O šest hodin později
On:Už jenom čtvrt hodiny a bude to paráda.
Já:Vždyť je to už skoro nad stromama.
On:No musí to zalejzat za ty stromy pak to teprve bude krásný víš.
Já:Hm...už se nemůžu dočkat!
Slunce pomalu se přibližuje ke špičkám stromů a už se nad námi začíná něco třpytit.
Cloud do mě začne žďuchat a ukazuje prstem nad nás.
Nad námi je překrásný třpyt v barvách ve kterých no radši je budu vyjmenovávat:fialová,růžová,žlutá,oranžová,modrá,zelená,stříbrná no prostě nádhera jako hvězdy ve malé velikosti a ve velkém počtu.
Cloud do mě začne zase žďuchat a já se na něj pokřiveně podívám ,že mě vyrušil.
On se na mě jenom kouká jako andílek a začne se ke mě příbližovat hlavou a přitom uzavírá oči já odvrátím pohled od něj a zadívám se na slunce jak najednou dělá tenké paprsky do vody a voda začne úpně zářit jako ten třpyt nad námi úpně ve stejných barvách.
Žďuchnu do Clouda a on se spamatuje a ukazuju mu směrem na slunce a na vodu.
Já se zadívám na slunce a najednou mám černo před očima a v tý černotě se mi vybavují záblesky ohně a nějakého domu a najednou vidím nápis,,Hospoda u...,,sakra to není možný zatraceně já mám zjevení budoucnosti proboha já tam vidím i Mikela na zemi a jak do něj kopou dva kluci jednoho poznávám Darena!!
Chytnu Clouda za ruku a vyděšeně se na něj podívám s tím ,že zjevení už přestalo.
On:Co se dějě??
Vyděšeně se na mě taky divá ,protože vidí jak jsem spocená a tečou mi slzy z očí a najadnou se mi děsně zatočí hlava a upadnu na zem a na nic už nereaguju slyším jenom jak se mi Cloudův starostlivý hlas strácí a poslední co jsem slyšela bylo ,,Noták vstávej,Co se děje proboha co mám dělat?!,,
O neznámou dobu později
Slyším překrásné šumění listů a křupání dlouhých stromů.
Pomalinku otvírám oči jen napůl a koukám ,že je už skoro tma obloha je tmavě modrá ,ale přesto je vidět na krok.
Cítím ,že mám na břiše něčí ruku ,ale nevím přesně čí ,protože jsem otočená bokem k řece a nevidím tudíš za sebe.
Pokouším se vstát ,ale rychle se chytnu za hlavu ,protože mě začne zase příšerně bolet.
A dokonce zjistím čí je ta ruka co myslíte ,,Clouda,,!
Už ležím docela dost dlouho tak se začnu zvedat ze země.
Ten spáč vedle mě se taky probere a začne mřourat okolí až namžourá mě a vykulí oko.
On:Seš v pořádku?
Já:Jo jsem.
On:Co se ti stalo?
Já:Už ani nevím měla jsem zjevení a tam bylo....a sakra.
On:Co?Co tam bylo?
Já:No viděla jsem hořet hospodu a o kousek dál tam na zemi ležel Mikel a kopali do něj dva chlapy jednoho jsem poznala byl to Daren.
On:Počkej a jak se ti to zjevení stalo?
Já:Když jsem se koukala na slunce a pohledem jsem tam zůstala.Bojím se ,že to může být pravda.
On:Pojď půjdeme raději už domů jo?
Já:Dobrej nápad.
Začne se zvedat a rychle se vracíme spátky domů ,ale teď to půjde rychleji ,protože jdeme z kopce.
Dorazili jsme před městečko oba se na ráz zastavíme a v dálce uvidíme silný kouř.
Chytnu Clouda za ruku a se strachem ve tváři se na něj podívám.
Oba dva se rozeběhneme co nejrychleji a běžíme k tomu místu.
Už jsme docela blízko a stačí jenom zahnout do prava a jsme tam.
Cloud běží předemnou a už zabočil a já ho doháním a taky též zabočím a Cloud už tam nehybně stojí a já nestačím zabrzdit a vrazím do něj a spadnu na záda div že si nevyrazím dech.
Clod se začne pomalu přibližovat k hořící hospodě.
Až teprve si všimnu tý spouti ,hospoda se začíná rozpadat a vybuchovat.
Opodál tam leží tělo a Cloud se k němu přibližuje.
Šáhnu si na tvář a mám jí celou mokrou a ani jsem si nevšimla ,že brečím.
Zvednu se ze země a utíkám za Mikelem a Cloudem ,který už u něj klečí.
Zastavím se před nima ,všude je spousta krve.
Cloud taky brečí a snaží se vytáhnout z Mikela dlouhou dýku.
Mikel ještě žije ,ale velmi ztěží dýchá a má pusu plnou krve.
Padnu před něj na kolena a skláním hlavu na jaho hruď a hystericky brečím.
Mikel mi však položí ruku na hlavu a začne mě hladit.
Já zvednu hlavu a ubrečenýma očima se na něj podívám a on mě chytne za ruku a Clouda taky ,pevně nám ruce stiskne a řekne nám ,,Neplačte děti moje,,
To nás rozbrečí ještě víc.
Mikel:Cloude jsem rád ,že jsi tu.
Cloud:Pro tebe tu budu vždycky tati.
Mikel:Leni jsem rád ,že jsi mi pomáhala s hospodou a že jsi byla něco jako moje dcera.Jsem ti moc vděčný a prosím tě jestli by jsi mohla pomáhat Cloudovi.
Já:Ano pro tebe cokoliv.
Mikel:Cloude a tebe prosím ,aby jsi se postaral o Lenču.
Cloud:Ovšem že.
Mikel:Děti moje byl bych rád kdyby jste zůstaly spolu a chránily svoje sny a navzájem si je splnily........Sbohem děti.
Já a Cloud:Néééé!!!!
Mikel pomalu zavirá oči a přestává dýchat.
My se zaboříme do jeho rukou a hystericky brečíme.
Cloud začne vstávat a vezme i tělo Mikela.
On:Musím pohřbít tělo ,vezmu ho na jedno pěkné místo kde jsem si chtěl udělat past mám tm už rozkopanou díru.
Já:Dobře půjdu s tebou.
Jsme už na místě a Cloud položil Mikela do jámi a začal ho zahrabávat ,já šla hladat tyče na vytvoření kříže.
Příjdu s hotovím křížem a Cloud už Mikela taky uplně zakopal.
Cloud mi vezme kříž a zabodne ho k hrobu.
Chvíli tam ještě jentak stojíme a díváme se na hrob.
Clod mi podává kapesník abych si utřela poslední slzu a Cloud mě vezme kolem pasu a společně odcházíme pryč.



wooow...rryychle!!!!