Nepřítomně jsem se potácela ulicemi prasinek a myslela na něho. Proč mi to udělal?? Jaký to mělo účel?? To mi to nemohl říct hned a byl by pokoj?? Začínalo se mi děla mírně nevolno. Přidržela jsem si ruku před ústy a snažila se zklidnit. Jaký já mám na něj vztek!! A ta mrcha Angela v tom jela taky. Kdyby to bylo s někým jiným, tak bych to snesla možná lépe, ale tohle nešlo. Srdce mě bolelo neustálým žalem, který se tam usadil, jako vodní kámen na umyvadle a nešel dolu a v očích mě pálily slzy jako kyselina. Zničil mě. Dostala jsem asi, co jsem si zasloužila. Asi jsem si moc vymýšlela. Jak jsem si jen mohla naivně myslet, že by se mnou vydržel celý školní rok!! Káčo pitomá, nadávala jsem si a měla jsem chuť se na místě zkopat. Pomalu jsem došla na školní pozemky, kde si mě odchytil Křiklan. Ten mi tak ještě scházel. Upravila jsem si oblečení, otřela slzy a začala se usmívat a chovat, jako bych se mírně neopila.
"Slečno Breaková, měl bych pro vás malý návrh."řekl vzal mě za rameno a kráčel se mnou do budovy
"O co jde??"zeptala jsem se s hraným úsměvem
"Budu pořádat předvánoční večírek, jak jistě víte. Chtěl bych, abyste sehnala tu nejlepší hudbu."pobídl mě
"Ale proč zrovna já??"zmateně jsme se ošila
"Upozornil mě na to před měsícem pan Black. Říkal, že máte dobrý vkus na hudbu. Prý jste i něco sama napsala. Byl bych rád, kdybyste se o to postarala."řekl a odešel
"Nashle."zavolala jsem na něj
Black našel moje papíry s písničkami?! No nazdar!! Pokud jsem vám to neřekla, tak jsem během roku začala skládat písničky i s hudebním doprovodem. Schovávala jsem si všechno pod polštář. Je zvláštní, jak se dostal ke mně do pokoje, když většinu času strávil se mnou. Teda nebyl se mnou pořád, ale že by se ke mně v noci plížil do pokoje a bez mého vědomí mi sebral, nebo se podíval na mé výtvory, to se mi moc nezdálo. Někdo ho k tomu musel donuti. Začala jsem přemýšlet, kdo z naší třídy má pěkný hlas. Všechno skončilo u Angely. Jak já tu mrchu proklínala. Pomalu jsem šla po schodech do astronomické věže, abych se trochu uklidnila. Bylo to tam takové fajn s velkým nadhledem. Teprve tam jsem se cítila volná a nespoutaná. Kolik žáků tady asi prosedělo?? Kolik se jich tady smálo, plakalo?? Kolik se jich tady líbalo a smálo… Ne!! Nesmím na to zase myslet. Je to za mnou. Řekla jsem si to a tak to bude. Je to moje hlava a já jí musím umět ovládat!! A nechci tam mít za žádnou cenu nějakého Siriuse Blacka!! Je to blbec a
není to partie pro mě…
"Renčo!!"zavolal někdo za mnou
Pomalu jsem se otočila a za mnou běžel James. Vypadal docela udýchaně a otráveně. To zase nese nějakou zajímavou novinu. Postavila jsem se proti němu a čekala, až mě doběhne. Vypadal docela na nerv…
"Mám ti od Křiklana vyřídit 29.11. Rozumíš tomu??"zněl zmateně
Na chvíli jsem se zamyslela. 29.11… áááááááá už vím. To má být asi to datum, kdy bude ten večírek a že mám čas nějaký ten čas na rozmyšlenou. Počítala jsem, že takové Křiklanovy večírky byly dlouhé a plné zábavy. Začínaly v osm a končily tak kolem dvou ráno, aby se studenti stačili vzpamatovat. Mírně jsem se usmála, poděkovala Jamesovi a vyšla schody do astronomické věže. Myslela jsem si, že tam najdu klid, ale našla jsem tam jen jednu osobu opřenou o zábradlí, která ke mně byla otočená zády. Byl to pravděpodobně kluk oblečený v černých kalhotách a tričku stejné barvy. Jeho delší vlasy mu lehce vlály ve větru. Mírně se pootočil, aby se podíval, kdo přišel. Místo toho vytřeštil oči stejně, jako já a pomalu se otočil, aby mě nevyplašil. Sirius Black mi byl prostě pořád v patách. Prudce jsem oddychovala a nevěděla, co říct. Připadala jsem si oproti němu tak bezmocná. Ani jsem se nesnažila o úsměv. Neuvěřitelně si mě prohlížel. Teprve jeho hlas protrhl to mrtvolné ticho.
"Ostříhala sis vlasy."mírně se pousmál
"Jo, tak trochu."řekla jsem a nervózně jsem prohrábla vlasy.
"Moc ti to sluší."další úsměv
"Díky."mírně, až téměř neznatelně jsem se pousmála"Budu muset jít. Tak zatím."mávla jsem na něj
"Měj se, Renčo."zamával mi nazpátek a stejně jako já si zastrčil ruce do kapes
Cítila jsem na sobě jeho pohled. Byl to Black. Jeho pohledy mi můžou být ukradený. Ale patřily jenom mě. Ticho!!hádala jsem se se svým vnitřním hlasem. Pomalu jsem došla ke schodišti. Kde právě procházeli Zmijozelští. Přesněji to byl Regulus a Bellatrix Blackovi. Zkusila jsem dělat, že tam nejsou. Regulus mě však stačil zpozorovat a tak poslal Bellu napřed. Zůstal stát za rohem a počkal si na mě. Byl to podle všeho moc milý a pohledný kluk. Často jsem s ním seděla na hodinách lektvaru a i na dějinách čar a kouzel. Často jsem s ním mluvila i mimo školu. Bohužel to se nezamlouvalo Removi, mému kamarádovi. Tak jsem ho začala pomalu zanedbávat. Když jsem procházela kolem něj. Popadl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.
"Regulusi."šeptla jsem překvapeně
"Dlouho jsme si nepopovídali."usmál se a odhrnul mi z tváře pramen vlasů
"Máš pravdu. Moc mě to…"-
"Pššt."přiložil mi prst na rty
Pomalu se ke mně naklonil a něžně mě políbil na rty. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Nechápavě jsem se na něj podívala. Jemně se usmál a znovu mě políbil. Než jsem se nadála, začala jsem mu jeho polibky oplácet. Chytila jsem ho kolem krku a jemně mu prohrabovala vlasy. Najednou se odtrhl. Vzal mě do náručí a odnesl do volné učebny. Stále jsem ho líbala. Pomalu mě posadil na první volnou lavici, která mu přišla pod ruku a sundal mi tričko. Neustále poséval můj krk vášnivými polibky. Pak jsem si náhle vzpomněla na Siriuse. To on mě měl takhle líbat. Měla bych se mu vyrovnat. Ale ne. Já nebudu jako on. Pomalu jsem vzala Regulusův obličej do svých rukou a zahleděla se mu do očí. Přitom měl svou ruku pod mou podprsenkou. Jemně jsem ho políbil a seskočila z lavice. Pomalu jsem sebrala své tričko a znovu si ho navlékla. Nemohla jsem to udělat. I když byl tak pěkný a chtěla jsem to. Pomalu jsem se na něj otočila. Teď zase nechápal nic on. Jemně jsem se usmála a přistoupila k němu. Políbila jsem ho na tváři a podívala se na něj.
"Nemůžu."zašeptala jsem se skloněnou hlavou
"Promiň."políbil mě do vlasů
Pomalu jsem pustila jeho pas a opustila starou nepoužívanou učebnu. Mohla jsem mít konečně to, co jsem chtěla. Kluka, který mě má rád, ale stejně ve mně něco řvalo, že bych měla jít do pokoje. Pomalu jsem došla před obraz Bucláté dámy a vyřkla heslo. Prošla jsem portrétem a zamířila si to přímo do dívčích ložnic. Zastavila jsem se těsně přede dveřmi a soustředila se. Můj sluch nepatrně vnikl do pokoje. Byla tam Angela s Lindou a něco tam dělaly. Znělo to jako cinkání skleniček. Soustředila jsem se i na čich. Byla to neodolatelná vůně. Pane bože!! Vždyť to je nápoj lásky!! Vytřeštila jsem oči a vlítla do místnosti. Angela reflexně něco hodila pod postel a Linda následovala jejího příkladu. Rychle jsem k ní přistoupila a zlostně s ní zacloumala.
"Co jsi to dala pod tu postel??"zeptala jsem se
"Pokud já vím tak je to má postel a tam si můžu strkat, co chci!!"vyštěkla po mně
"Jako například lahvičky od lektvaru lásky?!"zašvitořila jsem sladce
"Nevím, o čem mluvíš."dělala blbou
"Nehraj to na mě!! Dělej, vytáhni to!!"řvala jsem snad na celý hrad
Lindě asi ruply nervy a začala tiše brečet. Bylo mi jí trochu líto, ale moc dobře jsem věděla, že je nebezpečně podobná Angele.
"Tak jí to ukaž!!"strčila Linda do své kamarádky
Angele přejel po obličeji výraz zděšení, vzteku, nechuti a nakonec bezmoci. Pomalu pod sebe složila nohy a natáhla se pod postel. První, co vytáhla, byla Lily knížka, kterou hledala snad celou věčnost. Další bylo spodní prádlo, ponožky a nakonec vytoužená lahvička. Byla v ní jedna malá kapička červené barvy. Pomalu jsem odtáhla víčko a přičichla si. Ano, bylo to přesně to, co jsem si myslela. Nápoj lásky. Nádobu jsem znovu pevně utěsnila a hodila po Angele.
"Tak tohle měl být ten tvůj úžasný pomstychtivý plán??"pronesla jsem s klidem
"Ano."šeptla pokořeně
"Fajn. Myslela jsem, že budeš více tvořivější. Myslíš, že na to, aby se do tebe někdo zamiloval, potřebuješ kouzla?! To se ale pleteš!! Ono je to o tom, kým jsi, napadlo tě to někdy?! Podívej se na sebe. Došla si tak daleko, že dokonce přebíráš kluky pomocí kouzel!! Jak jsi ubohá!!"řekla jsem zhnuseně
Pomalu jsem vstala a šla ke svému stolku. Vytáhla jsem z něj zbytky Siriusových věcí, které jsem si vystavila znovu na jejich bývalé místo. Pak jsem se otočila na své sokyně. Angela potichu vzlykala s obličejem zabořeným do dlaní. Nebylo mi jí líto. Byla to potvora, která nesnesla štěstí ostatních. Prošla jsem kolem ní a hlasitě práskla dveřmi. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám jít za Siriusem?? Ne, půjdu za Jamesem a Lily. Budou určitě spolu. Akutně se potřebuji někomu svěřit a to hned…


fakt krasna povidky...pls napiš novou kapču