V tom Viole zazvonil mobil. Odtáhla se od Luciana a vytáhla mobil ze své kabelky.
,Máma´řekla a omluvně se na něj usmála.
Lucian se opřel o hromadu polštářů a zadíval se z okna.
,Ano mami?´řekla Viola do mobilu.,Ne, už nejsem ve škole. . . . . . . Jsem v obchodě. Chtěla jsem si koupit nějaký tričko.´
Lucian se lehce usmál, ale dál se díval někam ven z okna.
,Domů, a proč??? . . . . . . . . . ale já jsem ještě chtěla.´nedořekla větu.
,Dobře.´řekla sklesle.,Do půl hodiny sem doma.´
Dala mobil zpět do kabelky a neochotně vstala z postele. V ten samý moment už u ní stál Lucian a pevně jí objímal.
,Už musím jít.´řekla a hlavu si opřela o jeho rameno.
,Já vím.´ zašeptal a políbil ji do vlasů.,Doprovodím tě.´
,Ne, nemusíš chodit, já to zvládnu.´protestovala.
Lucian už ji ale držel v náručí. Pomalu s ní přešel k oknu.
,Asi bys měla zvřít oči.´radil jí.
Viola okamžitě zavřela oči a křečovitě sevřela ruce kolem Lucianova krku. Když po chvilce opět otevřela oči už běželi lesem.
Lucian ji nesl až na kraj lesa. Ale nerozloučil se s ní a neodešel, jak čekala. Vzal ji za ruku a vydal se s ní vstříc, pro něj, nepříjemnému slunci. Oči měl stále sklopené k zemi a jeho tělo (končetiny) zakrýval dlouhý, černý plášť.
Zastavili kousek od domu Violiných rodičů. Lucian objal Violu.
,V noci si pro tebe přijdu.´zašeptal jí do ucha a políbil jí ho.
,Budu čekat.´špitla s úsměvem a přitáhla si jeho obličej ke svému.
Lucian ji políbil na čelo a řekl.
,Už bys měla jít.´
Viola jen přikývla a odešla.
Přála si, aby to odpoledne uteklo jako jedna minuta a ona už mohla být s Lucianem.
Doma už na ni v kuchyni všichni čekali. Máma, táta, Zora . . . a Serena?? Ale co ona tu dělá??
,Máš problém mladá dámo.´řekla na uvítanou podrážděně její matka.
Viola se posadila na jednu ze židlí u stolu.
,Tak, co jsem provedla?´zeptala se znuděně.
,Co se to s tebou děje holčičko?´ptal se s obavami její otec.
,O čem to mluvíš?´nechápala.
,Okamžitě se přestaneš stýkat s tím chlapem, má na tebe špatný vliv.´rozkázala její matka a Viola najednou všechno pochopila.
Od té doby, co potkala Luciana všechny zanedbávala. Nezajímala se o nic jiného, než o něj. Měla být pozornější, měla si dávat větší pozor, aby na nic nepřišli.
,Luciana do toho netahej, on za nic nemůže.´vzdorovala Viola.
,Ukončíš to s ním. Hned!!´přikázal její matka.
,Nic s ním nemám.´protestovala Viola.
,Je mi jedno, jestli jste jenom známí, kamarádi nebo nedej Bože něco víc. Skonči to!´pronesla rozhodně její matka.
Viola vstala od stolu.
,Tohle je můj život a já si s ním budu dělat, co JÁ budu chtít!´křikla Viola.
,Chceme jen, aby byla v bezpečí. Chceme tě chránit.´vložila se do toho Zora.
,Ale před ním mě chránit nemusíte. On mi neublíží.´vysvětlovala jim Viola.
,Jsi na to všechno příliš mladá.´řekla její matka a nesouhlasně kroutila hlavou.
,A ty si až moc stará na to, abys mě chápala.´odsekla Viola.
To už bylo na její matku moc, zvedla ruku a vrazila Viole pořádnou facku. Viola se rychle chytila za poraněnou tvář. Podívala se na svou matku s vytřeštěnýma očima.
,Nezabráníš mi v tom, aby s ním byla.´řekla klidně Viola.
,To se pleteš holčičko.´řekl její otec a surově ji chytil za ruku. Vláčel ji do jejího pokoje a tam ji zamkl.
Viola se jen usmála, protože věděla, že si pro ni Lucian v noci přijde.


no ty voe
...ty jo ...super kapitola