
Jsem vše, zároveň nic, jsem stín, zároveň světlo, jsem prach, jsem vzduch, jsem voda, hlína, kamení a skály, jsem celý svět, jsem zrnko osudu v každém člověku, jsem zkáza, zlo, jsem nadvláda. Jsem to, čeho se lidé bojí, jsem to, předčím lidé uprchají, jsem nenávist a touha po pomstě, jsem agresivita, jsem síla, jsem osamocen…Jsem osamocen! Chci společnost! Chci někoho, kdo mi pomůže z hlubin, chci někoho, kdo mi pomůže znovu vstát, chci někoho, s kým si mohu popovídat, chci někoho, kdo mi může naslouchat, chci někoho, kdo bude plnit moje rozkazy, chci někoho, koho můžu ovládat, chci…POTŘEBUJU!
Mladý Coul vstal brzo ráno z postele a rozhlédl se. Neviděl nic moc, pořád po noci měl rozmazaný pohled, promnul si oči a vyskočil z postele. Kolem něho se z rychlosti rozvířil prach, ale hned dopadl zpět. V jeho skromném pokoji na farmě nebylo moc čisto, ani žádný přepych. Byla tam postel, poličky s jeho výrobky z hlíny, které udělal, když se nudil, stůl stlouknutý jeho otcem z prken ničím neobyčejný, hlavně že držel - na tom jediném Coulovi záleželo. Dvě židle podobně stlouklé, z nichž se jedna rozpadávala. Věděl, že má právo se rozpadal, když si na ní tak často vyléval vztek z toho, že nemají nic k jídlu, že se mu nic nepovedlo, že je obyčejný…
Vyšel ze svého poměrně malého pokoje do předsíně, ze které vedou ještě dvoje dveře. Do největšího, kde spí jeho rodiče, Dmor a Hannah, s nově narozenou sestřičkou Samanthou, která má oproti jeho patnácti let teprve tři měsíce. Další dveře vedou do kuchyně, kde se chtěl stavit trochu později. Potřeboval do třetích - umývárny, ale předtím šel ven ke studně před domem nalít vodu. Kolem jejich pozemku, na kterém chovali slepice, prasata, krávy, i kozy byla jenom planina a les s cestou do vesnice Firstentall kilometr od nich.
S nabranou vodou došel dovnitř umývárny, kde se opláchl a nechal tam čistou vodu i pro ostatní. Pečlivě si umýval obličej a zalil ho chlad ze studené vody. Byl na něj zvyklý, ale přesto se zatřásl a koukl do zrcadla před ním. Černé neposedné vlasy byly více rozčepýřené, než večer, když už jde spát. Jeho vlasy a tmavé oči kontrastovali s obličejem, který i přes mírné opálení měl bledý nádech. Mokrýma rukama si přejel po vlasech, aby je aspoň trochu zkrotil. Oni přestali odstávat na hlavě, ale pořád trčeli ze všech boků a Coulova týlu. Kroutili se, někde jenom mírně vlnily. To bylo typické i pro jeho sestřičku Sam. Zdědili je po mámě.
Po umytí šel do kuchyně vyplněné starým nábytkem. U zdi stál stůl novější a hezčí, než u něho v pokoji. I židle stáli pevně na zemi a všelijak se nekolíbaly. Naproti stolu byl kredenc a ne přímo v rohu kamna. Povzdychl si a přemýšlel, jaké mají k dispozici jídlo. Kromě masa, které bude upečeno na oběd se musí spokojit s vajíčky od slepic. Musel zase z celého domu vyjít, aby odešel do kurníku, kde spaly slepice a seděly na svých budoucích potomstvech. Hned jak spatřily člověka ve dveřích, rozlítly se kolem. Coul se sklonil pro pět vajec a dal si je do nastavené košile, která udělala jakýsi košík. Zapálil v kamna a nachystal na pánvičku olej a rozklepnuté vajíčko, začal péct. Po tom, jak všem udělal snídani, svůj podíl snědl a aniž by nechal vzkaz se vydal do vesnice mezi obyvatele.
Procházel předsíní a uslyšel Samin brekot, takže mu bylo jasné, že se rodiče vzbudí. Ale oni ví, že každý den jde do vesnice, kde si přivydělává peníze u řezníka Armanda. Armando byl čestný a hodný člověk, který jeho rodině už častokrát pomohl. Vzal si s sebou brašnu, do které si hodil čerstvě naplněnou čutoru s vodou a vyrazil na cestu. Cesta je krátká a rychlá, přeběhla mu velice rychle, už se ocital mezi vesničany. Skoro každý ho pozdravil. Kdo ne, toho pozdravil sám. Vešel do krámku Armanda a zastavil se u pultu.
,,Jsem tu, jako vždy," usmál se s dobrou náladou. Řezník na něho mrkl.
,,Tak se dej do práce, jako vždy."
Coul jen pokýval hlavou a zašel do místnosti uvnitř krámu, do které mohli jenom zaměstnanci. Jen on, Armando a případně jeho rodina. Pohodil brašnu na židli a začal do svlékání z kůže nejnovější kusy masa, co dostali. Armando a jeho syn Lucas chodí na lovy, a když přijdou, přinesou plné zásoby. Čistil každý kousek masa, aby bylo dokonalé a lépe se prodávalo. Ale to nebyl problém zajistit prodávání, Armandův krám byl tolik známý mezi vesničany, dokonce i z vedlejších vesnic díky jeho čistému a chutnému masu.
Coul pracoval pět hodin, poté jeho práce skončila. Tak to bylo zařízeno, aby mohl pomoci i otcovi s farmou. Někdy, když zabili prase, či jiné zvíře, prodali ho Armandovi za veliké sumy. Nejdříve si pořádně očistil ruce, popadl brašnu a rozloučil s Armandem, poté otevřel dveře krámku a vyrazil na čistý vzduch. Pocházel vesnicí, bylo teprve odpoledne a děti si pohrávali venku. Když obešel poslední domek po cestě, měl před sebou jenom cestičku lesem.
Dal se do kroku a poslouchal šumění listů, spolu se zpěvy ptáků tenhle zvuk měl nejraději na světě. Nepřeháněl, v lese se cítil jako doma. Jeho relaxaci vyrušil neznámý zvuk, řev. Otočil se, srdce mu bilo zděšením. Nikdy nic takového neslyšel, ale přesto přes vyprávění všech poutníků věděl o co se jedná. Drak. Vzhlédl nad sebe právě včas, uviděl obrovské modré stvoření s křídly. Zaostřil a spatřil lesklé šupiny, které ve světle zářili jako drahokamy. Drak klesal, Coul zaváhal, co teď má udělat. Hodil všechny starosti za hlavu a rozběhl se zpět do Firstentallu. Kdo má možnost spatřit živého draka?

