15. června 2009 v 19:13 | Aranel van de´Corvin
Ano, už se to blíží! Brzy se dozvíte kdo je Arya xD xD xD xD A ještě něco....nějaký věci mám uprvený, takže nejsou stejný jako v knížce...kdyby ste se divili xD
POHLED JASPERA:
Dva týdny. Už je to dva týdny, co se do Forks přistěhovala Arya. Nikdo z nás neví, co si má o ní myslet, teda Rose je přesvědčená, že Arya udělala něco hrozného, proto se tady skrývá. Něco na tom možná bude.
" Jaspere." Alice. Sedím tu už moc dlouho.
" Promiň, zamyslel jsem se." Alice mě políbí a přisedne si na obrovský balvan za mnou.
" Taky o ní pořád přemýšlím." Zamyšleně pozoruje krajinu.
" Kdo si myslíš, že je?" Na tuhle otázku se snažím odpovědět od první chvíle kdy jsem ji spatřil. V její blízkosti mi je…dobře. Arya je vždy pozitivně naladěná a vyzařuje z ní taková divná energie, kterou neumím popsat….
" Upírka nebude, vlkodlak taky ne…" Přemýšlí na hlas.
" A co napůl upír? Nebo vlkodlak?" Zuřivě zakroutí hlavou.
" Živí se lidským jídlem, nemá velkou sílu…" Povzdechne si.
" Půjdeme, ne?" Šťouchnu do Alice a usměju se na ni.
Už jsem skoro u domu. Doma je jenom Edward, Esmé a Carlisle. Edward je zmatený, podrážděný a rozzuřený. Co se asi stalo?!
" Edwarde, co se stalo?" Nic jinýho mě nenapadlo.
" Arya jezdí do La Push a vídá se s vlkodlaky." Zamračím se.
" Ví o tom, že to jsou vlkodlaci?" Třeba to neví.
" To nevím. Nemluvil jsem s ní. Dneska odpoledne jsem ji potkal a jela z La Push. Určitě byla u těch psů!" Edward zatínal ruce v pěst.
" Edwarde!" Napomenul ho Carlisle. Carlisle byl jediný, kdo tady zastával vlkodlaky. Už mnohokrát jsme od něj slyšely kázání na téma: Vlkodlaci jsou ochránci….Vím, že má Carlisle pravdu, ale nemůžu si pomoct! Hned jak slyším slova: La Push, smečka, vlkodlaci tak začnu zuřit.
" Tak proč se nezeptáš?" Zašvitoří Alice.
" To taky udělám!" Vyprskne Edward.
" A hnedka." Podívá se na Carlislea, který na něj kývnul.
" Brzy se vrátím." Odešel. To bude ještě zajímavý….
POHLED EDWARDA:
Ví o naší smlouvě mezi psi? Proč tam jezdí? Už delší domu jsem tušil, že někam jezdí, ale do La Push? PROČ? Hlavou se mi honili myšlenky. Nasedl jsem do Volva a rozjel se za ní.
Během minuty jsem stál před jejím barákem. Naštvaně jsem vystoupil z auta. Slyšel jsem tlukot jejího srdce. Je doma. Zaklepu na dveře. Přeci jen jsem gentleman.
" Hledáš někoho?" Leknutím nadskočím. Hlas Aryi se ozval odněkud z výšky. Před chvíli jsem cítil její pach, tlukot srdce, ale teď zase necítím nic! Jak to dělá?
" Upíři nejsou nejlepší lovci." Slyším její smích v korunách stromů. Už slyším tlukot srdce. Podle toho ji najdu. Sedí na stromě v černý mikině a riflích. Usmívá se od ucha k uchu.
" Myslela jsem, že přijdeš,ale až zítra." Pořád se usmívá. Škoda, že jí nemůžu číst myšlenky. Začíná mě to pěkně štvát.
" Jak jsi věděla, že přijdu?" Sednu se na větev naproti ní.
" Viděl jsi mě, jak jsem jela z La Push." Zašklebí se.
" Ano. Viděl. Proč tam jezdíš?" Zkoumavě se na mě dívá.
" Normální lidé potřebují peníze, aby se uživili."
" No a?" Pořád nechápu.
" Potřebuju peníze, abych si mohla koupit jídlo a zaplatit nájem!" Říká pomalu.
" Aha. A kde tam pracuješ?" Konečně mi docvaklo, kam tím mířila.
" V malým obchůdku s potravinami."
" A nepotkala jsi tam někoho ehm jiného?" Zasmála se. Nevím co jí připadá na psech srandovního!
" Uklidni se, Edwarde. A odpověď na tvoji otázku je ANO potkala."
Čeká na moji reakci. Nejradši bych vztekem rozmlátil pár věcí, ale snažím se to zamaskovat.
" Opravdu zajímavý bytosti. Slyšela jsem o nich, ale nikdy je nepotkala." Zadívala se na oblohu.
" Prvně jsem si myslela, že to jsou vlkodlaci, ale tohle nebyli vlkodlaci!"
Jak to ví?! To člověk nemůže poznat? Mezi vlkodlaky a těmi PSI z rezervace není na první pohled žádný rozdíl! Dokonce i Carlislemu chvíli trvalo, než to poznal.
" Jak jsi to poznala? Jak to všechno děláš?!" To není možný! Ona nemůže bát člověk!
" Jednou ti to všechno povím i ostatním, ale teď ještě není správný čas." Správný čas? Na co si to tady hraje?
" Chvíli jsem byla zmatená." Promluví zamyšleně.
" Proč?"
" Když jsem byla první den v obchodě, tak tam přijel nějaký muž na vozíčku. Poznala jsem, že není normální člověk. Později se mě zeptal jestli neznám nějaký Cullenovi. Cítil váš pach." Zavrčím.
" Došlo mi, že se nemáte rádi. Proto jsem nic neříkala." To je ale ohleduplnost.
" Co kdyby ti něco udělali?" Živě si dokážu představit, jak se Jacob rozčílí a promění se….
" Spíš by se měli bát oni mě." Zasměje se, jak nad nějakým dobrým vtipem.
" I my jsme nebezpeční." Nenechám se odradit. Nedokážu si přestavit, jak na mě Arya útočí…natož aby mě zabila.
" Ano, vy jste nebezpeční. Ale ne pro mě." Zakroutí hlavou.
"Tohle je na dlouho, až budu mít někdy čas a náladu tak ti to vysvětlím." Pomale slézá ze stromu s úžasem ji sleduji. Je jako kočka.
" Tak jdeš? Nebo tam budeš čumět do rána?" Rychle se vzpamatuju a skočím na zem vedle ní.
" Jsi člověk?" Aspoň na tohle chci odpověď.
" To je dobrá otázka. Nad tím jsem ještě nepřemýšlela." Zamyšleně dojde k domu. Napjatě čekám na její odpověď. Vsadil bych boty na to, že není člověk.
" Potřebuju všechny lidský potřeby, zabít mě můžeš jako člověka, ale přesto mám spoustu schopností, který člověk nemá."
" Musíš mluvit v hádankách?!" Rozčiluje mě to.
" Nečerti se hnedka." Zašklebí se. Otevře dveře a naznačí mi, že mám jít do obýváku. Sednu si na gauč.
POHLED ARYI:
" Nechceš něco k jídlu?" Křičím na Edíka z kuchyně. Tváří se, jako anděl pomsty. Ještě, že neumí zabíjet pohledem…
"Neodpověděla jsi." Sedí na gauči, jak šutr. Super. Dneska s ním řeč asi nebude. Jedině, kdybych mu odpověděla. No jo, ale jak? Jsem vůbec ještě člověk? Před dvěma lety bych řekla jo, ale teď? Připadám si jako člověk….cítím bolest, základní biologické potřeby….prostě všechno! Ale získala jsem určitý schopnosti, který člověk nemá…
" Když se ptáš jestli jsem člověk, tak to myslíš jak?" Eda na mě čumí, jak na blbce. Asi neví co po něm chci. Povzdychnu si a sednu si do křesla.
" Abych ti odpověděla na tvoji otázku," na chvíli se zamyslím," fyzicky jsem člověk, ale svými schopnostmi už ne." Doufám, že to pochopí.
" Myslím, že to chápu." Snaží se o úsměv. Moc mu to nejde. Zamyšleně se na mě dívá.
" Už půjdu." Rychle se zvedne a odpluje z pokoje, ještě něco zamumlá na rozloučenou a je v tahu… Určo jde sdělit novinku svý famílii.
Zamyšleně ležím na posteli a vzpomínám na poslední dva roky. Mým urputným přemýšlením jsem se dostala do deprese a to se často nestává….musím se zasmát. Kdybych napsala životopis, tak by to mohli zdokumentovat. Byl by z toho trhák! Drama, komedie, horor, fantasy, přátelství….
Jůůůůůůůůůůů
super kapča, těším se na další
Jinak mám new dess na blogu tak se tam jukni, až budeš mít čas. Chci vědět, jestli se líbí