Ohromeně koukala na nádhernou vilu. Jejich domov vypadal spíš jako malý hrad. Na pravé straně byla dokonce i věžička, která Sophii na první pohled zaujala. Sophie vystoupila z auta a vydala se s rodiči na prohlídku jejich domu. Prostorná vstupní hala byla jako vystřižená z nějakého filmu. Naproti dveřím stálo široké dřevěné schodiště, vedoucí do druhého patra a na pravé a levé straně, byli dvoukřídlé dveře vedoucí do dalších pokojů. Sophie se svou mámou se vydaly ke dveřím napravo, zatímco její otec dopravil kufry do patra. Sophie se ocitla ve velkém prostorném obýváku. Byl zařízený do béžové barvy a krásnému, dřevěnému nábytku vévodil velký rodinný krb. Byla to pohádka. Z obýváku se dalo dostat do menší, útulné knihovny, která byla jako stvořená pro Sophiino klidné snění. Dveře na druhé straně skrývaly stejné místnosti. Jenže namísto obýváku byla jídelna a knihovnu nahradila kuchyň. Pod schody byla schovaná malá koupelna a v horním patře bylo dalších pět pokojů. Jeden patřil Sophii, druhý jejím rodičům, třetí byl pokoj pro hosty a jako poslední byly dvě koupelny. Jedna patřila k ložnici, a druhá k pokoji patřícímu Sophii. Po prohlídce domu se Sophie zavřela do svého pokoje a začala si vybalovat nejdůležitější věci. Jako první si dala do kupy koupelnu. Když měla všechny hygienické potřeby na svém místě, tak si dala sprchu a oznámila, že jde spát. Ostatní věci si vybalí jindy. Má na to přeci celé prázdniny né? Rodiče jí sice věci sbalily a přestěhovali, ale nic jí nevybalili. Alespoň v něčem jí nechali prostor.
Bylo divné spát v novém pokoji a v novém domě. Sophie ležela ve své krásné posteli a přemýšlela o všem, co se událo za poslední týdny. Přemýšlela o Elizabeth. Co teď asi dělá? Pak si vybavila svoji školu. Už se tam nejspíš nikdy nevrátí. Už nikdy se nebude smát se svojí nejlepší kamarádkou a posedávat na jejich oblíbeném místě. A už nikdy se spolu nebudou vymlouvat profesorům, že zase přišly pozdě. Sophie si povzdechla a přetočila se na druhý bok. Jaká bude její nová škola? Vezmou jí tam mezi sebe? Nebo jí budou odstrkovat jako otravný hmyz? To Sophie nevěděla. Nemohla to vědět a snad ani nechtěla. Dlouho se převalovala v posteli a uvažovala o všem možném, až nakonec usnula.
První co ráno uslyšela, bylo vytrvalé bubnování deště do okenic. Venku lilo jako z konve a černé nebe dokazovalo, že asi ještě dlouho bude. Sophie se vyhrabala z postele a v pyžamu se vydala do kuchyně. Na hodinkách zjistila, že je teprve deset hodin ráno. ,,Co si budete přát k snídani Sophie?" Vyptávala se hned skřítka Nina. ,,To je jedno. Udělej mi co tě napadne." Odpověděla jí Sophie a dlouze si zívla. Usadila se na malou stoličku u pultu, jelikož nechtěla být sama ve velké jídelně a čekala na svou snídani. ,,Kde jsou rodiče?" Optala se jen tak. ,,Pan a paní Williamsovi musí něco zařídit na ministerstvu. Máte si zatím vklidu vybalit své věci." Alespoň na to budu mít klid. Napadlo Sophie. Na stole se jí objevil talíř s topinkami a nějakou zeleninou a k tomu teplý heřmánkový čaj. Milovala heřmánek s medem. Když byla malá, tak jí ho Nina vařila před spaním. Od té doby je na něm skoro závislá. Po snídani si Sophie znovu zalezla do svého pokoje a dala se do vybalování svých věcí. Pustila se do toho s takovou vervou, že zapoměla i na oběd. Vyrušilo jí teprve zaklepání na dveře. Nechala práce a otevřela. Byla to Nina. ,,Rodiče na vás čekají u oběda slečno" Řekla a rychle zase odcupitala pryč. Sophie se na sebe podívala. Byla pořád ještě v pyžamu. Vzala si na sebe župan, učesala si vlasy a vydala se do jídelny. Budou to holt muset skousnout. Sophie pozdravila rodiče a usadila se ke stolu. ,,Dobré ráno Sophie" Pozdravil jí otec s úsměvem. Asi mu přišlo vtipné, že je ještě v pyžamu. Sophiia máma jen pozdravila a vyptávala se, jak se jí tu líbí. Sophie jí popravdě řekla, že je to tu hezké, ale že jí bude chybět Elizabeth. Rodiče to chápali. Kdyby to nebylo důležité, tak by jí nikdy nevytáhli ze školy v posledním ročníku. Sophie měla rodiče ráda. Působily možná jako zazobaní snobové, ale ve skutečnosti byli milý a tolerantní. Po obědě se Sophie konečně převlékla a dovybalila si věci. Potom si dala sprchu a konečně se převlékla. Rozhlédla se po svém pokoji. Všechny věci už byli vybalené a pokoj byl uklizený. Pohled jí padl na knížku položenou na posteli. Vzala jí a usadila se s ní v křesílku. Chvilku si četla, když jí vyrušil zvonek. Kdo to jen může být?


bude další pokráčko?už se na něj těším