close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

19.kapitola- Příjezd

26. října 2009 v 8:33 | Aranel van de´Corvin |  Příteli můžeš věřit

Kdosi zaklepal na dveře a Lucian zvědavě vzhlédl od polštáře, ve kterém měl zabouřenou tvář a nasávat tak vytrácející se Violinu vůni.
,Vstupte.´pronesl a upřel pohled na dveře.
Dveře se pomalu otevřeli a dovnitř vstoupil mladý muž. Měl kratší černé vlasy, které ostře kontrastovaly s jeho až neuvěřitelně bledou pletí. Oči měl jako noční obloha, temné a plné hvězd.
,Kristiane´vydechl překvapeně Lucian a se podíval na nově příchozího.,CO tu děláš?´
,Přijel jsem navštívit svého bratra.´usmál se Kristian a šel k Lucianovi, aby ho objal. Lucina rychle vstal z postele a pevně objal bratra.
,Dlouho jsem tě neviděl.´řekl Lucian.
,Jsem tu, abych to napravil. Už jsi mi začal scházet.´řekl Kristian a opět se usmál.
Náhle jako by ho něco pratšilo do obličeje ztuhl. Zavětřil vůni neznámé dívky a zhluboka se nadechl. Tázavě se zadíval na bratra.
,Trochu jsem se nudil.´usmál se nevinně Lucina.
,Ty toho nikdy nenecháš, viď?´vyčítal mu Kristian.
Lucian se jen šibalsky usmál a opět se posadil na postel a bratr následoval jeho příkladu.
,Tohle by se líbilo i tobě, bratříčku.´
,O tom silně pochybuji.´zašklebil se Kristian a zívl.
,Určitě jsi po té cestě unavený, odpočiň si, já si mezitím něco zařídím.´řekl Lucian a vstal z postele. Zadíval se z okna, začínalo svítat.
,Buď tu jako doma.´řekl a odešel.
Kristian si opravdu lehl na postel, ale cítil z ní vůni té dívky. Nevěděl proč, ale něco ho na tom dráždilo. Takže raději z pokoje odešel a zamířil na prohlídku bratrova sídla.
Lucian se mezitím vydal zpět k domu Violiných rodičů. Usadil se na větvi jednoho stromu u nich na zahradě. Měl tam odtud perfektní výhled do Violina pokoje. Na posteli tam stále leželo její tělo, takže tu byl v čas, nikdo ještě její tělo neobjevil.
Zajímalo ho, jak se budou tvářit, až její tělo najdou, hlavně Violina sestra, Zora. Škodolibě se usmál, když si představil, že zrovna ona by mohla objevit její tělo.
Neměl ji rád, už od samého začátku. Protože to ona obracela Violu proti němu, mohla mu tím zkazit celou jeho hru, ale nezkazila, naštěstí. Naštěstí pro ni, protože kdyby se jí to povedlo ,nezabil by jenom Violu, ale taky ji.
To vlastně není tak špatný nápad, napadlo ho. Proč ji ještě trochu nepotrápit, proč trochu neprodloužit tuhle hru, když je to možné.
Zalíbilo se mu to víc, než očekával.
Za ním se cosi hnulo, ale on se neotočil, protože někdo právě vešel do Violina pokoje. Zora. Přistoupila k sestřině posteli a pohladila ji po tváři. Náhle vykřikla a z očí jí začaly téct slzy.
Do pokoje hned přiběhli i její rodiče a nemohli uvěřit svým očím, když to viděli.
Lucian se neubránil úsměvu.
,Jsi masochista, víš to?´pronesl znechuceně jeho bratr, když to viděl.
Lucian nic neříkal, jen dál pozoroval nářek tří lidí.
,Jak se na to můžeš jen tak dívat? Jak můžeš být tak bezcitný?´ptal se ho Kristian.
Lucian se na něj konečně podíval, stále se usmíval, bratrova slova nebral na vědomí.
,Nemáš spát?´
,Nemůžu spát na místě, kdes ji zabil.´pronesl znechuceně Kristian a seskočil na zem.
Lucian jen zvedl oči v sloup a následoval svého bratra.
,Byla to jen hra.´bránil se.
,O to je to nechutnější.´vyčítal mu Kristian.
,Víš co, už se o tom nebudeme bavit, ano? Vraťme se zpět do mého sídla, opravdu už si potřebuješ odpočinout.´
Oba se tedy spolu mlčky vraceli hustým lesem do Lucianova sídla.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama