17. srpna 2009 v 12:16 | Aranel van de´Corvin
|
Po dlouhý době tu je pokračování, doufám že se bude líbit......
" Jak všichni víte, Sáře bude příští týden osmnáct let a opustí nás…" začne Hyena svůj předem připravený monolog. To je zase jednou nuda. Tenhle proslov mívá vždycky, když někomu je osmnáct a může odtud vypadnout. Znám to nazpaměť. Unaveně se opřu o loket a zírám do prázdna.
"…všichni jsme tě…" …rádi poznali…bla bla bla. Ježiši, já mám takovej hlad! Vsadím se, že večeři přinesou až po jejím proslovu, takže za takových…dvacet minut? Pohled mi sjede na spícího Alexe, zmetek.
" A mám pro vás ještě jednu dobrou zprávu, tedy spíše pro Corvinovou. Našla se rodina, která by tě chtěla adoptovat." Hyena se vítězně usměje na všechny kolem sebe, jako kdyby to byl největší úspěch jejího života.
" Eh?" Čumím, jak péro z gauče. Vždyť mi bude za pět měsíců osmnáct, tak proč by si mě někdo adoptoval? Někdy, ale vážně jenom někdy, se stane, že si adoptují někoho komu je šestnáct!
" ANO!" zakřičí Hyena. Ani se nesnaží skrýt tu radost ,že vypadnu.
" Tos někoho podplatila?" sykne na mě Lukáš, který sedí u vedlejšího stolu.
" Právě, že ne." zašeptám.
" Tak to je divný." Lukáš se zase otočí zpátky a živě o tom debatuje s klukama.
" Do kanclu, hned." Ukáže prstem na dveře. Dneska ani neprotestuju a rychle odkvačím z místnosti. Zajímalo by mě, kterej amant si mě adoptoval.
" Asi se divíš, proč si tě někdo adoptoval, když je ti skoro osmnáct." Začne Hyena kvákat, když zavře dveře od kanclu.
" Jo," odpovím stručně.
" Popravdě, já taky. Ještě jsem je neviděla, ale mluvila jsem s nimi po telefonu. Přijedou si pro tebe zítra." ZÍTRA? Už?
" Neříkej, že se netěšíš, až odtud vypadneš." Zašklebí se.
" To netvrdím, ale připadá mi to až moc rychlí. Vždyť jsi sama říkala, že jsi je ani neviděla." Tady něco smrdí. To se mě chce tak rychle zbavit?
" Jsou velice bohatí a nabídli nám spoustu peněz. Papíry už jsou vyřízený, už chybí jen tvůj podpis." Na důkaz svých slov vytáhla ze zásuvky u stolu štos papírů a jeden z nich hodila přede mě. POTVRZENÍ O ADOPCI, stálo na lejstru.
" Je to jenom formalita. Potvrzuješ tím, že jdeš dobrovolně, nikdo tě nenutí." Ještě mi hodila propisku. Čumím na ten papír a nevím co mám dělat. Ráda bych vypadla ,ale takhle? Vždyť jsem je ještě ani neviděla!
" A nemohla bych je dřív vidět?" Stačilo by mi pět minut. Zhodnotím situaci a pak se uvidí.
" To nevím. Ještě jim zavolám. Jdi zatím nahoru, já tě potom zavolám." Jenom kývnu a zmizím, jak pára nad hrncem. Ale místo do pokoje jdu do jídelny, kde se ještě jí.
" Můžu?" zeptám se Alexe, kterej dlabe guláš.
" Hjo," zahuhlá s plnou pusou. Sednu si mezi Alexe a Lukeho.
" Tak, co?" Začne vyzvídat Alex, když polkne.
" Zítra," odpovím stručně.
" Cože? Už zítra? Vždyť si je ani neviděla! Tady něco smrdí." Dobrý, takže tenhle pocit nemám jenom já.
" To mi povídej."
" Třeba to bude v poho." Snaží se mě uklidnit Luke.
" Hm." Co jinýho se dá na to říct?
Po večeři se vypravím do našeho pokoje, zkontrolovat situaci. Jen co vejdu do dveří, tak obě Moniky zvednou hlavu a čumí na mě, jak na svatej obrázek.
" To už mám i svatozář?" Vykulím na ně oči a běžím k zrcadlu, ale žádnou svatozář nevidím.
" Ha, ha, ha." Zašklebí se bloncka. Monika mi už nevěnuje pozornost a čumí do nějaký knížky.
" Už abys vypadla," řekne po chvíli bloncka a tím mě dokonale vytočí.
" Neser Blážo," řeknu ještě docela v klidu.
" Jinak co? Budeš žalovat?" Založí si ruce v bok.
" Tohle poslouchat nebudu." Monika si sbalí knížku a jde pryč. Ani se ji nedivím.
" Já na rozdíl od tebe nežaluju."
"Jo ty tak. Ty jsi malej rozmazlenej fracek!" A brzdi holka. Začínám vidět rudě.
" Já? Já nevím, kdo tady vytopil koupelnu a svedl to na někoho. Já nevím, kdo tady žaluje, jak jen dostane příležitost. Já nevím, kdo tady fňuká, když si zlomí nehet!"
Teď už bloncka vyskočila z postele a výhružně se na mě dívá.
" Nemrač se tak, budeš mít vrásky," promluvím, jako fiflenka a prohrábnu si vlasy. Bloncka chytne záchvat zuřivosti a vrhne se na mě. Já jenom hbitě odskočím a ona narazí do dveří od koupelny. Vypadá, jako moucha, která se chytila do pavučiny.
