Ráno Lechan vedle mě na pohovce spí, ale já nemůžu usnout. Takhle nádherný den, teda respektive noc, jsem už dlouho nezažila. Lechan byl ke mě úžasnej a jinak taky. Tak proč mam vždycky v takovou chvíli obavy, že se něco semele a zkazí se to? Nesmím na to myslet, snad na to nebude čas, protože se musím pořádně ponořit do učení, za tři dny dělám závěrečky. Domluvili jsme se, že se budu učit tady, protože Oliver dělá zase vyrovnávací zkoušky, pak se můžeme navzájem zkoušet.
Vůbec nemam tušení, co bych po zkouškách mohla dělat. Tracy se vrátila ke svý práci do chovný stanice, což by se mi sice líbilo, jenže cítím, že mi stačí vlček a Missy. Každý den tam být nemusim. Alex píše knížku, Dan s Robinem projektují nový sídla, Lechan si jede podle svýho svůj výzkum, ale co já? Nakonec z toho přemýšlení přece jen usnu.
Vůbec nemam tušení, co bych po zkouškách mohla dělat. Tracy se vrátila ke svý práci do chovný stanice, což by se mi sice líbilo, jenže cítím, že mi stačí vlček a Missy. Každý den tam být nemusim. Alex píše knížku, Dan s Robinem projektují nový sídla, Lechan si jede podle svýho svůj výzkum, ale co já? Nakonec z toho přemýšlení přece jen usnu.
Večer se odhodlaně pouštím do učení. Mam rozepsanej přesnej plán, abych stihla všechno zopakovat. ,,Už víš co budeš po zkouškách dělat?" ptám se Olivera. ,,Nějakej výzkum co bude třeba, už se těšim" zasní se.
Všichni vědi co chtěj, jenom já ne. Připadám si neschopná.
Alex otevře dveře. ,,Mohla bys dělat průvodce zrcadlem. Každýho převíst kam bude chtít."
"Alexi!" vykřiknu nazlobeně. "Ty mi čteš myšlenky!"
"To se nedá!" brání se. "Už od večera se to šíří celým domem" chechtá se.
Celá zrudnu, když si vzpomenu na včerejšek s Lechanem. "Opovaž se říct jediný slovo!" mrsknu po něm polštář. "Podrazáku!"
"Co je? Já si myslim, že se nemáte za co stydět"!
"Něco mi uniklo?" vloží se mezi nás Oliver.
"Ne" říkám honem. "Teda jo!. Že tvůj drahej je pěkně nevychovanej"!
"Alex? To neni možný! To ses musela splíst. Pro mě dělá co mi na očích vidí!" koukne se Oliver svádivě na Alexe. Ten k němu přiskočí a zajede mu jazykem do pusy. Chvíli na ně pobaveně koukám, jak jim to spolu sluší. Když Oliverova ruka ale zajede do Alexovejch kalhot, tak mi dojde, že bych asi měla vypadnout. Klidně bych si to představení shlídla.
Na chodbě se akorát potkám s Lechanem. "Nechceš zajít někam na oběd? Docela bych zas po delší něco zakousnul."
"Na co se vrhneš po zkouškách?" ptá se mě Lechan při jídle. "Teda kromě mě."
"Pořád ještě nevim," povzdechnu si.
"To nevadí, nemusíš se hned do něčeho vrhat, jen abys něco dělala. Nech si to projít v klidu hlavou."
"Hm," zašklebim se. "Akorát to vypadá, že nevim, co chci. Teda nevypadá, ono je to navíc pravda!"
"No a co? Komu na tom záleží?"
"Tobě třeba ne?"
"Pokud ti to bude tak vyhovovat, tak je mi to jedno."
"Jenže mě to neni jedno" podepřu si bradu.
"Neber to tak vážně, časem se něco objěví"
Snažim se teda tvářit, že je to prozatim vyřešený, abych nekazila náladu.
"Zítra čekám návštěvu z ciziny. Známý co jsem u nich byl" dodá, když se na něj tázavě dívám.
"To je zvláštní, že působíš tak nespolečensky a přitom máš tolik známejch," vypadne ze mě.
Naštěstí se zdá, že se to Lechana nijak nedotklo.
Po obědě jdeme ještě koupit Lechanovi něco do počítače. Cestou mi padne do oka jedno nádherný tričko. Lechan se zastaví, když zjistí, že jde sám a vrátí se ke mě. "Chceš ho?"
Než stačím odpovědět, vtáhne mě dovnitř. Potom si ještě dáme zmrzku a koupíme hordu novin a časopisů.
"Kde na to vůbec bereš peníze?" divim se.
"Za různý služby, co poskytuju lidem. Opravy, výpomoci, nebo pro ně něco schánim v cizině."
"To je docela dobrý," přemejšlim chvíli nad tím.
Doma se zase vrhám do učení až skoro do rána, než mě vyruší Lechan.
"Mam obavy o tvé duševní zdraví, abys z toho učení nezblbla. Nechceš se mnou jít do trochy pohybové aktivity?"
"Mam obavy o tvé duševní zdraví, abys z toho učení nezblbla. Nechceš se mnou jít do trochy pohybové aktivity?"
,,Já nevim, nechce se mi, já moc na sport nejsem."
,,Včera se mi zdálo, že jo," přitáhne mě Lechan k sobě.
No jo, jako bych neznala ty jeho vtípky. Nadhodí si mě na bok a odnese si mě k sobě, jako by si nesl nějaké zvířátko. Místo do ložnice se mnou ale zamíří do koupelny. Slyším, že je zapnutá sprcha a začnu sebou cukat.
"Co děláš?" směje se Lechan.
"Vždyť jsem oblečená!" vzpouzím se.
"Nevadí, já si tě svlíknu!"
Ve dveřích se vzepřu, abysme nemohli projít. Lechan se mě snaží vtlačit dovnitř, ale zase nemůže dát do toho všechnu sílu, aby mi něco neudělal, nebo aby jsme ještě tu sprchu nerozbořili.
"Neeee!" křičím, ale už cejtím, že mě smáčej odrážející se kapky vody. Lechan se vítězně zasměje a zacpe mi pusu polibkem. Takže i když se bráním, začne mi docházet vzduch a musím povolit. V tu ránu jsem celá mokrá. Nesnáším mokrý oblečení který se na mě lepí!
Naštěstí mě ho Lechan brzo zbaví. Problém je ovšem s jeho džínama, který jsou už tak dost těsný a teď když jsou mokrý, tak nejdou sundat vůbec. Začíná z toho bejt dost zoufalej, protože tím, jak se mu je snažím sundat, tak ho evidentně ještě víc vydráždím. Miluju, když je on v horší pozici než já a mám navrch. Vždycky se při tom pěkně vzteká.
Nakonec mě vytáhne nahoru a posadí si mě obkročmo k pasu, kalhoty stažený jen tak akorát k tomu, co zrovna potřebuje(me) a opře si mě zády o zeď. Dlaždičky mě nejdřív trochu zastuděj, ale za chvíli už to vůbec nevnímám.
Lechan mě potom nechá jemně zklouznout na zem a jen tak se objímáme. ,,Jsem moc rád, že jsi tady."


Zahájila jsem SONP,tak si sháněj hlásky