
Eragon byl sice vyčerpaný stejně jako Coul a ostatní na omdlení, ale se Safirou se vznesl za Coulem.
,,V pořádku?" zeptal se a starostlivě se díval na vyděšeného patnáctiletého kluka.
,,A-ano," zašeptal a zavřel oči. Rychle se nakoukl do svého podvědomí a lekl se, až málem vyskočil z těla.
,,P-pořád je uv-uvnitř m-mě," zakoktal poté. Eragon svěsil hlavu. Coul posbíral zbytky všech sil a znova se podíval do svého vnitra a bloudil, až neuviděl černý flek v silné, ale slábnoucí kleci. Coul věděl, že riskuje, ale otevřel klec. Černá mlha hned zaplavila jeho vědomí a Coul nevědomky vydával hlas, mluvil k Eragonovi sedícím na Safiře vedle něho.
,,Ty…slabochu! Co si hraje na vznešeného Jezdce! Cha cha! Porazil si mě jenom kvůli náhodě! Ale já se vrátil, jak vidíš! Cha cha!"
,,Odejdi do své duše!" nařídil Coulovi Eragon s vážnou tváří, ale uvnitř byl vyděšený a překvapený, co se to děje.
,,Ne!" křikl.
,,Ano!" křikl nazpět Eragon a začal mumlat, i přes to že nechtěl, kouzlo na zabití člověka. Neměl na výběr. Musí ho zabít, jinak ho celého ovládne, řekne různá zaklínadla, která ho ochrání před zabití kouzly. Coulova tvář se svraštila. Pak se s hlasitým úlevovým výdechem povolila a zavřela oči. Eragon se zastavil, pozoroval černou mlhu, která vyšla z Coulových úst. Pomalu plula prostorem a na chvíli se zastavila před Eragonem. Pak se znova pohla a plula k duši, splynula s ní. Stork byl na pokraji vědomí a i když létal, pomalu padal dolů. Když odešel Galbatorix, odešel i z něho a oslabil ho.
Stork přistál s Coulem na zem a ten se málem svalil na zem. Byl v bezvědomí. Eragon přiletěl hned po nich a vysvětlil, co se nahoře stalo, co nahoře teď je. Sestavili nové kouzlo, a sice byli vyčerpaní, sedli na Safiru a sundali Coula, sedli si na Storka. Vyletěli nahoru, kde se uprostřed prázdnoty vznášel malý ovál, skleněná věc s černou mlhou uvnitř. Začali vyslovovat nově sestavené kouzlo. Černá mlha se zvětšila, ale neopustila svůj úkryt v duši. Dořekli kouzlo a sklo - duše - se roztříštila na tisíce kousků, které se stejně jako mlha, co z ní vytřískla, rozplynuly. Někteří elfové poomdlívali, ostatní s Eragonem, i Safirou a Storkem, se jen těžko drželi. Doletěli dolů a hned se všichni svalili do trávy, kde odpočívali.
________________________________________________
Coul otevřel oči. Cítil konečnou úlevu od bolesti, která ho od doby, kdy osvobodil černý flek v jeho mysli, sužovala. Vůbec si nepamatoval, co se poté dělo. Věděl akorát, že byl oslabený a neměl vůbec kontrolu nad svým tělem. Nemohl s nikým komunikovat. Až teď ucítil všechny pocity, co mu byly odepřeny. Také ucítil něčí mysl, na kterou byl už zvyklý.
Storku!
Prcku! Už si se vzbudil?!
Ano!
Je konec! Vše je v pořádku. Zničili ho!
Super!
Až po tomhle uvítání se konečně kolem sebe rozhlédl. Ležel v posteli v bytě v Osilonu. Nic se nezměnilo. Akorát na stolíku byla podložka s větší porcí jídla, než kterou normálně dostával. Uslyšel cvaknutí kliky a v dveřích se objevil Eragon.
,,Slyšel jsem od Storka, že jsi vzhůru."
Coul se usmál.
,,On je s tebou?"
,,Ano, se mnou a Safirou. Máš pravdu, je škoda tak letecky talentovaného draka."
,,Ano," vydechl. Pak zavřel oči a ani nevěděl, co ho to napadlo. Rozšířil svoje vědomí a našel zabariérovanou mysl. Hledal kolem ní nějaké škvíry, kterými projít. Pak se mu z ničeho nic otevřela. Nemusel do ní vcházet, ale soustředil se na ni a vzpomněl na dobu, kdy ho ON ovládl, na bolest. Slyšel žuchnutí na zem a křeky, zatínání zubů. Hned přestal a ustoupil zpět. Otevřel nešťastně oči na ležícího poloelfa.
,,Ach ne…A já myslel, že budu mít konečně klid!" zanadával si a omluvil Eragonovi. Ten jen klidně pokýval hlavou.
,,Tuto schopnost ti omylem dal, a ne jen propůjčil."
Pak seděli a vykládali si, dokud nepřišel Stork se Safirou a byl celý natěšený.
Safira mě naučila nové pohyby! A jak mi hned jdou! Poté poslal všelijaké obrázky obratů a přemetů ve vzduchu. Coul žasl.
,,Takže do Ellesméry?" zeptal se po chvíli.
,,Takže do Ellesméry," potvrdil Eragon.

