Ráno když si jdeme lehnout mi to ještě vrtá hlavou, jaký jsem vlastně měla ohromný štěstí, že mě všichni tak podporovali a tak rychle přijali mezi sebe. Už skoro usínám, když zaslechnu, jak se kluci hádaj. Nedá mi to a vylezu na chodbu, abych líp slyšela.
"No promiň, ale kdybych tam neseděl, tak by ses snad po něm začal plazit!" slyším Olivera.
"To teda už přeháníš! Snad se můžu podívat na koho chci, ne?" říká Alex.
"Podívat? Víš co, já toho mám dost, když ani nejsi schopnej, si o tom rozumně promluvit!"
Slyším třísknout dveře a je ticho.
Večer se kluci přikradou každý zvlášť. Je taková divná atmosféra, navíc Adrian a spol. sem přijeli hlavně kvůli tomu, že proberou s Lechanem nový využití a možnosti přenašedla. Ale potom co se stalo Alanovi, se o tom žádný z nich nechce začít bavit. A tak vypráví Alan, co bylo naposled novýho u lidí. Oliver se ho vyptává na spoustu věcí a vypráví mu, jak se stal upírem on. Atmosféra se trochu uvolní a zrovna když si říkám, že je to docela zábava, tak Oliver uprostřed věty zmlkne a zůstane koukat na Alexe.
Podíváme se všichni, bohužel než Alex zaznamená nějakou změnu, dovíme se, že Azun má vážně nádherný oči a Alex zřejmě nohu, po který mu Azun přejíždí rukou. Když si toho Alex konečně všimne, že je centrem pozornosti, rozhostí se ticho jako v hrobě. Oliver se zvedne a jde beze slova pryč. Alex zůstane sedět a schová si hlavu do dlaní. Azun se natáhne k Adrianovi a něco mu pošeptá. Adrian přikývne a všichni vstanou.
Adrian promluví: "Pro Azuna to byla rychlá změna v upíra, měli jsme se vrátit hned! Děkuju za všechno a sejdeme se příště. Snad za lepších okolností! Moc se omlouvám, pokud jsme způsobili nějaké nepříjemnosti. Napíšu ti, až dorazíme" rozloučí se s Lechanem a potřese mu rukou, pak se obrátí ke mně a taky se rozloučíme potřesením rukou.
I když se mi zdálo, že zaváhal jestli nemá přeci jen zajít dál.
Když jsou pak už všichni pryč, stojíme tu pořád jak tvrdý y.
"To jsem asi přehnal, co?" procedí na mě skrz dlaně Alex.
"Jdu vyvenčit Tlapku!" říká Lechan a jde ke dveřím.
"Jdu s tebou!" honem se za ním vydám.
Alex by chtěl asi utěšit, ale spískal si to sám, aspoň si tu pořádně pročistí hlavu. Lechan je trochu zaraženej, ale tvrdí, že mu nic není. Když se asi po hodině vrátíme, Alex tam pořád ještě sedí. Když nás vidí přicházet, honem se sebere a jde k sobě.
Zaťuká u Olivera na dveře, ale žádná odezva.
"Chci se ti omluvit, jsem hroznej vůl!"
Odpověď neslyším, ale Alex otvírá dveře. "Já jsem..…"
Oliver mu dveře zadrží. "Dneska tu nespíš!"
"Olivere, nech mě prosimtě ti to vysvětlit!" nakousne žadonícím hlasem Alex. "Byl to jen malej flirt, ale nikdy bych..…"
Oliver ho ledovým hlasem přeruší. "Jenomže to bylo veřejně a přede všema! A navíc mě přímo před nosem!" a zabouchne mu dveře.
"Je mi to moc líto! Vůbec nevím, co to na mě vlezlo!" ještě chvíli Alex škemrá u dveří, ale nakonec to vzdává. Když zatočí chodbou k nám, narazí na nás, jak tady přitrouble stojíme a posloucháme jak to dopadne.
"Můžu u tebe přespat?" ptá se mě nejistě.
"E-hm," povzdychnu. "No jo."
"No a ty bys měla spát zase radši u mě!" hodí po Alexovi Lechan nevrlej pohled. "Aby ses nenakazila!" Chytí mě kolem ramen a vede si mě k sobě do pokoje.
Když se zavrtáme do postele, přemýšlím ještě znovu o tom, co jsme probírali. To mě nikdy nenapadlo, čím si někteří jako my museli po probuzení projít. I když to moje nebyla taky žádná sláva, tak jsem měla potom hrozný štěstí jak mě ostatní přijali.
"Jak to bylo u tebe? Tys to asi takový neměl," přitisknu se lehce k Lechanovi.
"Jako každý jiný!"
"To není pravda, pověz mi o tom něco!" snažim se z něj něco dostat.
"To není nic zajímavýho!" natočí se ke mně a pro případ, že bych se dál chtěla vyptávat, mi zacpe pusu jazykem.

