Zítra už budu mít narozeniny.
Bude mi 13 ,docela pěkný číslo.
Mikel na mě prý něco chystá ,má mě rád jako dceru a já jsem ráda ,že mě tak bere.
Vylítla jsem zase z postele a šla do koupelny si vyčiltit zuby a vysprchovat se.
Vykonala jsem tak a šla jsem po schodech dolů za Mikelem.
Mikel hned jak jsem přišla se mě zeptal.
On:Ahoj.neviděla jsi Clouda?
Já:Ne.neviděla jsem ho asi měsíc ,mám ho jít hledat.
On:Byla by jsi tak hodná?
Já:No jistě pro tebe cokoliv.
On:Děkuju.
Vyšla jsem ze dveří a pomysle jsem si ,kde ho mám jít asi hledat?
Půjdu třeba se podívat k Roselskému vodopádu tam jsem ho naposledy viděla odbočovat.
Jdu celkem krásnou cestičkou není ani moc suchá ani moc mokrá.
Jdu a jdu až jsem u Roselského vodopádu a tam vidím stan a ohniště ,které ještě hoří.

Jdu blíž abych to omrkla ,ale ve stanu nikdo není je tam jenom rozházené oblečení kolem.
Vedle vodopádu je ještě takový jezírko do ,kterého stéká vodopád.
Zadívala jsem se na hladinu vody ,ale najednou se vynořil z vody mladík s nožem v puse.
Trochu jsem se lekla a kapánek vyjekla ,otočil se a zahlídl mě ,pousmál se pomalu vylézal z vody sebral ryby ,které byli na břehu a umyl je ve vodě.
Odnesl je k ohni a napíchl je na klacek a začal opékat ,pootevřel pusu a já jsem věděla ,že se dá do řeči.
On:Ahoj.nečekal jsem ,že příjdeš obvzlášť ,že budeš vědět kde jsem.
Já:Čau.jenom mě to napadlo ,že tu můžeš být ,protože tu pro tebe jednou Mikel už byl.
On:No tak to je docela lodické vysvětlení.
Já:Ano to je.
On:Proč jsi tu?
Já:Měla jsem tě najít a kouknout jestli jsi v pořádku ,Mikel má o tebe dost starost ,proč mu za to nejsi vděčný?
On:Neměla by ses do toho plést ,nepatříš do naší rodiny.
Já:Já se do toho nepletu a do vaší rodiny bych stejně nechtěla.
On:Tak proč jsi u nás.
Já:Kvůli práci.
On:Nic víc?
Já:Né tak zdaleka ,ale to ti říkat nebudu.
On:Jak myslíš.
Já:Já nemyslísm já to vím.
On:Mě to stejně nezajímá tak o nic nejde.
Já:Tak dobrá už půjdu ,řeknu Mikelovi kde jsi a že jsi ve skvělé hádací kondici.ahoj!!
On:Proč odcházíš?
Já:A proč ne?
On:No nechtěla by jsi tu být semnou a povídat si?
Já:No nevím.
On:Prosím.
Já:Tak dobře ,ale očem si chceš povídat?
On:No třeba o tobě.
Já:Né to bych fakticky nechtěla ,abychom probírali mě promiň zkus vymyslet něco jiného.
On:Ale co?
Já:To je na tobě to ty si chceš povídat.
On:Ty si semnou nechceš povidat nebo jak je to?
Já:No mě je to jedno ,alespoň se nebudu nudit.
On:No a co třeba ,že bychom místo toho mluvení šli se raději smočit.
Já:No nevím jestli to je dobrý napád takhle po ránu.
On:Ále,neblafuj a pojď sám jsem tam už byl a voda je tak akorát na tělo.
Já:Notak dobře ,ale jestli budu nachlazená můžeš zato ty jasný!
On:Jasný ,ale už konečně pojď do tý vody!
Já:Hned neboj.
Šla jsem jenom nakraj vody a hned jsem uskočila.
Já:Vždyť ta voda je ledová ,vylez nebo budeš nemocný!
On:Nefandil bych si moc futr s tou nemocí.
Já:Noták vylez!
On:Nevylezu.pojď za mnou!
Já:Né nejdu!
On:To se teprve uvidí jestli nepůjdeš.
Najednou z vody zmizel a stál za mnou.
Nedávala jsem najevo ,že stojí za mnou ,ale to jsem neměla dělat ,kdybych byla chytřejší a ustoupila tak by mě ten zmetek nevzal do náruče a šel semnou do vody a nad vodou z výšky mě pustil a já jsem spadla do té strašně ledové vody.
Vyplavala jsem na břeh a ujišťovala se ,že to tady někdo schytá ,ale najednou mi hlavou proběhla myšlenka jak to udělal ,že se najednou objevil zamnou v mžiku sekundy?
Hodlala jsem se ho na to zeptat.
On se zatím u stanu tlemil jako jelito a já šla za ním jako zmoklá slepice ,která je ještě k tomu moc zvědavá.
Posadila jsem se na zem vedle něj a on se mi tlemil do ksichtu už jsem myslela ,že odemě schytá tečku ,ale nebudu ho fackovat ,když se ho hodlám na něco zeptat.
Já:Jak jsi to udělal?
On:Udělal co?
Já:No přece to rychlé přemístění.
On:To nebylo přemístění ,ale jutsu technika.
Já:Aha.ty se přemísťuješ pomocí jutsu?
On:Ano.ale není to přemísťování ,ale dá se to tak nazvat ,ale tenhle název spíš je pro upírské přemísťování.
Já:Ano to vím.
On:Víš?jakto že to víš?
Já:Mám hodně zkušeností.
On:Zkušeností.ty už jsi potkala upíry neno ,že by jsi byla upírka ,ale to je nesmysl ,protože jsi na slunci.
Já:No to má logiku.tyjsi ninja?
On:Tak napůl.
Já:Umíš toho hodně?
On:No určitě dost ,abych tě přemohl no vlastně víc než ti měl bych snad i na profesionálního ninju.
Já:Vážně? to jsi dost dobrej ,když si myslíš ,že mě přemůžeš.
On: No to si piš.
Já:Ukaž mi prosím co umíš.
On:Né to je dobrý nechce se mi .
Já:A co kdyby jsi mě zkosil porazit?
On:Né já holky nebiju.
Já:Nebudeš muset ,když tě hned přemůžu.
On:Tak dobře.abychom si ujasnili kdo je z nás tedy lepší.
Já:Tak pojď!
Postavila jsem se naproti němu ve vzdálenosti asi 5 metrů a on taky.
Začal dělat nějaké pečetě na rukou ,já jsem se jenom koukla co plánuje.
Přeměnila jsem si oči na Sharingan ten umožňuje rychlejší potřeh a dokáže prokouknout co protovmík plánuje ,je to něco jako vidět do budoucnosti.
Ále zkouší na mě vyvolat vodního draka ,to bude podívaná.
Dokončil pečetě a z vody vodopádového jezírka se vynořil vodní drak a vrhl se na mě.

