13. září 2009 v 12:28 | Aranel van de´Corvin
|
Dámy a pánové s potěšením Vám oznamuju, že jsem dopsala další kapču xD xD xD xD Jako vždy to je úplná ptákovina, ale doufám, že vám apsoň trochu zpříjemní neděli =o)
" Brý ráno, brý ráno, právě jsem se vzbudila. Brý ráno, brý ráno, už tě jduu srát!"(A/N: trochu upravená melodie ze Shreka, když oslík vběhne Shrekovi ráno do pokoje.) S hlasitým zpívám vběhnu Eragonovi a Murtaghovi do pokoje. Murtagh rozespale otevře oči a dívá se na mě, jak na blázna, zato Eragon si zakryje hlavu polštářem a dělá, že nevidí a neslyší.
" OREGONE! Vstávat! Je pět ráno!" Skáču Oregonovi po posteli, jak splašený zajíc.
" Oregon?" zamumlá ospale Murtík.
" Tvůj milý, nevlastní bratr chytl novou přezdívku." Vysvětlím rychle a opět se začnu věnovat šípkový růžence.
" Ježiši, ty jsi tak roztomilej!" Kleknu si k Oregonovi a začnu ho štípat do tvářičky.
" Zmiz," zamumlá a přetočí se na druhý bok.
" Ále! Přece nechceš zaspat!" Strhnu z něho peřinu a EJHLE! Má na sobě jenom trenky( nebo co to je)! Oregon se lekne a rychle se zase přikryje peřinou.
" Copak? Pán je stydlivej?" Kdyby mu nebylo, tak špatně, určitě by se začervenal.
" Aspoň, tak neřvi."
" Já neřvu. To ty máš jenom kocovinu." Stoupnu si na postel a chci začít skákat, ale někdo mě chytí a nese pryč. Nemusím dlouho přemýšlet, abych přišla na pachatele.
" Pust mě! Já už budu hodná!" Kecy, prdy, beďary….
" To ti tak věřím." Murtík mě hodí na postel a………………chvilka napětí………….to NE! Vy jste ale prasata! No fuj! Na co vy hnedka nemyslíte….no i když….. eh na co to zase myslím? Měla bych se nechat léčit. Ale v týhle době je všechno drahý, tak to zatím necháme, tak jak to je...Ale nebudu vás tady unavovat mými myšlenkovými pochody... kde jsme to skončili? A jo. Murtagh mě hodil na postel a začal mě lechtat. Já jsem samozřejmě začala řvát, jako píchlá svině.
" TICHO!" zařval z ničeho nic Oregon. Já i Murtík jsme sebou škubli.
" No jo, pořád!" prskne Murtagh a hodí si mě přes rameno.
" CO to děláš?" houknu na Murtagha, který si to šine ven z místnosti.
" Jdeme pryč ať má Eragon klid." S těmito slovy za sebou práskne dveřmi a nese mě po chodbě, jako pytel brambor.
" Pust mě, nebo-"
" Nebo, co?" pošklebuje se Murtík.
" Nebo, tohle!" Štípnu Murtíka do zadku. Murtík se lekne a div mě neshodí na zem.
" Co si to dovoluješ?" ptá se na půl pobaveně.
" Tohle." A štípnu ho znova. Ještě, že už jsme došli, až k mýmu pokoji jinak by chudákovi upadl zadek.
Před pokojem mě postaví na zem a čeká. Čumím na něj, jak bacil do lékárny a nevím, která bije.
" Klíče," řekne, když vidí že se nemám k činu.
" Proč?" zeptám se nechápavě, i když vím co chce.
" NA odemčení," vysvětluje trpělivě.
" A proč?" Zmateně na něj mrkám.
" Ať si můžeš jít lehnout."
" A proč?"
" Protože jsi určitě po dnešním večeru unavená."
" Proč?"
" Hele, že ty si ze mě děláš srandu!"
" NE! Proč?" Murtagh se zašklebí a začne mě osahávat! Jo slyšíte správně! Začne mě sprostě osahávat!
