close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

E: CP 3.kapitola

20. června 2009 v 12:25 | Aranel van de´Corvin |  Eragon: Coulův příběh


,,Ahoj, jsem Eragon, jak se jmenuješ?" zeptal se ho. Coul zakoktal.
,,C-Coul."
,,Víš že jsi za tu dobu, co jsem tady, jediný, který pohladil Safiru?" oznámil mu pobaveně. Coul málem vytřeštil oči. Tak krásné zvíře a nikdo si ho netroufalo pohladit? Uklidnil se. Eragon pokoukl po Safiře a zase si šel sednout na židli, o kterou, jak si všiml, měl opřenou brašnu. Coul se ještě opatrně přiblížil k Safiře a chvilku ji hladil, pak se rozhodl naslouchat Jezdcovým dobrodružstvím. Prorval se hloučkem dopředu, ale pokukoval ještě po Safiře. Drak ho okouzlil.
,,…Darama snesla vejce a darovala ho Jezdcům. Ujal jsem se úlohy ho doprovázet po cestách a hledat někoho vhodného. Je to těžké, vejce si musí vybrat samo. Proto už jezdím přes dvacet let. Ale neztrácím naději, tento úkol je teď můj život."
Eragon vysvětlil svoji úlohu tady a dál vyprávěl příběhy, které se udály na počátku obnovení Jezdců. O tom, jak bojoval se stínem, Coul tušil, že to vyprávěl ale lidi pořád stáli a nehnuli se, jak ho změnili draci, co se stalo s Murtaghem a Trnem, Roranem. Zmiňoval se i o Arye a Coula zamrzelo, že chudák nemůže mít lásku. Po celé době se pořád s nadšením a úctou pokukoval po Safiře, a ta si ho vždy všimla a mrkla na něj. Také ho celou dobu bodal pocit v hlavě, že není sám, že mu tam někdo nahlíží. Ale nedával to najevo. Blížil se večer, Coul už musel jít domů, aby to nebylo pro jeho otce nápadné. Chtěl se otočit, ale Eragon přitom zpozorněl, přestal vyprávět a koukl se na brašnu pod ním.

,,Stůjte!" řekl vyplašeně, všichni i s Coulem se ani nehnuli. Nikdo ho tak neslyšel mluvit. Takovým tónem, plným překvapení, mírného strachu, ani když vyprávěl své příběhy, kdy sem tam mluvil rozzuřeně, sem tam zjemněně, někdy mluvil tak, jako by to říkal poprvé a bylo to jeho tajemství, ale takhle nemluvil. Natáhl se pro brašnu a Safira ho pozorovala. Když se Coul za Safirou otočil, už se na něj nepodívala a vypadalo to, že komunikuje s Eragonem. Eragon položil opatrně brašnu na stolek před ním, rozepnul zip a žasl. Ne jen on, ještě více všichni, kdo kolem něho stáli, i Coul, kterého uchvátil každý pohyb draka.
V brašně ležel veliký kámen, nádherně a pečlivě vybroušený, hnědozlatý s žilkami. Leskl se ve světle, jeho žilky zářily. Kámen se sám od sebe zatřásl. Poté znova. Bylo slyšet pukání a žilky na něm praskaly. Coul nemohl spustit z kamene oči. Až poté mu došlo - to je vejce a zrovna se líhne drak! Děje se to, kvůli čemu Eragon dvacet let putuje po Alagaësii. Líhne se dračí vejce, vejce Daramy. Lidi pozorovali praskající skořápku, některým bylo líto tak krásného vzoru na něm. Coul zapomněl na to, že má jít domů a pozoroval historickou událost. Ve skořápce se udělal malý otvor, přes dva centimetry široký a dlouhý. Vejce se přestalo kolísat.
Coul zpozoroval nějaký lesk, který v něm mihl. Ten lesk ho okouzlil a omámil, chvíli se na něj díval, aniž by se hnul. Lesk se v něm objevil znova a zůstal, zmizel a zase se objevil během desetiny sekundy. Bylo to oko draka a mrkalo. Jak se na něj bezmyšlenkovitě díval, vyplašilo ho to až vyskočil, jak se vejce zase začalo kolísat. Ve skořápce se udělalo v žilkách více trhlin a otvorů. Naproti otvoru, kde se objevilo oko draka se objevil další ještě větší, z něhož drak vystrčil nohu. Jenom noha malého draka okouzlila Coula ještě více. Zaostřil se na povrch jeho pokožky a byl takový jako Safiřin. Měl šupiny, ale menší, drobnější, ještě nebyly tak lesklé a zářivé, a byly v barvě vejce - zlatohnědé. Na nohách měl malinké drápky a nemohl si ani představit, že by s nimi mohl drak někomu ublížit.
Vejce se pořád kolísalo a skořápka více praskala, až se rozpůlila a v jedné půlce si lenošil malinký dráček. Všichni vydechli. Tak krásný a roztomilý, nádherný, úžasný, malý, neuvěřitelný, mladý, narozený, zlatohnědý…ještě více přídavných jmen mu blesklo hlavou při pohledu na malé právě narozené mládě. Dráček natáhl a narovnal své křídla, které byly pomačkané, párkrát mrkl očima a protáhl po sobě nožky. Mrskl ocasem, na kterém se zlatě zablýskly jeho šupiny a porozhlídl se kolem sebe.
,,Úžasný."
,,Krásný."
,,Oh."
,,Nádherný."
Celou hospodou se rozlehly popisy stvoření, které stálo na stole. Lidé, kteří dříve popíjeli pivo, nebo jiný alkohol, se také nahrnuli a nakláněli přes skupinku lidí. Coul poprvé odtrhnul zrak z malého dráčka a pohlédl na Eragona, který překvapeně pohledem plným citu sledoval draka. Nejspíš mu to připomnělo jeho vlastní příběh, který vyprávěl, o tom, jak našel vejce v Dračích horách a jak se vylíhl, jak ho vychovával. Měl to těžký. Musel se schovávat, snášet zranění, tolik toho vytrpět, aby zachránil království. Nakonec zabil Galbatorixe a ušel o vlásek smrti. Na trůn lidé dostavili Eragonova bratra Rorana. Ano, on přežil bitvy a žil delší život, než ostatní díky elfům, ale když zemřel, Eragona to dostalo. Doteď vládne jeho syn Gero - podle jeho otce.
Eragon pozoroval dračí mládě a usmíval se, občas pokoukl s úsměvem na Safiru, jakoby řekla něco zábavného. Safira otevřela svoji obří tlamu a vydala výpar horkého vzduchu zrovna, když se pokoušel dráček znova po několika pokusech stát na obou nohách a tak ho shodila a zase spadl. Ozval se Safiřin smích - ohromný zvuk pro normálního člověka. Dráček se taky zachechtal - další ohromný zvuk, ten zněl více roztomileji, ozval se mezi snaživém pískání. Když se zvedl udělal krůček, Eragon se opatrně po něm natáhl, ať si něco neudělá. Poté pokoukl po Safiře a pokýval hlavou, nechal dráčka normálně chodit.
Párkrát po malých krocích na stole spadl, ale dostal se na kraj a nevěděl jak dolů. Povzdychl si, znělo to jak smutný pískot. Safira k němu natáhla velikou hlavu a v jejích očích bylo opatrovnictví, láska. Chtěla se o něho starat jako o svoje. Lidé poskočili dozadu před Safirou, pořád se báli. Coul jako zmražen stál, jeho hlava nebyla schopná volně myslet. Sice se Safiry nebál, ale normálně by také uskočil a udělal jí místo. Stál, vůbec na nic nemyslel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama