
Maria koberec smotala do rule a strčila do vzniklého, docela velkého otvoru a různě tam s ním šmátrala, vymotávala pavučiny. Když koberec zvedla a položila vedle na podlahu, byl zaprášený, špinavý, obmotaný různými nitkami - pavučinami.
,,Bude se to muset pročistit i z druhé strany," vzdychla. Coul se usmál a koberec vzal opatrně do ruky. Maria ho mezitím zavedla do sklepa z venkovního vchodu. Sešli po kamenných schodech dolů, prošli klenbou. Ve tmě nikdo nic neviděl. Maria zavrčela.
,,Já blbá, zapomněla jsem světlo!"
V okamžiku vylezla ven a Coul zatím po tmě poznával prostředí, ve kterém bude Stork následující měsíce bydlet. Zhrozil se, měsíce. Tak dlouho bude v utajení, tak dlouho bude čekat na příchod Eragona. Z hora, z venku, se objevilo světlo. Přibližovalo se po schodech a Coul poznal, že Maria drží olejovou lampu. Posvítila na okolí a Coul rozeznával pytle mouky, pytle a různé krabice brambor. Prostředí bylo dokonalé. Až na zatuchlý a mírně vlhký vzduch bylo tohle dobré místo na částečné dračí ubytování. Po chvilce stání a rozhlížení se začala být Coulovi mírná zima. Venku bylo teplo, ale tady se přes nepropustné zdi drželo chladno.
,,To tady bude pořád taková zima?"
Maria zavrtěla hlavou.
,,Není tu zima, ani horko. Je to tu akorát. V létě je tu příjemně chladno, často sem ráda chodím si posedět, a v zimě je tu teplo, avšak ne jako ve vyhřáté místnosti. Je to tu akorát."
Maria ve sklepě dovedla Coula k vchodu, který byl skoro v levém rohu, úplně vzadu. Byl to vlastně otvor s žebříkem. Coul zvedl koberec nahoru a metal jím. Z otvoru jen padalo smetí a prach, nakonec skočil a Maria tiše radostí zatleskala. Položila lampu na zem a vyrazila na žebřík, který divně vrzal. Byl ale pevný a Maria prolezla nahoru až do pokoje po hosty. Coul uslyšel Storkovo vrčení.
,,Jsem tu!" křikla Maria a když se coul naklonil pod díru, viděl jak mu mává.
,,Storku, jdi dolů," nařídila a Coula potěšilo, že ho nazvala jménem. Čekal, že uslyší vrzot, ale nic.
,,Nechce jít dolů!" křikla na Coula.
,,Storku! Pojď sem! Neboj se!" zvolal už Coul a slyšel jeho odfrknutí. Žebřík zavrzal, Coul viděl, jak se Stork zachytává svými drápy o žebřiny a leze dolů, přitom mává křídly, aby si udržel rovnováhu. Dráček vylezl z díry a lezl po žebříku až dolů, na zem.
,,Tady budeš bydlet," šeptl mu Coul a Stork se rozběhl kolem dokola sklepa. Očichal každý pytel, každý kousek rozlámaného dřeva, které ještě nespálili. Nakonec se koukl na Coula a mrkl na něho, poté kývl.
,,Super. Ještě ti uděláme nějaký domeček. Budu k tobě co nejčastěji chodit."
Coul pak celou noc strávil tím, že zdokonaloval vše, co se dalo. Rychle postavil z dřevěných prken střížku, pod kterou mu Maria dala deku. Uklidil, vysvětlil mu, jak se dostat ven a že nesmí tady dělat hromádky. Ještě mu přinesl velikou mísu s vodou na co největší dobu. On sám si vyprášil peřiny a protože moc věcí neměl, nemusel si ani vybalovat. Maria mu dala staré věci po Milenovi a ty mu stačily. Pozdě v noci konečně zalehl do postele a spal.
Zdál se mu šílený sen, směs všeho, co se mu ten den stalo. Ale nikdy nevěděl, co se děje, kde zrovna je, až se konečně probudil a oddychl si, že je pryč se světa snů. Stále mírně nemohl uvěřit tomu, co se stalo, a tak se trochu i lekl draka na jeho podlaze. Slezl z postele a došel k němu, začal ho hladit.
,,Proč nejsi dole v pelechu?" mírně ho pokáral. Dráček si jen odfrkl a nechal se hladit. Když Coul udělal všechny potřeby, co měl, rád by vyšel ven, ale nemohl. Zarazil se na prahu zavřených dveří a povzdychl si. Šel zpět do kuchyně, kde měl od Marii nachystané jídlo, a snědl ho. Ona šla pracovat a Milen musel jet do vedlejší vesnice pro nějaké věci, o kterých Coul nevěděl nic. Stork na chvíli zmizel, šel si zase sehnat potravu. Coul musel říct, že mu Stork připadá roztomilý, i když si olizuje svoji tlamku od krve. Protože nemohl jít ven, využil jejich zásoby knih a zdokonaloval si svoje málo rozvinuté čtení. Maria měla v knihovně různé knihy, poezii, která Coula moc nebavila, ale také různé učení, biblické příběhy, knihy které by mu trvali hodně dlouho přečíst je.
Maria musela pracovat celý den, Milen se měl vrátit až večer a tak se Coul nudil a jenom četl. Šel také do sklepa a trochu to tam uklidil, vylepšil Storkův pelech a vyšel po schodech nahoru, aby nakoukl ven. Z vrat sklepa byl vidět jen les a vedlejší zahrádky, domy jsou totiž vepředu. Párkrát se nadechl, ale za dolní část kalhot ho něco zatahalo - Stork.
,,No jo," řekl mu a slezl do sklepa. Vzal si do ruky nějakou knihu, básně, ale tyhle byly jiné než ostatní, a předčítal Storkovi až do večera, kdy se vrátil Milen. Chvíli si odpočinul, ale pak se musel vyměnit s Mariou, která pracovala celý den. Přišla do domu, vypadala vyčerpaně, a to jen stála u pultu a lila ostatním pivo. Sedla si na lavičku a třásla se zimou, která ji zaplavila při přechodu z teplého do chladného a zase teplého.
Coul se hned nabídl, že jí udělá večeři, nemohl tady bydlet, aniž by něco neudělal, nepomohl. Přece jen byl syn farmáře a musel se o všechny starat. Maria pokývla a Coul se hned vrhl do spížky, kde byl chlad a tak v něm mohli držet vejce. Hned vzal tři a v kuchyni je rozklepl do misky, následně rozšlehal. Ještě jednou vklouzl do spížky a vyndal slaninu, kterou nakrájel na tenoučké plátky. Maria ho ani nesledovala, seděla a četla si v knížce, ze které předčítal Storkovi.
Vzal pánvičku, olej, dal ji na oheň a pak na pánev položil slaninu, zalil vajíčkem a ještě navrch dal jeden plátek. Chvíli pekl, ale dával pozor, ať se to nějak nepřipálí. Po krátké chvilce to bylo upečené, dal jídlo na talířek a s chlebem nabídl Marii.

