"Co se stalo?" ptám se když se posadíme.
"Chtěl mně políbit."
"A?"
"Samozřejmě jsem nechtěla, tak jsem mu to dala najevo, ale on se pokusil znova, a jak pootevřel pusu tak blízko mýmu obličeji tak jsem se neudržela a musela jsem ho radši odstrčit, no, a asi jsem to trochu přehnala a neodhadla svoji sílu vůči člověku, tak trochu letěl dál než je zvykem", říká trochu provinile, ale přitom se neudrží a zasměje se.
"Jseš v pohodě?" zeptám se pro jistotu.
"Jo, už to přešlo."Hodí pohledem k baru kde stojí ten kluk. Já se tam taky podívám, a tak vidíme, jak se trochu s obavami v očích od nás odvrací. Jeho kámoš už sem taky pro jistotu nejde. Za chvíli ale zaujmeme jiný, trochu starší kluky, co jim zřejmě holka s takovou ránou připadá zajímavá, a přidaj se k nám, s obdivnýma poznámkama na Tracynu sílu. A že to se jim moc líbí, když jsou holky takhle rázný.
Začínám mít obavy, aby se ještě něco nesemlelo, protože tihle vypadaj trochu drsnějc. A tak to vyřešíme trochu jinak. Tracy se ke mně nakloní, a říká: "To mně se taky líbí, proto spolu jsme, viď lásko,"obejme mně a začne mně líbat. Kluky to trochu zarazí, ale ještě to zkouší, naopak bych řekla, že s trochu větším zájmem.
A tak se přidám. My vás prostě nepotřebujeme, to vám to není ještě jasný? Nasadim drsný výraz, Tracy taky, a navíc chytne jednoho z nich za předloktí a pořádně ho zmačkne, "Takže můžete jít, není tu pro vás místo!"
Kluk se zkroutí bolestí, ale snaží se to zakrýt. Pak ho Tracy pustí, a věnuje se zase mně, a je totálně ignorujeme. Takže jim nezbyde než to vzdát, a zase o sadistky asi zájem nemaj, a tak zmizej v davu.
S Tracy se pak pořádně nasmějeme." Ten byl bolestí a vzteky úplně modrej, vidělas to?"
"Škoda že to musel takhle zkazit, docela jsem se bavila, hned tak nějaký nový kluky zase neuvidim. kdyby mi nelez hned do pusy," vzdychá Tracy, "a kdybych se jen dokázala víc ovládnout…."! Podpírá si rukama bradu a kouká zasněně na parket.
Chodíte sem s Lechanem často? Ptá se mně najednou.
"Ne, sem nechodíme, my jsme ještě tancovat nebyli vlastně, ani si to nějak nedokážu představit," usměju se v představě kroutícího se Lechana na parketu mezi tolika lidma, "to by ani nebylo ono, jít sem s klukem, ne? To by nebyla ta pravá zábava."
"Příště půjdem někam kde tolik nechlastaj, aby nebyli tolik drzí, co řikáš?"
"Proč až příště?" Diví se Tracy, "můžem jít hned!"
"Myslim, že to nemá smysl, touhle dobou, to už budou všude všichni zlitý."
"To všichni lidi tolik pijou? To je vodpor!" znechuceně vohrne rty.
"A co kdybychom šli do kina? Třeba ještě budou hrát někde poslední film.?"
"A je to zábavný, dívat se na něčí život?" pochybuje Tracy.
"Ty jsi nikdy nebyla v kině? Ani si nic neviděla v televizi?" Divim se, i když jsem už u upírů takovou dobu, nikdy jsme se o tom vlastně nebavili a s Lechanem to bylo jasný a máme internet, že jo.
"Jen jsem viděla někde televizi, ale moc mně to nezaujalo, byli tam nějaký lidi, který jsem neznala, a co mi je po nich?"
"Počkej, vyberem něco co tě bude zajímat!" Dívám se na plakát FANu co visí na zdi.
Tracy si to čte se mnou, ale bez valnýho zájmu. Najednou se zastaví u jednoho názvu filmu.
"Hele, tady píšou že je to o upírech? Oni s náma natáčej filmy? To je nějaká blbost, ne?"
Musím se vážně smát. "Tak se půjdem podívat, co ty na to? Ať vidíš, jakou maj lidi o úpírech představu. Ale kdyby se ti něco nezdálo, tak se neznepokojuj, v každym filmu je to trochu jinak," upozorňuju jí.
A tak je rozhodnuto, jdem na Stmívání.
V sále se někdy smějem v takových situacích, kdy to lidem přijde trochu podivný, ale je nám to jedno. Tracy je nakonec nadšená.
"To bylo skvělý, a ten Edward je nádhernej, můžem se s nim někdy sejít?"
"To nemůžem, bohužel," zatvářim se smutně, ale pak se neudržim a směju se, a přitom jí vysvětluju, jak to chodí s hercema.
"No to je ale věčná škoda!" Dramaticky pronese Tracy.
"To mi povídej!"


Faktický ftipnej koonec moc se r´ti to povedlo ale myslim že by Robert klidně na to rande šel