Začnu se řehtat na celý kolo.
" Za to mi zaplatíš, ty krávo!" Odlepí se od dveří a znovu se na mě vrhne. Tentokrát, už nestihnu uhnout, tak se obě válíme na zemi. Bloncka si myslí, že mě přepere, ale to se šeredně mílí. Chytnu ji za ruce a strhnu na stranu. Teď je ona pode mnou a já jí držím ruce, aby mě neškrábala, potvora.
" To ti nikdo neřekl, že si nemáš vyskakovat na silnějšího?" Bloncka byla rudá vzteky. Radši jsem ji pustila, než si něco udělá.
" Ty, ty, ty P***O!" zařve přes celej pokoj. V klidu napočítám do deseti, abych po ní neskočila.
" Být tebou, tak klidním hormon, nebo odtud odejdeš fialová," promluvím naprosto klidně.
" Já to řeknu!"
" Jestli to řekneš, tak povím, kdo vytopil koupelnu."
" Nikdo ti neuvěří!" Směje se.
" Ale ano, uvěří. Monika mi to ráda dosvědčí," prohlásím triumfálně. Bloncka se na chvíli zarazí a přemýšlí.
" To neudělá!"
" Myslíš? Podle mě ji už taky pěkně sereš." Lehnu si na postel a dám si mp3 do uší. Zapnu ji na plný pecky a otočím se ke zdi. Tohle už dál řešit nebudu. V klídku si poslouchám mp3, a nevnímám okolí, dokud mě nevyruší nějaká rána. Otevřu oči a zvědavě se podívám po pokoji co to bylo. Spadne mi čelist údivem, když si všimnu, že všechny moje věci jsou vyházený ze skříně a rozházený po pokoji. Ale bloncka nikde. Vztekle odhodím mp3 a rozzuřeně se dívám po pokoji. Vlezu do koupelny a najdu skoro všechno oblečení ve vaně. Krásně si tam plave.
" Teď sis to posrala!" Prásknu dveřma a jdu pro schůdky , který jsou v komoře a izolepu. Cestou se ještě stavím za Alexem, ať aspoň na hodinku zdrží bloncku.
" Proč?" ptá se nechápavě Alex. Stručně mu vysvětlím, co mi udělala.
" S radostí," odpoví se smíchem Alex a jde zabavit bloncku.
" Dík." Odnesu schůdky a jdu ještě pohledat víc izolačky.
Oběhla jsem snad všechny lidi z děcáku, jestli nemají izolepu. Sehnala jsem deset velkých izolep a dvacet malých. Ale připadalo mi to málo, tak jsem poprosila Lukeho, jestli by neskočil koupit, ještě nějaký velký. Každou chvíli tu musí být. Mezitím se pustím do práce…
" Už jsem tady." Vtrhne do pokoje Luke a v ruce drží snad třicet izolep.
" Dík, já ti to pak zaplatím."
" To je v poho. Jsme se na to s klukama složili."
" Dík, to ti vynahradím a co bloncka?" Je pryč půl hodiny. Doufám, že ji ještě tak na hoďku, nebo dvě zdrží. Tady se to protáhne.
" A na co potřebuješ tolik izolepy?"
" Uvidíte. Myslíš, že byste byli schopni bloncku zdržet do večerky?"
" Určitě je s ní Alex." Alex? Tak to je v pohodě.
" Dík, pak tě prozvoním na mobil, až budu hotová." Luke se ještě jednou rozhlídne po tom bordelu, co je v pokoji a odejde pryč.
Prvně co udělám, tak bude to, že si sbalím všechny moje věci a ty mokrý si dám na balkón usušit. Pak se vrhnu na pomstu....
" To je krása," řeknu si sama pro sebe. Měla bych se dát na umění. Ale něco mi říká, že bloncka z toho nadšená nebude…Sebrala jsem jí všechny věci a naházela na jednu hromadu. Potom jsem z tý hromady vybrala všechny šminky, odličovadla, tampóny, laky na nehty atd. a přilepila je izolepou na strop. Ale, že mi to dalo práce! Třeba na takovej odličovač jsem vyplácala skoro celou izolepu! Potom jsem vzala její hadry a přilepila je izolepu na zdi, okolo její postele. Vypadá to, jako barevná tapeta. Zbylo mi ještě docela dost izolačky, tak jsem se pustila do jejího stolu. Pečlivě jsem obalila tužky, pastelky, prostě všechno co jsem na stole našla. Uvažovala jsem ještě o tom, že bych obalila její postel, ale nic se nemá přehánět! Vezmu svoje věci a jdu se zeptat holek z vedlejšího pokoje, jestli bych si je u nich nemohla nechat přes noc. Holky mi to s radostí dovolily, taky jsou na bloncku alergický.
Ještě na chvíli zapadnu do pokoje a všechno si vyfotím. Vypadá to, jako mozaika…Kouknu na hodiny a zjistím, že je skoro deset, což znamená, že bude brzy večerka. Prozvoním Lukeho na mobil a jdu čekat za roh. Ale místo bloncky se objeví Luke.
" Kde je bloncka?" zeptám se na půl zklamaně.
" Zůstane u nás na pokoji přes noc." Super! Tak to je ještě lepší! Ještě si skočím za Hyenou něco vyřídit…..