
Coul se zatřásl. Ne, on není jak ON. On je jiný. On je Coul, Jezdec, který je sice poněkud zbabělý, ale chce pomáhat dobru spolu se svým drakem Storkem.
Storku, co mám udělat?
To, co chce.
,,No…Já nevím, jestli to zvládnu," řekl roztřeseným hlasem.
,,Zkus to."
Pak Coul zavřel oči. On to uměl jen ve svém vědomí, ne v cizím. Galbatorix byl v něm, ne venku. Ale musel to nějak udělat. Stejně to neudělá, on není ON, a to už říkal. Zvětšil své vědomí mimo tělo, a ucítil dvě postavy, dvě bytosti vedle něho. Když ho rozšířil ještě více, ucítil i menší zvířata, jako mušky a pavouky, mravence. Ale ty nepotřebuje. Zmenšil rozsah mysli a soustředil se na jedinou osobu - Eragona. Vzpomněl si na ten vztek, když ho vyhodil z domu. A na strach, kdy letěli do bouře.
Uslyšel bouchnutí o zem, dýchání, zatínání zubů, nemalé výkřiky. Hned svou mysl uzavřel a otevřel oči. Viděl ležet Eragona na podlaze, Stork k němu čuchal a otíral o něho hlavu, Coul se vystrašeně díval kolem. Kolik utrpění ještě způsobí? Kolik? Pomalu couval dozadu, Eragon se zatím pomalu zvedal ze země.
,,Coule, ty za to nemůžeš."
,,Můžu!" křikl a couvl ještě více dozadu, přibližoval se ke dveřím. Eragon něco zamumlal.
,,Storku, zkus to i ty."
Já ne, to nezvládnu.
,,Zvládneš. Potřebuju to vědět."
Stork také zavřel své zářivé oči a po chvíli Coul zahlédl, jak se Eragon sesypal k zemi a snažil se ovládnout se.
Prcku, já nechtěl.
Já vím že ne. Myslíš že já jo?
Ne.
No vidíš.
Coul pořád couval, když se Eragon zvedal a díval se střídavě na bytosti kolem něho. Pak se Coul otočil a snažil otevřít dveře, nešli, byly zamčené. Pokusil se je vykopnout, ale také nic.
,,Coule! Aspoň vidíme, že Galbatorix se o to s tebou podělil. Můžeš to proti němu využít."
Coul se namačkal na dveře, protože neměl kam couvat. Pak se pousmál, něco mu došlo.
,,Počkat! Na mě to taky zkoušel, ale poté přece už ne. Měl možnost, ale ne. A když jsem to použil proti němu, zavalil mě nadávkami, místo toho, aby mi to oplatil. Prostě tu moc už nemá. Vlastním ji já a Stork."
Eragon se také pousmál, zamračil, pousmál, vytřeštil oči, svraštil obočí, pousmál.
,,No, můžeme to aspoň použít. Teď si sbal věci, Safira čeká s elfy u brány."
Coul se porozhlédl a hned šel ke dveřím. Neměl u sebe nic. Když si povšiml Eragonova tázavého pohledu, dodal: ,,Nic nemám."
Vyšli ven a dorazili k hradbám Osilonu, kde čekala Safira (i přes stíny stromů se její šupiny leskly) a přes sedmnáct elfů. Coul instinktivně přišel k nim a položil si dva prsty na ústa, vyslovil pozdrav. Ostatní mu postupně potvrdili. Pak sedl na Storka, Eragon na Safiru a vzlétli nad lesy. Stork se začal předvádět a ukazoval své nacvičené otočky a kotrmelce. Safira ho pozorovala a dokonce i pochválila. Po cestě ho naučila ještě nějakým kouskům, ale moc to nešlo, když oběma dvěma seděli na hřbetech Jezdci. Později Coulovi něco docvaklo.
,,A kde jsou ostatní Jezdci?!" křikl na Eragona. Ten přiletěl k Coulovi a Storkovi blíže a křikl zpět: ,,Toto nejde odkládat, snažil jsem se s nimi spojit, ale byly moc daleko na to, aby co nejrychleji přiletěli!"
Blížili se k bouři, která z dálky vypadala jak černota, temnota, konec světa. Eragon se Safirou vzlétli výš a Stork a Coul také. Ale oba dva si povšimli změny v Osilonu a tady. Tady je svíral neznámý pocit, mírná bolest v hlavě. Ale nebylo to tím, že by snad klec nebyla dost silná. Spíše tou blízkostí k osudovému místu. Vzlétli až na mraky, kde se sice špatně dýchalo, ale zahlédli ty výry točící se do tvaru tváře. Eragonovi se zatajil dech. I Coulovi, i když ne tak hrozně. Pak se otočili a slétli dolů za ostatními. Vysvětlil jim situaci a naučil kouzlo. Pak dal úkol Coulovi. On sám nebude kouzlit, ale pořádně způsobí Galbatorixovi bolest a ubere energii, kterou pošle elfům a Eragonovi jako posilu.
Nastávala chvilka, chvilka osudu, chvilka, co změní svět. Eragon a Coul vzlétli na svých dracích nahoru. Nechal pak Coula letět ještě výše a sám se držel dole, aby elfové slyšeli jeho hlas. Coul se Storkem vyletěli na klidné místo a zavřel oči. Spojil se, sice za veliké námahy, s elfy a Eragonem a opatrně se dotkl myslí bouře. Byl překvapený, že cítil jak v ní pulsuje mrtvý život. Nedá se popsat, co to přesně je. Narušil bouři a ubíral po malém energii, vzpomínal přitom na vše hrozné, co zažil. Bouře začala sílit a blýskat, ale nesílila pořádně, protože neměla dostatek síly. Síly, kterou Coul posílal jiným.
Eragon začal s ostatními, plně nabitými energií, vyslovovat kouzlo. Vyslovovali pomalu a zřetelně, Coul ucítil slábnutí bouře. Pořád myšlenkou způsoboval utrpění, ale mírnil se. Eragon s ostatními dořekli kouzlo a Coul pomocí spojení cítil, jak jim ubyla energie, ačkoliv jí byly nabití do prasknutí. Pak málem omdlel. Ucítil bolest, tentokrát on a viděl, jak se bouře scvrkávala neuvěřitelnou rychlostí, až vyšlo slunce a ve středu bývalých mraků se vznášela bublina. Nebyla to doslova bublina, bylo to něco jako balón, průhledný balón s černou mlhou uvnitř. Byla to duše, byla černá jako sám její bývalý nositel.


Kráasa