" Kde máš ty klíče?" S úsměvem na něj mrknu a ukážu na vrchní část mýho hrudníku. Klíče jsem si připla k podprsence. Prvně jsem si myslela, že po mě skočí a vezme si je, ale on se jen opřel o futra čeká co udělám. Jelikož mě už nebaví stát na chodbě, tak si klíče odepnu a otevřu dveře.
" Prosím, madam," oslovím Murtíka a naznačím mu ať jde dovnitř.
" Já nejsem madam!" brblá si spíš pro sebe.
" Samozřejmě, Paní!" Rychle se opravím.
" Baví tě to hodně?" zeptá se Murtagh, když zavřu dveře.
" Ani nevíš jak." Murtagh si lehne do postele a rozvalí se tam, jako kdyby byla jeho.
" Co to děláš?" zamračím se.
" Ty nenecháš spát mě, tak já nenechám spát tebe." Tak to si jenom myslíš, ty exote.
" Když myslíš." Skočím na postel a začnu tam skákat. Murtagh tam nadskakuje, jako kamzík a já jsem samozřejmě vysmátá, jak lečo.
" Čemu se směješ?" zamračí se.
" Ne čemu, ale komu!" Murtagh mě chytí za nohy. Už vidím, jak se rozplesknu na zemi, ale Murtagh mě rychle chytne a strhne na postel.
" Ty seš, játro! Mohla jsem si rozbít hlavu!" Kousek od postele je noční stolek. Kdyby mě nechytil, tak mám hlavu na dvě půlky.
" Já bych tě nenechal spadnout."
" To bych chtěla vidět." Rozplácnu se na postel a přikryju se peřinou. Murtagh neotálí a vleze si pod peřinu za mnou. To je, ale vlez prdelka. Obejmu ho a…..štípnu ho do zadku. Murtagh málem proskočil oknem.
" Tak ty nedáš pokoj?" Tváří se výhružně, ale pak mě začne zase lechtat.
" Ne-ne-nech toho!" Nemůžu se vymáčknout.
" A co za to?"
" Co-co-co chceš!" Murtagh toho konečně nechá a já se můžu nadechnout. Kyslík, jak krásná věc! Než se stihnu pořádně vydýchat, tak se ke mně Murtagh nakloní a……políbí mě! Kdyby mi mohly oči vypadnout z důlků, tak by se teď válely po zemi.
" Ehm, promiň." Murtagh se začne zvedat, ale já ho převalím zpátky do postele a začnu ho líbat. Murtagh byl prvně v šoku, ale pak mi začal polibky oplácet.
Leželi jsme na posteli a hladově se líbali, dokud….nevběhla do pokoje Arya!
" Pi-"zarazila se v půlce slova a čuměla, jako by nás nikdy neviděla.
" Ahoj," pozdravím, jakoby nic. Murtagh se opře o lokty a vypadá, že je úplně mimo.
" Ehm, nerada ruším," zakoktá Arya.
" To je v pohodě." Vyskočím na nohy a jdu za ní. Určitě něco potřebovala.
" Stalo se něco?" zeptám se Aryi.
" Jenom jsem se tě chtěla zeptat, jak se má Eragon."
" Má pěknou kocovinu, ale z toho se vyleží."
" Hrozně jsem mu ublížila." Arya se opře o stěnu.
" Neublížila! Naopak, ublížila bys mu kdybys jsi s ním zůstala jenom ze soucitu."
" Asi, jo. Máš zítra čas? Potřebovala bych s tebou mluvit."
" Jasně! Zítra před obědem jsem u tebe!"
" Ehm, nevěděla jsem že s jste s Murtaghem spolu."
" To já taky ne."
" Kdy?" Ta je ale zvědavá, co?
" Asi tři minuty." Arya se rozesměje.
" Zítra mi musíš všechno říct! Teď se jdu vyspat, tak zatím."
Když dorazím do pokoje, tak Murtagh leží v posteli a má zavřený oči. Stoupnu si ke kraji postele a pozoruju ho. Pravou ruku má za hlavou a levou na peřině. Vypadá roztomile…
" Pojď sem." Usměje se a stáhne mě k sobě do postele. Zavrtám se k němu pod peřinu a Murtagh mě obejme…
oooo, jaká romantika