,Rozmysli si to pořádně Violo, nebudu svou nabídku víckrát opakovat.´upozornil ji Lucian.
,Nechci.´pronesla rozhodně a bez jakéhokoliv přemýšlení.
,Opravdu? Copak ty netoužíš po nesmrtelnosti?´ptal se jí.
,Ne, unudila bych se k smrti. Rači prožiju jeden plnohodnotnej život, než žít věčně a a bejt vrah!´odpověděla a nechutí.
,To je velice zajímavý názor. Za jiných okolností bychom spolu mohli na toto téma polemizovat.´zamyslel se.
,Za jiných okolností.´odfrkla a protočila oči.
Lucian ji lehce políbil na krk. A znovu a zas . . .
Brzy se jeho něžné polibky proměnily v horlivé a chtivé.
Violino srdce bilo jako o závod.
Už nevnímala , co se kolem ní děje. V hlavě si vytvořila iluzi, že se vznáší vesmírem a chladné střípky jí hladí po těle. Ale byla to Lucianova ruka, která chlípně a chtivě hladila Violino tělo.
Lucianovy polibky na chvíli ustaly. Pak ji ale bez milosti prokousl pulzující krční tepnu. Krev, která se u rány řinula byla sladká jako Viola, voněla jako Viola a chutnala jako ona . . .
Bránila se, snažila se nevnímat tu bolest na krku, ale nešlo to.
Cítila jak každou vteřinou víc a víc slábne. Věděla, že kdyby ji Lucian nedržel, upadla by. Ale asi by ani necítila žádnou bolest.
Lucian vzal Violu do náručí, ústa stále přisátá k jejímu krku, a odnesl ji na postel.
Violino srdce sláblo, cítila to, oba to cítili.
Viola litovala své naivity, ale dobře věděla, že kdyby měla možnost, udělala by to znovu, přesně stejně.
Náhle pocítila zvláštní tlak na srdci. S tělem už nemohla hýbat a byla jí hrozná zima. Ale chtěla ještě něco říct.Vyhledala všechnu energii, kterou ještě v těle měla a použila ji k tomu, aby řekla jen dvě slova.
,Miluju tě.´hlesla
Lucian ale nepřestával pít, protože už brzy měl její život skončit.
Teprve, když dopil poslední kapku její lahodné a sladké krve, odtrhl od ní svá ústa.
,Naivko.´zašeptal jí do ucha, i když už ho nemohla slyšet.
Vzal její mrtvé tělo a odnesl ho zpět do domu jejích rodičů. Položil ho na postel. Vypadalo jako by jen spala, až na to, že byla hrozivě bledá a nedýchala. Navíc na krku měla dvě čerstvé, malé, krvavé ranky.
Naposledy ji políbil na čelo, na dobrou noc a odešel.
Když se vrátil do svého sídla hned zamířil do pokoje, kde byl před tím s Violou. Stále v něm cítil její teplo, její vůni, pach její krve . . .
Všiml si, že pár kapek její lahodné krve zůstalo na polštářích v posteli. Bleskurychle k ní došel a sáhl po jednom z polštářů, byl ještě teplý.
(Jestřába milovala slepička- do svého posledního peříčka)

