hrudi. Upíři v tu chvíli zdrhají z baru pryč. Lechan vylítne za nima, a já běžim k baru. Teďka vidim, že vedle toho zapíchnutýho leží ještě jeden chlap, ten "Plandavej jazyk" co doprovázel Anchellu, a na krku se mu skví dvě typický rudý skvrny.
Někdo mě tahá dozadu. Otočim se a Lechan mi šeptá "Radši pojd pryč, už to tu není bezpečný".
"Jako by předtim bylo," prohodim. "Kam zmizeli?"
"Nevim, hned jsem za nima vylítnul, ale jako by se propadli do země."
Naproti nám se řítí armáda upírů v čele s Violou. Když nás vidí tak stát stranou budovy, je jí jasný, že už je pozdě.
"Jednoho zakousli," řikám jí. Kývne na ostatní, aby se vrátili. "Tohle vyřídim sama," a jde dovnitř.
My se vracíme k Lechanovi domu. "My nemůžeme prožít jednou normální večer jako normální lidi." Mírně si povzdechnu..
"Ne, protože normální lidi nejsme," přitáhne mě k sobě Lechan. "Ale má to svý výhody, klidně můžeme být bez únavy celou noc vzhůru," říká a začne mně líbat.


super, honem další kapču