Já jsem nastavila před něj ruku a udělala neviditelný štít přez ,který se drak nemohl dostat ke mě.
Já:Tak co pořád si myslíš ,že jsi lepší než já?
On:No to jěště není zdaleka všechno.
Já:Notak se ukaž!
Zase začal dělat nějaké pečetě a popravdě mě to už začíná unavovat ,že se mě snaží zhypnotizovat ,když dělá pečetě ,ale to se mu bohužel nepodaří ,protože na mě nic takového nefunguje.
Musím se tomu pousmát už si toho konečně všiml ,že to nefunguje.
Rychle jsem se přesunula za jeho záda a podkopla jsem mu nohy ,aby ten nafoukanec se rozplácnul na trávě.
Začala jsem se smát nahlas a jak bylo vidět byl trochu naštvanej.
Podala jsem mu ruku ,ale on se jenom na ní jedním okem kouknul a začal se zvedat sám.
Docela mě to urazilo a ruku jsem dala prič.
Když už stál tak na mě vykulil oči.
On:Máš červený Oči a v nich nějaké víry.
Já:Á jejda promiň zapoměla jsem ,že je ještě mám.

On:Úžasný jak to děláš?
Já:Ani nevím prostě už to tak je.
On:To je ale síla.
Já:Hm....
On:Já už bych šel domů.půjdeš taky?
Já:Notak jo dobře jdem?
On:No tak jo.
Šel si zbalit stan a uhasil oheň.
Šli jsme tou pěknou cestičkou ,kterou jsem šla já předtím.
A Cloud se dal zase do řeči.
On:Seš dost dobrá víš o tom?
Já:Vím no díky.
On:Proč jsi to neřekla dřív ,že jsi z Kaschitery?
Já:Jak o tom víš?
On:Normální holky nejsou tak silné.
Já:Aha no dobře.
On:Nechtěla by jsi být semnou kamarádka?
Já:No jasně se nemusíš ani ptát prosím tě budu jedině ráda.
On:Fakticky?tak to je bezva.
Já:Ty máš hodně přátel?
On:Moc ne.spíš je od sebe odpuzuju ,ale nevím proč.
Já:To je mi lito.
On:Nemusí.hele už jsme skoro doma.
Já:Hm...to je dobře.


Nádhera nemám slov prostě krása