close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

E: CP 12.kapitola

5. července 2009 v 8:44 | Aranel van de´Corvin |  Eragon: Coulův příběh


Celé dopoledne strávil tím, že trénoval v míření (napjal tětivu, přimhouřil oko, pustil a čekal, co se bude dít) a Stork se zase pořádně nažral, protože měl volnost. Letět už nezkoušel, ale i tak si pořádně zaběhal a pak vypil hodně vody z potoka. Na oběd měl Coul další jídlo od Marii a po obědě se pustil do čtení. Nikdo ho nerušil, drak se bavil, on seděl na břehu potoka a v tom přirozeném tichu a klidu lesa četl knížku Příběhy pádu Jezdců od vypravěče Broma. Hned ho to chytlo, byly v tom všechny užitečné informace, vše popsané do posledního detailu. Začetl se tak, že ani nevnímal stmívání okolí a až když si uvědomil, že nepřečte text se rozhlédl. Byla tma. Ale přece jen nějaké to světélko svítilo, a to ohniště, do kterého Stork hlavou posouval dřevo, aby nevyhasl.
Coul zaklapl knihu a odložil ji na dno svého batohu. Drak, který přiložil další špalek se k němu přitulil a nechal se hladit a chválit za to, co teď dělal. Byl rád, že Coulovi přinesl radost. Celý večer pak proseděli u ohně a Coul se svému kamarádovi svěřoval s největšími tajemstvími života, se všemi pocity, které kdy zažil a on mu na oplátku naslouchal a občas zaujatě natočil hlavičku a mrkl okem. Bylo v něm vidět porozumění a laskavost.

Když byla dostatečná tma, bylo už pozdě, sbalili se, teda jenom Coul, ale Stork si na záda na své nově narostlé malé trny napíchl deku a spolu brodily lesem, až když zahlédly světla z vesnice. Došli na kraj lesíku. Porozhlédli se, jestli neuvidí nějakého zvědavého človíčka, kterého by určitě zajímalo, co tu dělá Coul a Stork. Nikdo nikde nebyl. Znova si dali závod. Coula zpomaloval batoh, ale i tak byl dostatečně rychlý a hlavně vytrvalý. A Stork zase běžel a máchal křídly, pořád v něm byla kapička naděje, že i tak mladý vzlétne. Párkrát se mu podařilo dostat se na pár vteřin do vzduchu, ale pokaždé spadl.
Otevřeli dveře ke sklepu a vešli, po schodech sešli dolů do tmy. Drak se hned orientoval a šel k místu, kde by měl mít pelech a sundal si svoji deku, zubany pořádně urovnal a lehl si na ni. Coulovi nezbývalo nic jiného, než jít poslepu k žebříku a vylézt nahoru. Dělal velmi malé krůčky, nevěděl, co ho čeká. Naštěstí o nic nezakopl a dostal se bezpečně k žebříku, po kterém vylezl a vykoukl hlavou v rozsvíceném pokoji, kde se hned převlékl a svalil do postele, spal.
Ráno se vzbudil. Dráček byl dole. Zakázal mu chodit tímhle úzkým průchodem. On sám teď každou noc co nejtišeji bude zvětšovat východ ze sklepa. Zašel dolů za drakem, pozdravil ho a zase vylezl nahoru do kuchyně, kde na něj čekala nachystaná snídaně. Najedl se a hledal Milena, který by měl jako každé ráno sedět u kafe a pozorovat hlavolam, přemýšlet, jak se dá poskládat. Ale nebyl tam, byl v ložnici a seděl, vzhlížel na nějaký nový obraz.
,,Ehm…Ahoj!" nevěděl jak pozdravit. ,,Proč ne halámač jako obvykle?" optal se a čekal na odpověď. Halámač je jeho přezdívka pro tu věc.
,,Zjistil jsem, že koukáním na to nic nezmůžu. Po dvou letech," povzdychl si a pak přejel rukou po rámu toho nového obrazu.
,,Co to je?" neudržel se Coul a začal se vyptávat.
,,Tohle? To…Jsem namaloval. Pro Mariu. Má to být strom naděje."
Coul zbystřil zrak a pozoroval plácaninu barev na plátně. Mělo to svůj styl, svoje umění, ačkoliv jiné než ostatní, nepochopené. Hnědá a žlutá barva tvořily obrys mohutného stromu. Přes šest odstínů zelené tvořili trávu na zemi a listy stromu. Pozadí bylo nebe, nádherné tyrkysové nebe s malými obláčky. Když se na ten obraz díval Coul více a více, připadal mu kouzelnější, originálnější, jak od nějakého umělce.
,,Krásný…" vzdychl a Milen se hořce usmál.
,,Pro tebe možná, pro mě taky, ale ostatní dají přednost jiným umělcům, jinému stylu. Nikdo nepochopí tohle…nevím co."
,,Já ano! Možná se to někomu nezdá, ale tohle dá člověku zabrat. Tenhle obraz představuje naději, jednoduchost, a nevím o ještě. Nedá se popsat…" s konečnými slovy se Coul otočil a vymanil se z kouzelného sevření stromu naděje, odkráčel dolů do sklepa s olejovou lampou a četl si se Storkem Příběhy pádu Jezdců od vypravěče Broma. Stork pozorně naslouchal a párkrát se podivil a vydal vyvýšený tón, jako otázku. Coul mu vždy nějak odpověděl, ale sám nechápal nějaké ty události. Dočetl druhou kapitolu a zase odešel ze sklepa do kuchyně. Začal dělat oběd. Za ty dny se naučil nějaké jídla, tak uvařil jednoduché, ale chutné strapáčky se zelím.
Za celou tu dobu, co vařil, nevykoukl Milen z pokoje. Coulovi se to zdálo divné a když potřeboval, aby mu něco vychladlo, využil příležitosti a pomalu se odplížil z kuchyně do jejich ložnice. Nakoukl pootevřenými dveřmi dovnitř a zahlédl stojan, plátno a paletu. Držela ji nějaká ruka. Mužská. Coul nakoukl více a uviděl to, proč celý den nevylézal z pokoje. Milen maloval nějaký obraz, byl přenádherný a to nebyl hotový. Na plátně letěl drak, hnědozlatý, ve světle slunce přenádherně leskl. Kolem něj ubíhala travina, nikde nebyl žádný určitý bod. Letěl až moc rychle, aby bylo okolí normální a ne smazané. A nebe bylo ještě nádhernější než v předešlém obraze. Tyrkysové, ale jinačí, nádhernější a mraky také se více povedly. Coul zapomněl, že nakoukl a hlasitě si tou krásou povzdychl. Milen se hned otočil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kejti* ~ your Affí, who loves you... :)) Kejti* ~ your Affí, who loves you... :)) | Web | 5. července 2009 v 18:57 | Reagovat

Jsem zpět!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama