close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kapitolka

1. srpna 2009 v 8:38 | Aranel van de´Corvin |  Sophie Charlotta Williamsová

Kočár s malým cuknutím přistál na pevné zemi. Obě dívky se s trhnutím vzbudily a rozespale vystoupily z kočáru, na travnatou pláň. Kočí jim s nuceným úsměvem podal zavazadla a odjel s kočárem do neznáma. Nejlepší kamarádky se na sebe podívaly a vydaly se spolu hledat své rodiny. Jako první zahlédla v tom chaosu své rodiče Elizabeth. Vzala Sophii za ruku ve které nedržela kufr a táhla jí davem lidí, až ke svým rodičům. ,,Moc ráda vás obě zase vidím" Řekla mile Elizabetina máma a obě je pevně objala. Její táta je jen pozdravil a usmál se. Vyzařovala z něj taková ta přirozená autorita. Byl to však velice hodný člověk, jak Sophii za těch šest let zjistila. Spolu s Elizabetinými rodiči čekala Sophie na příchod svých rodičů. Jako každý rok se někde zdrželi. Sophie si říkala, proč nemůžou alespoň jednou za rok přijít včas, aby mohli jet společně domů jako normánlí rodina. Ale chápala to. Po nějaké té době zahlédla Sophie v davu lidí svou mámu. Byla jako vždy skvěle upravená a nalíčená, ale Sophie si na první pohled všimla, jak je unavená a nevyspalá. Byly si vzhledově i povahově docela podobné. Když se Amanda Williamsová protlačila houfem lidí, tak pevně objala svou jedinou dceru. Do ucha se jí přitom potichu omlouvala za své zpoždění. Sophie už tolikrát poslouchala její omluvy, a tak se nad tím už nepozastavila. Její rodiče dělali vše pro to, aby se měli dobře a aby měli postavení hodné jejich krve. Nebyli chudí. To vůbec ne. Jen momentálně museli splácet kopu dluhů, kterou jim zanechal ,,milovaný" dědeček a přitom si udržet své postavení v kouzelnické společnosti. Sophie svého dědu nikdy neměla ráda. Vždycky jí jen ponižoval a hledal na ní byť jen sebemenší chybičku. Teď však Sophie nechtěla myslet na svého dědu. Musela se rozloučit se svojí nejlepší kamarádkou jakou kdy měla. Jemně se vymanila z matčina sevření a se slzami na krajíčku se otočila k Elizabeth. Té se už taky leskly oči, jak se snažila nebrečet. ,,Budeš mi tak chybět" Řekla Sophie a křečovitě objala Elizabeth. ,,Však ty mě taky. Musíš mi každý týden vzorně psát. Jasný?" ,,Že se vůbec ptáš." Pustila Sophie nejlepší kamarádku ze svého sevření. Potom si obě utřely uslzené oči a každá se vydala jinou cestou. Sophie se ještě otočila, jestli neuvidí Elizabeth, ale její kamarádka se už ztratila v záplavě spěchajících lidí. Sophie hodila svůj velký kufr do černého auta svých rodičů a nasedla. Přivítala se s otcem, který řídil a zapla si pás. Potom zavřela oči a přestala vnímat svět okolo sebe.

Když se vzbudila, tak si uvědomila, že by měli být dávno doma. Ale oni pořád jeli a Sophie vůbec nepoznávala okolní krajinu. ,,Kam to jedeme?" Zeptala se přiblble, i když měla tušení, že jedou rovnou do nového domu. ,,Jééé. Ty už jsi vzhůru. Chtěli jsme ti to říct hned, ale když jsi usnula, tak jsme tě nechtěli budit. Jedeme rovnou do Londýna. Zatímco ty jsi byla ve škole, tak my jsme už s tatínkem stihli všechno zařídit" Řekla jí máma a s úsměvem čekala na její reakci. ,,Super." Řekla Sophie a znovu zavřela oči. Vyrušil jí však hlas její mámy, která správně usoudila, že je Sophie naštvaná. ,,Mysleli jsme si že budeš mít radost, když tě ušetříme všech těch zmatků" Odpověděla jí máma vyčítavě. ,,Jen mě štve, že jste mě z toho uplně vynechali. Chtěla jsem si zabalit alespoň svoje vlastní věci" Řekla Sophie a nakvašeně se odmlčela. Nechtěla se s mámou hádat, ale musela jí prostě říct svůj názor. Neměla ráda, když se jí někdo hrabal ve věcech a rodiče to moc dobře věděli. I kdyby to měla být jejich skřítka Nina. Měla jí ráda a rozuměla si s ní, ale prohrabávat věci by nedovolila ani Elizabeth. Brala to jako zasahování do soukromí. Její máma asi rezignovala, protože jí už neodpověděla, a tak se Sophie jen tupě koukala z okýnka a nudila se. Cesta se jí už zdála nekonečná, když se konečně zastavili na benzínové pumpě. Sophie nechápala rozmary svého táty. Mohly se normálně přemístit a ušetřit se té dlouhé, nepohodlné cesty, ale její táta si prý chtěl alespoň jednou užít cestu novým autem. Pořídil si nějakou černou kraksnu, a tak si jí potřeboval patřičně užít. Dali si krátkou přestávku a po chvíli zase pokračovali v dlouhé jízdě. Pro Sophii to už bylo unavující. Tak ráda by se šla na chvilku projít do lesa u svého bývalého domu, ale ona místo toho musela sedět v autě. Jeli ještě asi dvě hodiny, když konečně dorazily do Londýna. Nějakou dobu stáli v koloně, ale po chvíli odbočili a octli se v krásné vilové čtvrti. Konečně zastavily a Sophie spatřila svůj budoucí domov. Ohromeně koukala před sebe neschopna slova ani pohybu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 herma herma | Web | 1. srpna 2009 v 8:46 | Reagovat

Welcome back ;-)  O_O  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama