
,,Chtěl jsem tam být a slyšet různé příběhy, co zažil, také jsem chtěl vidět Safiru. Je to krásný drak, nádherný, urozený, jako posetý drahokamy." Hannah svůj tlak, který ji ovládal, povolila. Nádherný drak. Ona mu to lhaní možná promine.
,,Chvíli, dlouhou chvíli jsem stál a naslouchal. Potom se něco stalo," odmlčel se. ,,Eragon zpozorněl a vytáhl brašnu, ve které byl veliký," ukázal přibližnou velikost, ,,kámen. Hnědozlatý, vybroušený, úžasný. Ale on se kolísal a něco křupalo a…"
Coul sklopil hlavu, párkrát se nadechl a musel se uklidnit z rozrušení, které ho ovládlo, stejně jako když tam stál a překvapeně pozoroval vylíhající se vejce.
,,Vylíhl se malý dráček. Nádherný, malý…úžasný."
Hannah vydechla s překvapením a úžasem.
,,On začal chodit a Safira mu pomohla na zem. Potom přišel ke mně a chtěl nahoru, abych ho vzal. Poté se stalo tohle."
Coul si sundal rukavici a ukázal gedwëy ignasia. Hannah poplašeně vyjekla a poskočila, Sam se vzbudila. Dmor otevřel pusu, vykulil oči. Nebyl schopen slova. Neměl rád jakékoliv nadpřirozené bytosti, hlavně ne draky. Jeho syn dá radši před rodinou přednost drakovi a jedno se mu vylíhne. Z jeho syna je Jezdec.
,,C-co to m-má znamenat?" neovládl se a vykřikl. Sam se rozbrečela, Hannah okřikla Dmora, Coul se zatřásl.
,,P-počkej! Nejsi rád?" zeptal se a bál se odpovědi - ne. Dmor zavrtěl hlavou.
,,Ne."
Coulovi nikdy nebylo hůře. Cítil se, jako by na něj padal obrovský kámen, kus skály a on nemohl uskočit, aby se zachránil. Jako by jeho nohy byly tak těžké, že je nemohl zvednou. Jako by jeho ústa byla sešitá, že nemohl vydat ani hlásku. Musel se dát dohromady a otočil se. Hannah na něho zavolala.
,,Neodcházej!"
Coul se neotočil. Otevřel dveře a vyčkával. Hannah znova vydechla. Do domu si vykračoval malinký dráček, jeho šupiny ve velkém světle nádherně leskly, jak nejvíce mohly. Když vešel a Coul za ním zavřel dveře, otočil se na něho a mrkl, Coul se usmál.
,,To je Stork."
Stork roztáhl křídla jak nejvíce mohl a zamáchal s nimi, chtěl lítat. Coul se zasmál.
,,Ještě nemůžeš lítat."
Hannah se také zahihňala a Sam přestala brečet, koukala zaujatě na malé stvoření, jako je ona. Všichni byly dojati, až na Dmora. Ještě více se zamračil. Stork vyfoukl z nozder teplý vzduch a kráčel blíže k Hannah. Ta se sklonila, aby si ho pohladila, ale Dmor zasáhl.
,,Nedotýkej se toho!" křikl, ale pozdě, Hannah ho hladila po drsných šupinách.
,,Nádherný."
Stork natáhl svůj krk a rozhlížel se, poté strčil hlavu za Sam, kterou Hannah pořád držela. Otřel o ni láskyplně hlavu a zase ji skrčil a odkráčel za Coulem. Ten se na něj pořád usmíval. Byl rád, že někoho takového má, že má draka. Dmor pozoroval se šklebem a nemohl to vydržet.
,,VEN! A HNED!" křikl a ukázal směrem ven. Hannah vykřikla, Sam se zase rozbrečela. Coul se zhrozil a do očí se mu draly slzy. Drak začal smutně kňourat. Jeho vlastní otec ho chce kvůli Storkovi vyhodit! Jeho! Svého vlastního syna! Ale on se nesmí Storka vzdát. Musí počkat než přiletí Eragon.
,,Nech mě tu aspoň na nějakou dobu, potom odejdu sám a dobrovolně!"
,,Ne, odejdi ihned! A vezmi si tuhle…tuhle stvůru s sebou!"
Hannah vypískla a slzela, Coulovi už taky ukáplo pár slz. Stork si odfrkl a otevřel malou tlamku, zlostně zavrčel a přehlušil to vše. Místnost utichla. Stork roztáhl křídla a zamával, nemohl však letět. Coul přiběhl k malému draku a pohladil ho po šupinách, vzal do náruče. Objal ho silně, aby mu ho nikdo nevzal a utišoval ho.
,,Nejsi stvůra. Jsi Stork. Nádherný, lesklý, silný, a hlavně si drak. Nikdo tě mně nevezme. O to se postarám," šeptal tak potichu, že ho slyšel jenom Stork. Eragon neměl pravdu. Ale musí tu na něj počkat. Co teď bude dělat? Nemůže zůstat, vlastní otec ho vyhání. Musí co nejdřív odsud odejít. Nevnímal otce a došel k mámě, položil dráčka a objal matku co nejsilněji to šlo, i když to nebylo moc dobré, držela Sam. Políbil Sam na čelo a pohladil, Aniž by se podíval na protestujícího otce vzal znova Storka do náruče a otočil se ke dveřím. Jeho matka se rozplakala. Vrhla na Dmora zoufalý pohled, ale on pořád stál se zaťatými pěstmi. Jeho obličej pořád tkvěl vztekem.
Kvůli lakomým trpaslíkům strádala jeho rodina klenoty, zatímco ostatní se s nimi jenom pyšnili. Za mlada kvůli urgalům ztratili všechno, co kdy měli a proto pracuje na farmě, kterou zdědil po rodině. A co Jezdci a jejich draci? Pomohli? Ne! S lidmi by takové potíže nebyli. Jeho lety nastřádaný vztek na jiné stvoření než lidé vybouchl. Ještě aby jeho syn byl Jezdec!

