Nakonec se vrátíme až k ránu, takže jdeme rovnou do spát, s nikym se ani neptokáme. Zase ve své staré dobré posteli. Missy je pryč, a tak hned usnu.
Vzbudim se poněkud pozdějc, než obvykle, to by se mi Lechan nasmál, to já ho vždycky tahám z postele. V sálu je neobvykle rušno. Nemám moc náladu na takovou velkou společnost po včerejší pařbě, a tak si řikám, že se jen najim a vrátim se zpátky k Lechanovi. Doufám, že už mně netrpělivě čeká, i když to nedá najevo, já to na něm poznám.
V klidu se ale bohužel nenasnídám.
Všimnu si Vika, překračujícího po místnosti. Hned zbystřim, znám tohle rázování a jeho tón hlasu, a je mi jasný, co znamená. Nastavim proto i sluch
"….prostě pročesávat dokud na ně nenarazíme. Přijde mi, že se to vleče už celý století," říká právě.
"Co se stalo?" Rozhlížim se, koho bych se zeptala. Odněkud se vynoří Dan.
"Po ránu zakousli zase člověka, nějakou holku. Viola se zrovna vracela zvenku od lidí, našla jí ležet u podchodu.. Přinesla jí sem, byla v hroznym stavu. Když se rozhodovalo, jestli jí nechat zemřít nebo ne, objevil se tu Lechan, kterej tě tu hledal, a zjistilo se, že jí zná.
Vik mu samozřejmě nejdřív nevěřil, že je to nějaká moc velká náhoda, že jí zrovna zná, ale Lechan řikal, že prý mohla být poloupírka, ale geny se neprojevily a zůstala člověkem. Takže Vik zapátral v paměti a pak si vzpoměl, že si na ten případ pamatuje, taky to není zas tak dlouho, že jo, je jí maximálně tak osmadvacet, a tak bylo okamžitě rozhodnuto. A protože jí znal Lechan, tak to byl on, kdo jí zasvětil."
"Lechan?......jí zasvětil?" Zaskočí mi v krku. "To to nemohl udělat někdo jiný?"
"On jí jedinej znal, tak to bylo pro ní snesitelnější."
To se mi snad zdá! "A kde je teď? "Ptám se s obavama, ale už stejně tušim odpověď.
To se mi snad zdá! "A kde je teď? "Ptám se s obavama, ale už stejně tušim odpověď.
"U Lechana, stará se o ní."
Chce mi ještě něco říct, ale já už jsem na odchodu. Alicie! Nejen, že je zase u nás, nejen že jí Lechan dal část svý krve, to všechno nestačí! Teď už zůastane mezi upírama navždycky! A to jsem chtěla dneska s Lechanem oslavovat ty moje zkoušky! Do slavení mám teď teda pěkně daleko.! Že já blbec chodila na tu pařbu! Ale chtěla jsem, abych Lechanovi taky chyběla! A ona se mu hned dobrovolně složí ke dveřím náhrada.já snad budu zlostí zvracet!
Chce mi ještě něco říct, ale já už jsem na odchodu. Alicie! Nejen, že je zase u nás, nejen že jí Lechan dal část svý krve, to všechno nestačí! Teď už zůastane mezi upírama navždycky! A to jsem chtěla dneska s Lechanem oslavovat ty moje zkoušky! Do slavení mám teď teda pěkně daleko.! Že já blbec chodila na tu pařbu! Ale chtěla jsem, abych Lechanovi taky chyběla! A ona se mu hned dobrovolně složí ke dveřím náhrada.já snad budu zlostí zvracet!
A on o ní pečuje! Vylezu naštvaně ze zrcadla. Cejtim, jak jsem napumpovaná. Je mi docela jedno, že Alicie právě zažila šokovou přemněnu v upíra! Ale musim se zklidnit. Nemůžu tam takhle vlítnout, ještě bych po ní něco vrhla. Kdo ví, jestli si to ta mrcha nepřivodila schválně, aby se k nám vetřela! Není to ode mě hezký, co se mi teď honí hlavou, ale cejtim se vážně ohrožená. Ale já jsem tu doma! Přesvědčuju se.
Tak. Zhluboka vydechnu, a vejdu do knihovny. Slouží u nás místo sálu k případnejm schůzkám. Doufám, že bude tady, snad jí Lechan nestačil už přidělit vlastní pokoj, ušklíbnu se v duchu.
Tak. Zhluboka vydechnu, a vejdu do knihovny. Slouží u nás místo sálu k případnejm schůzkám. Doufám, že bude tady, snad jí Lechan nestačil už přidělit vlastní pokoj, ušklíbnu se v duchu.
Sedí schoulená v křesle, v našem křesle, zabalená do deky, je pobledlá, což by bylo normální, ale já jí tak samozřejmě ještě neviděla, a má trochu vyděšený pohled.
"Ahoj, " řeknu a rozhlížim se, Lechan tu ale není.
Vylekaně sebou trhne. "Ahoj."
"Slyšela jsem, co se stalo,je mi to líto" jdu k ní, a bylo by mi jí i opravdu líto, kdyby to nebyla zrovna ona.
"Díky," řekne jen, a trochu s obavama na mě kouká.
"Nepotřebuješ něco?" Přisednu si.
Zavrtí jen hlavou a přitáhne si deku k tělu. Pak se na mně zase tak podívá a říká nejistě: "jestli by ti to nevadilo, já bych radši teď byla sama, nezlob se, to není nic proti tobě, Lechana jsem taky poslala pryč, musim si to trochu srovnat v hlavě".
"Jasně," chápavě přikývnu, "kdyby něco, tak zavolej…" zvedám se teda zase.
Poslala ho pryč, určitě jí celej žhavej opatroval. No alepoň teď bude mít čas na mě. Ale myšlenky asi ne, sklapne mi zase. Když jeho nejlepší kámoška je teď.… i když třeba je rád, že jí tu teď má, no tim hůř. Radši nemysli, napomínám se v duchu.

