14)Kapitola:
Jeli jsme se staženou střechou. Vítr si pohrával s mými rozpuštěnými vlasy. Už dávno přestalo pršet. Byli jsme někde za městem. Jízdu jsem si užívala a blaženě se usmívala na všechno okolo. I když toho zrovna moc nebylo vidět. Dirk jezdil jako blázen, ale mě to vůbec nevadilo. Důvěřovala jsem jeho řidičským schopnostem a taky upířím smyslům. Musí to být úžasné i v této rychlosti vidět všechno detailně. Já bych však neměnila, asi by mě nebavilo žít věčně a nemít s kým. Tím jsou upíři prokletí, žít ve věčném zatracení a nemít nikoho na koho se obrátit i přesto jsou upíři, kteří si našli svůj protějšek a mají pro co žít.
Zvědavě jsem se podívala na Dirka. Tvářil se spokojeně, řídil jen jednou rukou a tou druhou si pohupoval z okénka.
Vypadal, že mu život samotáře až tak nevadí a navíc má Lumma. Teď když vím, že umí mluvit pomocí myšlenek, přiznávám, že to může být dobrý přítel. Ale i přesto je to zvíře, jen zvíře.
Dirk zaznamenal můj pohled a otočil hlavu ke mně. Jen jsem se na něj usmála a pokračovala v prohlížení. Usmál, na mě zpátky a odvrátil pohled zpět k silnici.
Byl tak pěkný i na upíra. Setkala jsem se s hodně upíry, ale nikdo z nich na mě nezapůsobil tak jako on. Vůbec jsem si nepřipouštěla možnost, že jsem se do něj zamilovala. To nebilo možné. Ale bylo tu něco co mě k němu táhlo a nebylo to jen to, že jsem se chtěla dozvědět víc o té holce z mích snů. No a teď vlastně i o tom klukovi.
Je to něco co nedokážu popsat. Jako by on byl magnet a já kus železa, táhne mě to k němu, ale nevím proč.
"O čem přemýšlíš?" Ozve se znenadání.
O čem přemýšlím? No jo o čem vlastně. Mám mu říct pravdu nebo zalhat.
"O všem možném. O životě, o sobě, o tobě…" Prakticky ani nelžu.
"O mě?" Zase se na mě otočí a řízení nevěnuje žádnou pozornost.
Zrudnu. "To neřeš." Jen zamumlám.
Usměje se, ale už mlčí.
Otočím se na druhou stranu a sleduji okolní krajinu. Jedeme kolem lesa a z druhé strany je strmý sráz dolů. Na jehož dně bylo krásné údolí s lesem, kterým protéká řeka vtékající do menšího jezera. Auto se proplétá klikatícími se serpentinami pořád ve stejné rychlosti.
Právě projíždíme pod skálou, z které stéká vodopád dopadající na skálu, po které stéká do jezera.
)


kotéél rychle další