
Spatřil první dům ve vesnici a vůbec nedával pozornost tomu, jak si na opuštěném dvoře hraje kočka. Běžel na návsi, kde stál nějaký Jezdec s drakem po svém boku. Podle všech vyprávění bylo jasné, že tohle je Eragon Stínovrah a jeho dračice Safira. Měl co dělat, aby nezačal hystericky křičet a jásat a pískat, protože tohle se nedalo postat. Nedala se popsat krása draka, jejich vzájemné spojení, které sice nebylo normálně vidět, ale Coulovi došlo, že se občas po sobě pokouknou a Eragon se usměje, zatímco Safira na něho mrkne svým krásným velkým okem. Po nějaké době, co uvítali občany vesnice se uchýlili do hostince U Kamaráda. Coul se chvíli na ně z povzdálí díval, jak se ladně pohybují, jak se občas ze Safiřiních nozder vyfoukne obláček kouře, jak Eragon zmizel za dveřmi, zatímco Safira musela vejít velkou bránou do přestavené stodoly. Jako by to pro ně už bylo připraveno.
Coul zatřepal hlavou a vrátil se do reality. Musí pospíchat domů, jinak by o něho měl otec starost. Který by neměl o svého prvorozeného syna? Utíkal domů, aby měl co nejmenší zpoždění. Na něj už venku čekal, seděl na lavičce, jeho otec Dmor. Coul provinile sklopil hlavu, aby se mu nemusel dívat do očí a jak kolem něj procházel, zabrblal: ,,Zdržel jsem se, dnes bylo mnoho masa a bylo potřeba ho naporcovat ještě dnes…"
Prošel dveřmi až do kuchyně a vymýšlel plán, jak by se mohl dostat zpět do Firstentallu. Nejradši by chtěl vykřiknou a poplašit tak všechny zvířata na farmě, že přišel Jezdec Eragon a Safira, ale také věděl, že jeho otec věřil spíše v práci, hrdost, a neměl moc v lásce draky, ani elfy, skřítky a už vůbec ne urgaly, což ani on sám. Ale chtěl dobrodružství a trochu nadpřirozena, ne žít na farmě jako jeho otec. Aspoň se trochu přiblížit a prohodit s Eragonem Stínovrahem nějaké slovo…
V duchu se zasmál, napadl ho nápad, který se vymykal kontrole, ale určitě zapůsobí a dovolí mu odejít. Odejít na tento večer, možná na více. V duchu měl záchvat smíchu, na povrchu se jen ušklíbl a doběhl za otcem, který sledoval vypuštěné kozy a krávy na palouk, nažrat se čerstvé trávy. Coul se zdvořile uklonil, ačkoliv to nikdy nedělal.
,,Otče, chci ti říct, že už dlouho to tajím, už od začátku a je čas ti říct pravdu. Tajně se scházím s Lucií, dcerou Hamarga," nadechl se a pokračoval, nevnímajíc překvapených očí, které jej pozorovali. ,,Scházeli jsme se u mě v práci, ale teď vím, že je to vážnější a chci se s ní dnes sejít. Dnes, teď. Můžu, otče?"
Lucie je krásná bruneta, štíhlá, každý vesnický mladý kluk ji chce a říká, jak moc ji miluje. Ona ale pořád odmítá, jelikož už někoho má. Nikdo nevěděl koho, tak se Coul ujal příležitosti. Jeho otec, Dmor, ještě chvíli šokovaný se snažil uspořádat v hlavě myšlenky, jeho tvář se kroutila do úsměvu.
,,Je ti teprve patnáct!" Dmor to neřekl rozzlobeným tónem.
,,Ano, to já vím, budu čekat až vyrostu, ale dovol mi se s ní sejít."
,,Můžeš. Ale dovčera se vrať!" upozornil ho. Coul se ještě nikdy necítil šťastnější.
,,Děkuji ti, otče."
Dmor jen pokýval spokojeně hlavou, že si jeho, sice mladý a nezkušený, syn našel holku, se kterou možná bude žít. Nic více si pro něho nepřál. Coul došel z otcova pohledu a zajásal, poskočil a rozběhl se pro brašnu. Potom se vydal na krátkou cestu lesem do Firstentallu. Utíkal a cestou si poskakoval a prozpěvoval všechny písně, co kdy slyšel. Dorazil na návsi a odbočil do hostince a zároveň hospody U Kamaráda. Kolem něho to zalilo horkem a kouřem, na který byl zvyklý od zákazníků u Armanda. Dřevěné trámy v dolní hospodě byly nazdobené květinami a všude bylo uklizeno. Vypadalo to skoro, jako vždy, až na velký prostor nově otevřený vedle. Stodola, kterou Milen - majitel - zrekonstruoval, byla napojená na hostinec a bylo tam ještě více místa, než v hospodě dříve. Bylo to přesně postavené pro Safiru, aby se tam vešla.
Eragon seděl na židli u stolu a vedle něho ležela Safira. Kolem nich byl hlouček lidí, ale drželi si dostatečný odstup od draka. Coul ani nevnímal, že chodí, jenom to, že se nějakým způsobem přibližuje k Safiře. Dotlačil se na kraj hloučku, kteří poslouchali Eragonovy příběhy a on se zatím otočil k Safiře a natahoval ruku na její krásné modré šupiny.
,,Jsi krásná," zašeptal a bylo mu jedno, jestli ho slyšela nebo ne. Hladil si jí po drsných lesklých šupinách a ona na něj upřela svoje oko. Pak na okamžik kmitla k Eragonovi a zase pozorovala Coula. Eragon ladně vstal a hlouček se kolem něj rozpustil a udělali mu volný průchod k Safiře. Coul ucítil něco neznámého v hlavě, něco, jako by mu ji někdo vrtal. Když se snažil ten pocit nevnímat a mírně sebou škubal, uskočil od Safiry a pozoroval Eragona do každičkého detailu. Vypadal jako člověk a zároveň elf. Jeho ladná chůze a zešikmené obočí ho mátlo. Na chvíli zpozoroval uši, na kterých byla špička jako u elfů. Zatřásl nenápadně hlavou, protože ho Eragon pozoroval a on si musel uvědomit, že mu je už sto padesát let. A přesto tak…mladý. Eragon došel ke Coulovi a podal mu ruku na seznámení. Coul na něho chvíli zíral, co se to děje a pak ji třepavě uchopil.

