
,,Ach, Eragon, byl tu den po svém a tvém odchodu. Zrovna jsem byla na poli, kde ke mně přiletěl a zeptal se na to, kde jsi. Řekla jsem mu, že nevím, že si nepřišel k Armandovi, ani nikam do Firstentallu. To bych tě přeci viděla. Pak odletěl na svém drakovi pryč. Coule, měl bys něco dělat, vypadal rozrušeně."
Coul spolkl slinu. Co mám dělat? Eragon se ke mě ozval, protože mě nikde neviděl a myslel si, že jsem utekl! Teď už jen tak nepřiletí do Firstentallu pro mě a pro tebe, Storku. Jsem zbabělec!
Pak mu ukázal vše, co mu zatajoval, co se stalo, jak se cítí, že se bojí. Stork se pomalu rozpomínal na ten večer, na který zapomněl, jak Dmor křičel.
Musíme za ním letět!
Ale prcku, rád bych za ním letěl, ale teď by mohl vědět, že tu jsme, ne?
Já- já nevím. Neměl bych být Jezdcem. Bědoval smutně. Cítil se jako nejhorší Jezdec v jejich dějinách.
Ne! Na to ani nemysli! Vybral jsem si tě, protože jsi statečný, ale to jen když budeš chtít. A jestli nebudeš, nakopnu tě!
A když Coul vzhlédl na Storka, ten na něho pohrozil natáhnutím nohy.
Dobře. Asi máš pravdu. Ale co teď? Jak se a kam dostaneme? Říkal, že se budeme vyučovat v Ellesméře. Ale o té nevím, kde je. Jedině bychom letěli do Aberonu. A nebo někam do nějakého města. Možná bychom mohli jet za nějakým jiným Jezdcem. Nebo potkat tvoji mámu…Ale kdybych věděl, kde všichni jsou!
Prcku, máš pravdu. Asi bychom přece jenom někam měli letět. Ale nevím kam. Ale neletěl bych do Aberonu, pak bychom museli podnikat další dlouhou cestu do lesů Du Weldenvarden. Co si předčítal, asi si tomu nevěnoval pozornost, tak tam psali, že stromy si šeptají. Až se v těch lesech objevíme, oni by to mohli vzkázat elfům…Já nevím, jsem ještě mladý a ne chytrý, ale tohle by nám mohlo projít, co říkáš?
Coul chvíli přemýšlel. Kamila a Jahod už odešli, protože je vůbec nevnímal a tak zůstal u stolku sám. Poškrábal se na bradě a přemýšlel.
Letíme…Ale je to nebezpečné. Přece jsi mladý a ne dost vytrvalý. Navíc by bylo rychlejší letět přes poušť Hadarak a to je nebezpečné…
Ano, to máš pravdu, dobře přemýšlíš, tak ale co jiného podniknout? Kdybychom letěli do Ceunonu, strhla by nás bouře a vichr, co ten kraj sužuje. Nikdo neví proč a je to už přes sto padesát let, až se všichni odtamtud vystěhovali. A pořád to není lepší. Spíše horší.
A nikam jinam to nesměřuje, je to na místě a získává síly. Ano, to vím, to už jsem vnímal při předčítání.
Stork ucítil změnu v Coulově vnímání. Ne! To by nás strhlo! Jak jsi říkal, nejsem silný, abych ten vichr zvládl!
Půjdeme, nepoletíme! Bude tam dostatek zvěře i vody!
Ne! Prcku, tohle nemůžeš chtít!
Nemůžu? A co jiného chceš dělat? Mám až moc velikou starost na to, abych na tobě celý dny seděl a nechal tě létat, hladovět a žíznit jen proto, že poletíme přes poušť! Tohle po mě nechtěj! A Coul udeřil pěstí do stolu. Lidé se ohlédli, ale nevěnovali, nebo se snažili nevěnovat tomu pozornost.
Tak zůstaneme tady, ne?
Taky bych zůstal, ale-
Ale co? Věř mi!
Věřím…Ale co můj otec? Chápu, jsem slaboch a když tak mě nakopneš, ale jeho urážky nemůžu snášet. Nebo jeho pomlouvání. Ne, jeho hněv si nenechám na sobě vylévat.
Ano, to bych nezvládl ani já. Já bych toho člověka zahnal až do Beorských hor, jak bych ho vystrašil!
Coul propukl ve smích.
Nemůžeš vše řešit násilím.
Hm, to bych neměl, ale můžu. Navíc mám hlad, pojďme pryč.
Coul se se Storkem zvedl a vyšli ven, až do lesa.
Ehm, mohl bys mi sundat tu věc na mém hřbetě?
Ano, můžu.
Coul ho odstrojil a nechal letět nad lesy, shánět si potravu. On sám šel na kraj lesa a čekal na něho. Jak se Stork vrátil, spustil: Prcku, dobře, zítra vyrazíme do Ceunonu a pak k lesům Du Weldenvarden do Ellesméry. Nějak to zvládneme.
Děkuji.
Ale vyrazíme až zítra, Chci si ještě něco ulovit, nabrat síly a ty určitě prospat a nachystat si zásoby, ne?
Ano.
Pak nechal Storka v lese a sám šel do domu, kde čekal Milen. Seděl na lavičce v kuchyni a v ruce držel tužku. Na stolíku ležely papíry různě počmárané.
,,Ahoj, slyšel jsem o tobě a Storkovi. Konečně jste se přestali skrývat?"
,,Ano," kývl Coul a sedl si vedle něho. Pokoukl po papírech. ,,Co to je?"
,,Eh, to jen nějaké čmáranice," řekl Milen, ale nedíval se mu do očí. Nejspíš se zastyděl.
,,Jak jde jinak obchod?"
,,Ale, jde to, prodal jsem další obraz za slušnou sumičku. Takovou nevyděláme ani za tři dny."
Coul pokýval a šel si lehnout. Musí se vyspat a ráno brzo spát, aby se nachystal na cestu. Trochu ho svíralo to, že bude sám v krajině, ve které budou opuštěné vesnice a zvěř vyplašená. Ale musí. Zalehl do postele a zavřel oči. Přemýšlel o následujícím dnu.


Ahojky!
Byl/a bys tak hodný/á kdyby si se podívala na můj webík - http://doggisek.blog.cz/ ?
Ps: Promiň za reklamku a mám moc a moc nádherný blogísek ;) ať se ti daří!