close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

17.kapitola- Hračka

26. října 2009 v 8:32 | Aranel van de´Corvin |  Příteli můžeš věřit
,Ale já jsem ti věřila . . . . a tys mi lhal.´obvinila ho.
,A co jsi čekala?´zeptal se Lucian a začal přecházet po pokoji. ,Čekala jsi hodného upírka, který se kamarádí s lidmi?? Jestli ano, tak jsi opravdu velice naivní.´
Viola vstala ze země.
,Tak co po mě chceš?´zeptala se.
,Přeci tvou krev.´řekl a jeho oči přímo hořely.
,Tak si ji vem!´řekla rozhodně Viola a netáhla k němu ruku.
Lucian nesouhlasně zakroutil hlavou a chytil Violu za nataženou ruku.
,Nebuď hloupá Violo, tak snadné to nebude.´řekl a prsty začal přejíždět po Violině zápěstí,
,Kdybych tě chtěl jen zabít udělal jsem to, když jsme se poprvé setkali . . . Ale já chci něco víc .. . chci si hrát, bavit se.´pronesl a zadíval se jí do očí.
Viola se něj vyděšeně dívala.
,Jsem jenom hračka?´ptala se.
,Ne . . . .jsi má oblíbená hračka. Opravdu jsi mi přirostla k srdci, v tom jsem nelhal, ale ne na tolik, abych tě nezabil.´řekla klidně a pustil její ruku.
Viola utekla ke dveřím.
,Ale já nechci bejt žádná hračka!´řekla rozhodně a chtěla odemknout, ale v zámku nebyl klíč.
Lucian si odkašlal a Viola se na něj podívala. Klíč měl jen tak jakoby nic položený na dlani.
,Od kdy mi záleží na tom, co ty chceš?´zeptal se s pozvednutým obočím.
,Nikdy tě to nezajímalo.´řekla s nechutí.
,Omyl. Zajímalo mě to, když se mi to hodilo.´
Viola se už necítila vyděšená, nyní se cítila spíše odevzdaně a apaticky. Už jen čekala na to, kdy to Lucian ukončí, ale on se k tomu stále nějak neměl.
,Top tu budeš pořád jenom kecat nebo už to skončíš??´
,Dávej si pozor na jazyk!´řekla podrážděně a prudce ji přimáčkl ke stěně. Jednou rukou jí držel po krkem a druhou drtil její bránící se ruce.
Políbil jí, drsně a toužebně. Viola se seci bránila, ale nebylo jí to nic platné.
Po chvilce jí pustil a kousek od ní poodstoupil. V tu chvíli Violu něco napadlo. Dnes v noci zemře, to věděla jistě, ale nechtěla zemřít s pomocí Luciana.
Kousek od ní bylo okno. Nebylo by těžké vyskočit z něj a rozhodně by to byla lepší smrt ,než se nechat vysát tímhle šílencem. Nechtěla se mu vzdát, nechtěla být jeho hračkou, která ho na slovo poslouchá.
Měla na výběr, a vybrala si.
,Víš, já sem hned od začátku věděla, že si hajzl.´řekla a pohledem jen na vteřinku zabloudila k oknu.
,Vážně?´zeptal se udiveně Lucian.
,Jo.´řekla a pomalu se začala posunovat k oknu.,Bylo mi to jasný hned od začátku. Je to na tobě vidět, máš to v očích . . . ´
Už byla jen necelý metr od okna, když znovu ucítila Luciano chladné a silné sevření.
,Mě neutečeš.´zašeptal jí do ucha.
Viola mu poloila hlavu na remeno.
,Já vím.´řekla s povzdechem.
,To je život. Ale ty již brzy zjistíš, co je po smrti.´
,Já vím.´zopakovala.
,Ale nemusí to tak být, nabízím ti možnost vybrat si . . . nabízím ti věčný život.´
,Nechci ho!´řekla Viola rozhodně a s nechutí. Ztloukla si tak poslední hřebík do své pomyslné rakve.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama