close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

E: CP 18.kapitola

25. července 2009 v 10:14 | Aranel van de´Corvin |  Eragon: Coulův příběh


,,Nepokoušejte se dělat něco, co nemůžete!"
Coul i Stork uslyšeli ten stejný hlas, co mluvil předtím. Rozhlédli se kolem sebe i nahoru, ale nic neviděli. Pak se Coul koukl dolů a vyjekl. Mračna, která se před chvílí točila ve víru se seskupila různými stíny do obličeje. Tam, kde byla nejtmavší byly oči a ústa, nosní dírky a vousy. Byl to dokonalý obličej, ale nezvěstil nic dobrého. Coul si vzpomněl na Eragonovo vyprávění o tom, jak o vlásek unikl smrti a zabil Galbatorixe. Popisoval jeho obličej, jak se tvářil těsně před svou smrtí. Že se vítězně šklebil, že měl na tváři zlomyslný úsměv. A to právě bylo vidět i na tomhle oblakovém obličeji.
To je Gal- Galbatorix! vykoktal ze sebe Storkovi a modlil se, co bude dál.
To ne! To…Bojím se, už sám vím, co to je strach. Poznám ho sám a ne jen z tvých pocitů.
Závidím ti, že ses nebál. Strach je příšerný pocit.
To ano. Ale stojí za to ho poznat.
,,Vy! Kdo jste? Kdo mě přišel osvobodit?" obořil se hlas na ně. Oči v mračnech více zčerněly, až nebyly černé jako tma.
Coul mlčel.

Storku, nebudu mluvit, nemůžu.
,,Kdo jste?" křikl hlas a Coul slyšel, že na zemi udeřil hrom. Pak se ozval Galbatorixův šepot ve starověkém jazyce. V následujícím okamžiku ucítil Coul i Stork silnou bolest v hlavě, píchání. Nebylo to, jako by jejich mysl někdo narušoval, ale spíše nějaké kouzlo, co jim způsobovalo bolest.
,,Tak kdo jste?!" obořil se na ně po té bolesti hlas. Stork dovolil říct jejich jména.
,,Coul a Stork!" křikl na něho Coul se zaťatými zuby. Byl slyšet smích.
,,Coul a Stork, jo?"
Až po těch slovech se mu jeho mysl narušila. Soustředil se jako dříve na jednu věc, teď to bylo to mračno pod ním, ty černící oči. Vyhnal cizí mysl ze své. Cítil, jak ta mysl hledá nějaké škvíry, kterými by vnikla do jeho hlavy, ale on nedal a pořád se soustřeďoval na jedinou věc. Galbatorix byl sice mrtví, ale jeho duše tu pořád byla, a také nebyl naštěstí dost silný, aby se mu pokoušela ještě více do jeho mysli nabourat. Dost nejspíš musel udělat, aby vytvořil tento vír.
,,Bylo by dobré, abyste mi sloužili, ale nechám vás být. Avšak něco stejně udělám," a zamumlal další spousty starověkých slovíček. Coul něco ucítil, něco velmi divného. Pak jen vír a tlak, který vznikal prudkým padáním mračny dolů na zem. Stork neváhal a roztáhl křídla, Vzlétl pod Coula a ten se nejdříve zachytil ta jeho osten, poté dosedl do sedla a letěli co nejrychleji vyčerpaní do lesů Du Weldenvarden. Klesli na zem a propletli mezi stromy, dál už kráčeli sami. Stork si něco málo ulovil a Coul se spokojil se svými zásobami v batohu. Kráčeli v lesech, stromy už byly velmi velké a mezi nimi dost místa. Stmívalo se a museli se ubytovat, někde ulehnout. Pomalu si sedal na zem, aby si rozložil deky a usnul, když v houští něco zašumělo.
,,Kdo to je!" křikl Coul a v jeho hlase nebylo ani stopy z nějakého strachu. Po tomhle, co se stalo se nebál. Z houští vyšel elf, mladý, světlý, měl dlouhé rovné vlasy a vyčnívaly mu špičaté uši. Měl je o trochu špičatější než Eragon. Obočí měl tenké a zešikmené, zase o něco více jak Eragon. Jeho rysy na tváři byly jemné, o mnoho jemnější než Eragon. A jeho oči byly také zvláštnější než by měli být. Až teď došlo Coulovi to, jak moc se Eragon lišil od elfů. A přesto se i moc lišil od lidí. Elf si přiložil dva prsty k ústům a promluvil. Mluvil nějaké starověké bláboly a Coul jim nerozuměl, jediné co věděl bylo to, že mluvil s klidem.
,,Ehm, dobrý den," odpověděl poněkud rozpačitě Coul. Elf se na něj podivně díval a uvnitř něj se také něco stalo. Jako by měl o vědomost více, dotkl se také prsty úst a řekl správné spojení slov ve větě. Pak se zadrhl a pokoukl po Storkovi.
Storku? Co jsem to udělal a řekl? Víš něco?
Ne, prcku. Sám netuším, co se ti stalo.
Elf se pousmál a mluvil už normálně.
,,Co tu pohledáváš, ó Jezdče?"
,,Hledám cestu do Ellesméry, potřebuju také najít, nebo nějak zkontaktovat Eragona Stínovraha."
Elf se zamyslel, ale nedal to na sobě znát.
,,Zavedu tě tam, ale potřebuju vědět pár věcí. Jak se jmenuješ, jak se jmenuje tvůj drak a jestli můžu nahlédnout do tvé mysli."
Elf to řekl vše stručně a jasně. Nepotřeboval nic dodat. Coul se zasekl. Aby elf narušil jeho mysl a zjistil, jaký to slaboch je? Ne, to neměl zapotřebí.
,,Jmenuju se Coul, tohle je Stork. Byl bych rád, abych nemusel otevírat svou mysl. Jestli se to bez toho obejde…"
,,Ano, dobře," souhlasil hned elf. Snad nebude obtěžovat Jezdce, to není slušné. ,,Jmenuji se Ihardel. Následujte mě."
Coul ale stál na místě.
,,Omlouvám se, ale letěl jsem sem celý den a rád bych si odpočinul, prospal."
Elf pokýval hlavou. Také se ubytoval a celý večer seděli skoro mlčky u ohně. Ihardel skoro nemluvil, občas něco zamumlal. Tak jediná útěcha byla mluvit se Storkem a poslouchat jeho nazvání - Prcku. Všichni tři usnuli a probudili se za svítání. Ihardel něco zpíval do větru. Coul ho pozorně naslouchal a hned mu došlo, že to je stejný jazyk, jakým brblal Eragon a jakým se včera zdravili. Elfština. Hned na to se z lesů vynořil kůň, jeho hříva byla jemná a dlouhá, nezacuchaná na normálního divokého koně. Za ním se vynořil další, béžový kůň, o něco světlejší než ten první. Na jejich překvapení byli osedlaní. Pak se elf obrátil k Coulovi a vysvětloval mu různé pokyny a rozkazy, jakými ovládat tohohle koně. Coul se snažil vše načerpat a pak nasedl na světlejšího koně a chtěl ho kopnout, pak se zarazil a vyslovil správné slůvko. Vyrazili na cestu, Stork letěl nad nimi. Za ten den urazili tři čtvrtiny cesty do elfského města Osilon, jejich zastávce na cestě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama