Lucian zavedl Kristiana do pokoje pro hosty a nechal ho, aby si po dlouhé cestě odpočinul.
Sám odešel do knihovny, kde pozoroval oheň v krbu a přemýšlel o svém bratrovi.
Občas mu připadalo, že to nemůže být jeho bratr, byl tak jiný. Kristian byl spíš tichý, nenápadný. Nevyžadoval pozornost a lidem se tak trochu vyhýbal.
Nikdy je nelovil, neuznával to. Raději se krmil zvířata jako nějaká havěť.
Neschvaloval ani Lucianovy tak oblíbené hry, kterými si krátil čas. Kristian raději četl, psal, poslouchal hudbu, chodil do divadla a také studoval.
Kristian ležel v posteli a chtěl spát, ale nešlo to. Stále měl před očima výraz té dívky, když našla svoji sestru. Nemohl ten obraz vyhnal z hlavy.
Nechápal, jak může být Lucian tak krutý a bezcitný. Vždyť i on musí mít city nebo ne?
Pohodlněji se uvelebil v posteli a snažil se myslet na něco jiného, ale to neměl dělat, protože jeho mysl mu připomněla proč sem přijel.
Zase ji viděl před sebou, Dianu. Její šedé oči, skoro bílé vlasy, smyslné rty, které ho tak často líbaly.
Viděl ji, jak mu říká, že je konec a potom ji viděl znovu, ale s nějakým cizím upírem. Objímala ho, hladila, líbala. . . .
Prudce otevřel oči a promnul si je. Na tohle opravdu myslet nechtěl.
Láska, ten proklatý cit, jak on ho nenáviděl. Nejdřív mu všechno dal, ale jen proto, aby ho o to v zápětí připravil.
Tvrdě uhodil pěstí do pelesti postele, která se rozlomila. Pár vteřin na to se otevřely dveře, stál v nich Lucian.
Podíval se na postel.
,Proč mi tu ničíš nábytek?´zeptal se se zvednutým obočím.
Kristian jen zakroutil hlavou a plácl s sebou na postel.
Lucian přešel k oknu a zadíval se na noční oblohu. Byla stejná jako Kristianovy
oči, také tak temná, ale v jeho očích chyběly ty zářivě hvězdy, které tam dříve bývaly.
oči, také tak temná, ale v jeho očích chyběly ty zářivě hvězdy, které tam dříve bývaly.
,Co se stalo? Proč jsi opravdu přijel?´zeptal se, ale nespouštěl pohled z oblohy.
,Nechci o tom mluvit.´řekl zatvrzele Kristian. Nepotřeboval, aby si z něj bratr utahoval a ještě více ho tak zraňoval.
,Aha, takže žena.´pronesl zamyšleně Lucina.
,Do toho tobě nic není.´řekl Kristian skrz zaťaté zuby.
,Uleví se ti, když mi to řekneš.´
Kristian nad tím chvíli přemýšlel, ale nakonec začal.
,Pamatuješ si na Dianu?´zeptal se bratra.
,Ano, to byla ta kočka a bílýma vlasama.´usmál se Lucian.
Kristian zatnul pěsti.
,Opustila tě?´zeptal se po chvíli ticha Lucian.
Kristian nic neřekl.
,Takže ano.´řekl si pro sebe Lucian.,Stejně za to nestála.´
Kristian jen znovu uhodil ho zlomené pelesti.
,Já ji tak nenávidím.´řekl rozzlobeně.
,Klid bratříčku.´krotil ho Lucian.,Jestli chceš rád ti pomůžu se jí pomstít.´
,To bych nedokázal.´přiznal Kristian.
,Ale já ano.´šibalsky se usmál Lucian.
,Už jdi prosím.´zaprosil Kristian.,Chtěl bych spát.´
,Dobrou noc.´řekl Lucian a bleskurychle prošel pokojem. Tiše za sebou zavřel dveře a nechal bratra, aby si odpočinul.
Kristian zavřel oči a znovu před sebou viděl Zoru. Měla krásné čokoládově hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy. Pocítil cosi jako smutek, když viděl bolest v jejích očích.
Povzdechl si a přál si, aby mu někdo vymazal z hlavy všechny vzpomínky.
Nakonec se mu podařilo myslet na příjemné věci jako noční oblohu, hvězdy, měsíc a nakonec i usnul.


prosím další kapču