Probudilo mě jemné šimrání na krku. Něco jsem nesrozumitelně zabručela a otočila jsem se na druhou stranu. Zaslechla jsem tichý smích.
"Musíš vstávat, koťátko." Někdo mi pošeptal do ucha a pak mě políbil za něj. Otevřela jsem oči a převrátila jsem se na záda. Nade mnou ležel vysmátý Dirk.
"Co je tady k smíchu?" Zeptala jsem se, ale usmála se taky.
"Ani nevíš jak si roztomilá když spíš." Usměje se a dá mi jemný polibek na rty.
"Asi sem budu chodit spát častějc." Protáhnu se a zamířím do koupelny, u dveří se zarazím.
Otočím se. Dirk si mě zaujatě prohlíží. V očích má chtíč. Cítím, jak rudnu až ke kořínkům vlasů.
"Co je?" Rozpačitě se usměju a začnu se prohlížet. Zpod košile mi nekouká nic, co by nemělo.
"Proč pořád nosíš kalhoty?" Vyklouzne z něj nakonec.
"No nahá chodit nemůžu." Sukni na mě nedostaneš ani, kdybys hrozil, že zešílíš.
"To po tobě ani nechci, jen máš moc hezkou postavu, zkus jí trochu ukazovat." No tos uhodl.
"Myslím, že v džínách to přežiju a jen tak mimochodem kam jsi mi dal oblečení, v kterém jsem přišla?" Zeptám se ještě.
"Máš ho v koupelně." Usměje se a zvedne se z postele.
"Díky." Vrátím mu úsměv a jdu do koupelny.
Rychle se vysprchuju a vezmu si své oblečení. Košili hezky složím a nechám ji v ložnici. Seběhnu schody do obýváku. Rozhlédnu se, ale nikde Dirka nevidím, na jednom křesle jenom leží Lumm. Nevzrušeně se na mě podívá a dál se věnuje čištění jedné své tlapy.
Rozhodnu se, že se podívám do kuchyně. Bingo, Dirk je v kuchyni a vyndává na stůl nějaké potraviny. Nechápavě se na něj podívám.
Když mě spatří, usměje se. "Promiň, ale nevím, co máš ráda, tak jsem vzal od každého trochu."
"Na co tady máš tolik lidskýho jídla?" Nevěřícně se ho zeptám.
"Vždycky se může hodit." Pokrčí rameny.
Zvědavě se zadívám na stůl potravin. Nakonec šáhnu po krásně červeném jablku a zakousnu se do něj. Chutná stejně dobře jako vypadá.
Do kuchyně přiběhne Lumm a zadívá se zpříma do Dirkových očí. Je mi jasné, že u nich probíhá myšlenkový rozhovor. Nevšímám si jich a jdu do obýváku, přejdu k Francouzskému oknu a vezmu za kliku. Je otevřeno. Zvědavě vyjdu na terasu a rozhlédnu se kolem dokola.
Brada mi spadla úžasem jsem, zviklá na trochu jiné zahrady. My jsme měli v zahradě jablka a různé stromy. Trávu vysokou do půl těla a tak podobně.
Tady to vypadalo jako v pohádce. Byla dost velká s už vyrostlýma stromami. S jezírkem, fontánkami, potůčkem a v zadním rohu byl altánek.
"Možná by, jsme měli vyrazit." Ozve se mi znenadání za zády. Hrůzou se mi postaví chloupky na krku.
"To musíš chodit tak potichu!" Rozkřičím se na něj.
"Promiň, já nemůžu za to, že jsi hluchá." Tak to přehnal.
"Cože?" Pro jistotu se zeptám.
"No já tady dupu jako slon a ty se vyděsíš, jak kdybych byl duch." Řekne vážně, ale cukají mu koutky.
Podívám se mu do očí. To jsem však neměla dělat, začala jsem se topit v té stříbrné záři.
Usměje se. Sehne se ke mně a políbí mě. Potom mě chytne za ruku a vede do garáže. Nasedneme do stříbrného mercedesu a vyrazíme směr, škola.
"Kdy se zase uvidíme?" Zeptá se, když zastaví před brankou.
"Až budeš chtít." Usmála jsem se na něj.
Naklonila se pro polibek. S radostí mi ho dal, na to jsem se otočila a vystoupila z auta.
"Tak zatím." Zavolala jsem na něj a zamávala.
Podle všeho jsem měla ještě tak půl hodiny do začátku školy. Doufala jsem, že všichni budou na snídani a mě si nikdo ani nevšimne.
Přesně tak to dopadlo, až do pokoje jsem prošla bez povšimnutí, převlékla jsem se do školní uniformy, která byla ode dneška povinná a vzala si učení.
Před budovou jsem potkala Alici, pozdravily jsme se a společně šli do školy.
"Ty máš teď Ajinu?" Zeptá se, když jdeme po schodech do prvního patra.
"Jo, a ty?" Snažím se, aby konverzace nestála.
"Já mám Frájinu." Odpoví. "No ty vado." Vydechne v zápětí tiše.
Zvednu hlavu a podívám se co jí tak dostalo. Naproti nám jde Erika, na tom by nebilo nic zajímavého, kdyby neměla modrý vlasy. Šla s pohledem upřeným do země.
Vykročila jsem k ní, chytla jí za ruku a zatáhla na dámské toalety. Tam jsem natočila, aby se na mě podívala a zeptala se. "Proč?" Ukázala jsem na její vlasy.
"Marian nemá ráda, když jí někdo řekne pravdu." Řekla kysele a zatvářila se podobně.
Musela jsem se usmát. "Čemu se směješ?" Prskla po mně.
"Promiň, ale vono je to strašně směšný." To už jsem se opírala o umyvadla, abych se v záchvatech smíchu neskácela na zem.
Chvíli na mě vražedně koukala, ale pak taky rozesmála.
"Víš, promiň já, jsem se chovala jako pitomec a neměla jsem se s ní bavit." Vysouká ze sebe s pohledem zabodnutým v zemi.
"To je pravda a teď mi řekni, to už se s tebou rozešel?" Zeptala jsem se.
Podívala se na mě a kývla. "Von se mnou stejně chodil jenom kvůli tomu, aby se toho a tobě víc dozvěděl." Cože to si dělá srandu, že já ho zase zmlátím.
"Ale o tom upírovi si ještě promluvíme." Ztišila hlas a podívala se na mě pohledem, který nepřipouštěl námitky.
"Dobře." Přikývla jsem.

