Vím, že mi to trvalo dlouho, ale nemám vůbec čas =o( Omlouvám se všem SBčkům, že nechodím na jejich blogy....doufám, že příští týden budu mít víc času....
" A co hyena? Ta se zblázní jestli nebudu doma." Mám živou představu.
" Derek to s ní vyřídil." Oba se zasmějeme.
" Nikdy jsem nemyslela, že tohle řeknu, ale díky Bohu za Dereka." Drake souhlasně pokývá hlavou.
"Vystupovat, Madame." Drake mi otevře dveře.
" Dík." Usměju se. To je ale komfort. Měla bych si častěji zlomit ruku.
" Nikdo není doma." Začne vysvětlovat Drake, když se rozhlížím po domě.
" A kde všichni jsou?" Je nějakej upíří mejdan nebo co?
" Jeli do Ameriky." Vykulím na něj oči.
" To je normální. Rádi cestujou. Jenom Derek, Lara a já zůstáváme." Taky bych chtěla cestovat.
" Jdi zatím do obýváku. Chceš čaj?"
" Jasně." Drake se někam vypaří a jdu do obýváku. Tywe co to je? Všimnu si schodů do druhýho patra, u kterých je nějaká socha. Jdu se podívat na tu ohavnost zblízka. Jsem už skoro u tý ohavnosti, ale ujede mi noha po linu a rozmáznu se jak široká, tak dlouhá.
"Do prdele." Zakleju. Během vteřiny je u mě Drake a zvedá mě na nohy.
" Jsi v pohodě? Můžeš chodit? Mám tě hodit do nemocnice?" Začal mě zaplavovat otázkami.
" Jsem celá. Klid." Snažím se ho uklidnit.
" A můžeš mě pustit. Nohy mám v pořádku." Drake mě nejistě pustí a kouká jestli nespadnu.
" Co to je za sochu?" Dáli se to tak nazvat.
" To je Dereka od někoho to dostal. Už ani nevím od koho." Mávne nad tím rukou. Jdu pomale do obýváku a Drake jde za mnou.
" Hele já to fakt dojdu." Snad se na těch dvaceti metrech nezabiju.
" Jistota je jistota."
Drake mě ostražitě pozoruje. Kdybych teď spadla, tak dostane infarkt…
Drake mě ostražitě pozoruje. Kdybych teď spadla, tak dostane infarkt…
Drake mě usadil na gauč a opatrně se na mě odíval.
" Sedět umím." Protočila jsem oči.
" Jo v poho. Jdu pro ten čaj." Rychle odejde z místnosti a já zůstanu sama. Můj zrak se zastaví na obrovským obrazu nad televizí. Na obrazu je pyramida. Ani mě to nepřekvapuje. Celý pokoj má starodávný nádech….
" Líbí se ti?" Sakra! Takhle potichu chodit! Jednou mě z něho klepne.
" Jo, je pěknej a choď prosím tě hlasitěji, nebo mě trefí šlak." Drake se usmívá od ucha k uchu a na stůl mi položí čaj.
" Kde chceš spát?" Hm, dobrá otázka.
" Kde mě necháte. Mě je to jedno." Já se vyspím klidně i na zemi.
" Tak jo. Bolí tě ta ruka?" Starostlivě se na mě dívá.
" Ani ne, zažila jsem horší." Třeba když jsem spadla z kola. Tehdy jsem si zlomila nohu a měla naražený záda…ale vzala jsem si ponaučení: Nikdy nestrkej nohy do kola.( jsem strčila nohu do kola mezi ty drátky a hodila jsem salto přes řidítka.)
Cítím, jak mě někdo někam položil. Otevřu oči, abych dotyčnýho mohla seřvat.
" Promiň, zbudil jsem tě." Položí mě do postele a přikreje. Asi jsem dole usnula. Ne asi, ale určitě…
" To je v poho. Beztak jsem nespala." Snažím se to zamluvit.
" Jo to určitě." Zasměje se.
" Dobrou, kdybys něco potřebovala, tak zavolej." Zavře za potichu dveře. Podívám se, kam mě donesl….Jsem v nějakým pokoji, kterej je vyzdobený do modra a spím na posteli s nebesy. Jakmile položím hlavu na polštář, usnu jak špalek…
"Aááá!" Posadím se na posteli s křikem. Jsem celá zpocená. Zdálo se mi o smrti mých rodičů….jeli jsme autem. Mamka se na mě zrovna otáčela, tak si odepnula pás…v tu chvíli do na nás narazil kamión. Mamka odletěla na přední sklo. Byla na místě mrtvá. Viděla jsem její otevřené oči plný děsu. Táta přerývavě dýchal na místě řidiče. Začala jsem brečet. Táta mi chtěl něco říct, ale měl plnou pusu krve, ani ne za minutu umřel na vnitřní krvácení. Seděla jsem sama v autě s mrtvými rodiči a brečela….
" Jsi v pořádku?!" Do pokoje vběhl Drake a začal mě utěšovat.
" Byl to jen sen." Pevně mě objal a přitiskl na svůj studený hrudník. Hladil mě po vlasech. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila.
" Promiň," zašeptal mi do ucha.
" Za co se omlouváš?" Už jsem se vzpamatovala.
" Za ten sen."
" Ty za nic nemůžeš. Neřeš to." Lehnu si zase zpátky do postele a Drake si lehne vedle mě.
" Slibuji, že se ti budou zdát krásný sny." Jenom kývnu hlavou. Pochybuji o tom, že bych teďka usnula. Drake začne něco broukat a mě se začínají klížit oči…
" Vstávej." Drake mě hladí po vlasech. Rozespale otevřu oči a podívám se po místnosti. Je už světlo.
" Do devíti tě mám odvézt zpátky." Obrátím oči v sloup a otočím se na druhý bok, abych mohla ještě chvíli spát.
" Je půl devátý." Strhne ze mě peřinu. Chjo.
" Už jdu." Pomale se vyhrabu na nohy. Drake už stojí ve dveřích a pobaveně se na mě dívá.
"
Víš to, že jsi docela roztomilá, když jsi rozespalá." Vypláznu na něj jazyk a jdu do kuchyně.
Víš to, že jsi docela roztomilá, když jsi rozespalá." Vypláznu na něj jazyk a jdu do kuchyně.
" Šípková Růženka se nám vzbudila?" No super. Derek už je doma.
" Libuš se už nemůže dočkat, až tě uvidí," usmívá se Derek.
" O tom nepochybuju." Zajímalo by mě, co dostanu za trest dneska. Už dlouho sem neuklízela půdu.
" To ne. Zatím to vypadá na zaracha," prohlásí jakoby nic Derek.
" Zaracha? Toho mám nonstop. Takže žádná změna." Sednu si na židli s vysokým opěradlem a dívám se, jak Drake něco kuchtí.
Snídaně byla výborná. Drake je dobrej kuchař. Udělal mi výborný palačinky! Takový jsem ještě nikdy nejedla.
" Je čas jít." Drake rychle uklidí jídlo ze stolu. Super. Vůbec se mi domů nechce


Konečně jsem se dočkala
Super kapča