close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

E: CP 10.kapitola

28. června 2009 v 10:47 | Aranel van de´Corvin |  Eragon: Coulův příběh


,,Měla jsem hodně věcí, ale ještě ne tohle. Možná podobné, ale ne toto," řekla Maria a libovala si v rychlojídlu. Coul pak celý postup zopakoval, ale vajíčka mu ještě zbyla a tak udělal jídlo i pro Milena, který skončil se směnou pozdě v noci. Najedl se, ale studené to nebylo ono, a šel spát. Maria také už ležela. Coul si dal na večeři chléb, stejně jako na snídani a oběd, jemu to stačilo a lehl si do postele. Stork byl dole ve sklepě a nejspíš vyšel ven do lesa si sehnat potravu.
Mrká, převrací hlavou i tělem, nemohl vůbec usnout. Pořád přemýšlel nad tím, co bude dál. Jak tohle zvládne. Jaký bude výcvik. A co to obnáší být Jezdcem. Na co to vůbec je? Mít jako domácího mazlíčka draka? Přitiskl si polštář na hlavu, aby nebyl schopný myslet. Zítra musí vstát a pomáhat aspoň v domácnosti. Ačkoliv nechce, pustí se do uklízení. V duchu si představoval plán, jak bude postupovat v domě a co vše bude potřebovat, aby si o to mohl požádat. Při tom usnul.
Ráno ho probudilo slunce, jehož paprsky se prodíraly přes záclonu dovnitř, a stork, který chroupal v hubě nějaké kosti.
,,No fuj! Okamžitě ven! Bordel nesmíš dělat, jasný?" upozornil ho Coul s mírným křikem a nastavoval poučně prst. Stork přestal žvýkat a mrkl očima, že ho chápe. Zalezl do sklepa a pak Coul už nic neslyšel. Promnul si oči a protáhl se s hlasitým zívnutím. Potom se pomalu došoural do kuchyně, kde si četla tu knihu s básněmi Maria.

,,Dobré ráno," pozdravil Coul a slovo ráno protáhl, protože si při tom zívl. Maria začtená akorát pokývala hlavou a četla si dál. Na stole už bylo jídlo nachystané a podle prázdných talířů a jenom dvou krajíců chleba bylo poznat, že ostatní už jedli. Sedl si tedy a pojedl, po jídle, jak uklidil všechny věci se zeptal: ,,ehm, rád bych udělal něco užitečného, a tak budu uklízet."
Maria zvedla pohled na Coula.
,,Chceš říct, že tu máme špínu?"
,,Ne! To ne," uklidňoval ji Coul. Maria byla nejspíš hodně háklivá na nečistotu. ,,Máte to tu moc hezký, ale je tu vrstvička prachu a tak ať to tu můžu uklidit."
Maria vstala a přejela prstem po poličce s ozdobnými talířky. Koukla se na prst a vzdychla.
,,Máš pravdu. Že jsem si toho nevšimla dříve."
Celé odpoledne tak strávil Coul s kyblíkem s vodou v jedné ruce a hadrou v druhé ruce. Maria zatím něco vařila, ale částečně začtená do té poezie. Neměl odvahu se jí zeptat, co to vlastně vaří, a vůbec, co jí je. Zrovna dovařila a najedla se, poté přišel Milen na vystřídání. Maria odešla a v ruce měla knížku. Coul se na její ruku díval, když odcházela a poškrábal se na bradě.
,,To je od elfů," řekl z ničeho nic Milen a spolkl sousto masa.
,,Od elfů?"
,,Ty básně jsou složeny elfy. Samozřejmě ne v elfštině, to bychom se nedočetli nic, ale přeložené. Přijde čas, kdy Maria opráší knihovnu a narazí na tuhle knížku. Jejich básně miluje ještě více než mě," a rozesmál se, až se málem zadusil. ,,No a pak si nedá pokoj, až to nedočte a nedá zpět na dlouhou dobu do naší knihovničky."
Coul poslouchal a divil se, ale došlo mu, že ženy jsou prostě nevyzpytatelné. Do večera uklízel, chvíli si četl a chystal večeři. Spíše ohřál jídlo, protože ho Maria navařila mnoho. Potom do večera si ještě četl velmi zajímavou knížku, příběh jedné zamilované dívky. Když se v jeho pokoji objevil Stork, začal číst nahlas, i když to nevyznělo nejlépe, četl po slabikách až po slovech a pomale.
Celý týden probíhal podobně. Ráno vstal, najedl se, na oběd pomohl s vařením Marii, která dočetla tu knihu, nebo vařil on sám, uklízel, maloval, četl si a hrál se Storkem, který po vylíhnutí rostl rychle. Za dva týdny byl dvakrát a ještě něco větší, než byl, ale naštěstí mu nedělalo problémy dostat se ze sklepa úzkým průchodem nahoru.
Všichni lidé z vesnice a okolí, prostě tam, kam se to dostalo, věděli, nebo si aspoň mysleli, že Coul utekl. Nevěděli proč, předčím, a nezajímalo je to. Je to jeho věc. Hodně si vyprávěli různé příběhy, vymyšlené, že třeba jeho drak z ničeho nic začal chrlit oheň i na svoji velikost a podpálil něco, nebo další, že svého draka zabil a má výčitky svědomí. Jiní říkají, že je někde v lese a dělá dozor na lovícího tvora. Jen málokdo se přiblížil ač svojí jedinou myšlenkou k pravdě. Dmor sám nevěděl, co s jeho synem je, ale nijak zvlášť ho to nezajímalo. Žádná nestvůra nebude ohrožovat jeho rodinu a to je pro něho to hlavní.
Po třech týdnech začala dělat problémy Coulovi stejnost, že všechny dny byly stejné, nebo aspoň dost podobné v tom, co dělal. Domluvil se s Mariou, že na dva dny vyrazí do lesa a utáboří se tam, aspoň nějak se zabavit. Navíc Stork potřeboval také vylézt a protáhnout se a to pořádně. Maria to zpočátku nechtěla dovolit, nechtěla o tom ani slyšet, ale Milen ji přesvědčil. Coul už měl tento manželský pár rád stejně jako své rodiče. Dělali vše, co bylo v jejich silách.
Po konečném rozhodnutí, že tento jeho výlet bude jenom na dva dny, na jedno přenocování, se začal chystat. Chtěl vyrazit brzo ráno, ještě ve mně, ale aby všichni už spali. Domluvil se na čtvrtou hodinu. Vezme si s sebou stan, deky, pitnou zásobu a jídlo, ačkoliv si on sám chtěl něco malého ulovit. Vezme si s sebou i nějakou knížku, elfskou poezii a ten zamilovaný příběh měl už za sebou, ale dlouho mu to trvalo. Vyhlídl si a přečetl prvních pár stran u jedné knihy o pádu Jezdců, co vyhrabal až nedávno, ale chtěl dočíst rozečtené. Už se schylovalo k večeru, jenž následující den ve čtyři ráno odejde. Maria z toho neměla radost, ale věděla, že ho nemůže nechat zavřeného v domě. Potřebuje volnost. Ona i Milen se s ním rozloučili a šli spát. Ráno ho už neuvidí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama