8. června 2009 v 18:22 | Aranel van de´Corvin
|
To je rychlost, což? xD xD xD TO víte, chytla mě múza, tak si to užijte xD xD xD xD xD
Už jsou tam, už jsou tam, už jsou tam!!!! Eh. Hlavně klid. Do stromu vlezli před půl hodinou, hned za nimi letěli i draci, takže jim dám chvilku čas. Chci tam jít, až budou spát. Ještě deset minut posedím a pak obhlídnu terén. Jestli mě Jůža prozradí, tak si z ní udělám guláš.
Po 15ti minutách
Jdu na věc. Potichu jdu ke stromu. Ty vole! Složím hlavu do dlaní. Tam je snad milión schodů. To než vylezu, tak bude ráno. Už teď mě bolí nohy a to jsem vyšla jen pět schodů. Tohle bude ještě zajímavý.
Sem mrtvá! Stojím opřená o zábradlí. Už jsem vyšplhala nahoru. V půlce jsem to málem vzdala… Nakouknu do prvního pokoje, který vidím. Další je na konci " chodby". Eragon. Chrupká, jak malý miminko. Je sladkej.
" Ano." Co? On je vzhůru? Zděšeně se zastavím ve dveřích.
" Chci to." Eh? Co mu šibe? Přistoupím k jeho posteli. Spí.
" Dej mi to." Zamumlá a převalí se na druhou stranu. Zírám na něj s otevřenou hubou. On mluví ze spaní. Tak to je gól. Sednu si vedle něho na postel:
Eragon: Dej mi ji! Vím že ji máš!
Já: nic nemám
Eragon: Nelži!
Já: Nelžu.
Eragon: Naval tu lopatičku a kyblíček taky! ( vyvalím na něj oči)
Já: Já jsem ti nic nevzala
Eragon: Viděl jsem, jak mi to bereš z pískoviště!( I ze spaní se tváří rozzlobeně)
Eragon: Bez lopatičky nemůžu dostavět hrad!
Já: Tak to máš blbý.
Eragon: Já to řeknu strýčkovi!
Já: To zkusíš jenom jednou. Ty žalobníčku.
Eragon: Vem si svoji lopatičku.( bouřlivě se převaluje na posteli.)
Eragon: HA! Tady máš. Tady. ( asi někoho mlátí)
Já: Au. Dobře dám ti ji.
Eragon: Se mnou si už nikdy nezačínej! Teď jdu dostavět ten hrad!
Ještě něco huhlal, ale něco jsem za sebou slyšela. Safira! Sakra, jak jsem ji mohla přehlídnout.
"Pšt. Už jdu. Hlavně nic neříkej Jůži." Kývne a stočí se do klubíčka.
" Hodně zdaru při stavění hradu." Eragon souhlasně zamručí. Odejdu pryč a jdu do zadního pokoje kde by měl být Murtík.
Á kdopak nám to tu spinká? Murtíček a Jůža. Zašklebím se a sednu si Trnovi k hlavě. Chvíli přemýšlím, jak ho šetrně vzbudit…
" NO, KDE SE FLÁKÁŠ JŮŽO?!" Zařvu z plna hrdla, až mě začne bolet v krku. Jůža sebou trhne, tak prudce, že protrhne fólii, která chránila místnost před deštěm. Začnu se smát na celý kolo, ani jsem si nevšimla, kdy vstal Murtagh. Vypadá trochu otřeseně, ale to se postupem času zpraví….Třešničkou na dortu byl Eragon. Přiběhl do pokoje ještě v polospánku( určo si při běhu nasazoval kalhoty, ještě teď má rozepnutý poklopec) a vlasy na hlavě mu stály do všech úhlů…. Škoda, že tu nemám foťák to by byla momentka: Trn s hlavou v pejru, Murtagh, který se tváří, jako kdyby viděl Satana, Eragon…radši bez komentáře a Safira, která se snaží nějak dostat do místnosti.
" Máš aspoň dobrej výhled?" Směju se na podleze Trnovi. Myslela jsem, že víc se smát nemůžu, ale když Trn prostrkoval hlavu dolů a toho porozbíjel polovinu věcí v pokoji, tak jsem se málem počůrala smíchy. Měla bych si vzít něco na uklidnění, nebo to tady se mnou za chvíli sekne.
" Si normální?!" Vyprskne na mě Eragon a u toho divoce gestikuluje. Další záchvat smíchu.
" Prvně si zapni ten poklopec prosím tě." Ukážu na jeho rozkrok. Eragon rychle stáhne ruce k rozkroku a snaží se zapnout zip( nebo co to je, tady maj krapek jiný zapínání než u nás). Nejde mu to hošánkovi. Tentokrát se směje i Murtagh. Safira něco vrčí v chodbě a Trn se tváří, jak masovej vrah.
" To chce potlesk." Začnu tleskat Eragonovi,když si konečně zapne "zip"
" Co tu vůbec děláš?" Eragon je na pokraji zhroucení. Co kdybych mu řekla ať se učeše? To by jeho ego už asi nepřeneslo. Radši jsem zticha a otírám si slzy.
" Přišla jsem navštívit Aryu." Ležím natažená na zemi a pozoruju oblohu, kterou vidím díky Trnovi.
" Ale Murtagh říkal, že tě potkal v lese." A jo. Tak na to naráží.
" Říkala jsem ti, že umím cestovat rychle." Naznačím Trnovi, aby se posunul do leva, páč mi brání ve výhledu. Začne vrčet.
" Moc nevrč. Ušetřila jsem ti práci s odtahováním plachty." Ukážu nahoru.
" JAK?" Vybouchne Eragon.
" Prosím tě. Uklidni se a jdi si dostavět hrad." Tázavě se na mě podívá.
" Jo jo." Kývnu na něj.
Složí hlavu do rukou a sedne si na zem.
" Dokázal jsem zabít tisíce mužů, kouzelníků a Galbatorixe, ale ty mě zabiješ." Zakroutí hlavou.
" Sem talent." Zašklebím se.
" Jdu si lehnout. Beztak nic neřekneš." Rezignovaně vstane ze země.
" Uhodl jsi. A bacha na lopatičku." Vypláznu na Eragona jazyk. Murtagh nás nechápavě pozoruje. Jó, kdyby tušil a čem sní jeho nevlastní bratr.
" Radši půjdu. Jste určo po DLOUHÉ cestě unavení." Mrknu na Trna.
" Tady bych radši oheň neplivala. Mohlo by to chytnout." Murtagh se určo baví s Trnem, protože se oba stejně zašklebili. To se mi nelíbí. Radši rychle odpluju, než se to zvrtne.
" Dobrou." Vypadnu z místnosti rychleji, než stihne kdokoliv z nich zareagovat. Zastavím se až před schodištěm. To je schodů. Doufám, že dolů to bude větší zábava. Mohla bych se skutálet…raději ne.
Občas si připadám, jako debil.( netvrdím, že nejsem) Například teď. Stojím před schodištěm s otevřenou pusou a čumím dolů. Dvacet minut. Úchvatný, že? Začínám se překonávat. Ale teď už půjdu vážně dolů…..nebo ne. Z toho plyne, co? Přespím tu. Otočím se na podpatku a jdu k Murtaghovi. Všimla jsi si, že nad ní bylo vysutý lůžko( nebo co to bylo, každopádně se to tvářilo, jako postel)
Opatrně vlezu do pokoje. Spí. Dáme druhý kolo? Už ne, pak by mě už asi vyhodili. Uh. Ta postel je výš, než se zprvu zdálo. Z dálky vypadala nižší. Chytnu rukama trám. Mám ho skoro ve výšce očí. Tak to jestli vyskočím jsem borec. Ale zblízka to nepůjde. Jdu pár kroků dozadu. Potřebuju rozběh. Tři, dva, jedna a běžím!
Hop!
Žuch na zem.
AU!
Posraná postel!
Kdo tenhle patent vymyslel! Kde jsou schůdky?!
" Jsi v pořádku?" Murtagh. Sklání se nade mnou, oči vykulený strachem. Musím se zasmát.
" Jo." Řeknu přiškrceně. Musela jsem při dopadu udělat pěknej hluk.
" Co tu děláš?" Pomale se začnu zvedat ze země. Úa, dopad byl tvrdej. Spadla jsem šikovně na nohu. Ještě, že jsem si ji nezlomila…
" Nacvičuju do cirkusu." Asi by mě nevzali. Možná, jako šaška.
" Bolí tě něco?" Posadí mě na postel.
" NE. Sem zvyklá." Trénink. Já jsem se napadala. Přála bych vám vidět moje videa z dětství…
Murtagh se zamračí na Trna.
" CO je?" Zeptám se zvědavě. Chvíli zvažuje, jestli to má říct.
" Trna mrzí, že to neviděl." Propaluje Trna pohledem.
" Neboj. Příležitostí bude ještě hodně."
" Tobě nevadí, že si z tebe dělá srandu?" Nadzvedne jedno obočí( mimochodem vypadá to komicky).
" Ne. Určo to srandovně vypadalo." Mám živou představu. Zvednu se z postele a tentokrát z Murtaghovi postele vylezu na tu vrchní. Tentokrát ve zdraví.
" Dobrou." Murtagh se rozesměje.
" To jsi lezla na tu postel?"
" Jo. Když jsem viděla těch milión schodů dolů, tak jsem se rozhodla zůstat."
" Dobře. Dobrou." Zaleze si zpátky pode mě( Ne jako pode mě…ehm….na co to myslíte vy puberťáci)
" Dobrou." Brouknu dolů. Trn se na mě zvědavě dívá. Má hošánek strach, že mu ještě něco udělám. Má, ale smůlu. Jsem unavená….
ahojki jsem ráda že přibyla další kapča
...z toho jsem teda vážně nemohla 
eragon a na písečku 
už se těším na další díl 
