close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

upíří příběh : Lechanův návrat - 24. Mimořádná událost

26. října 2009 v 8:28 | Aranel van de´Corvin |  Lechanův návrat

24. MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST

Konečně mi dochází, co bych mohla dělat, co by mně bavilo a byla bych užitečná!
Mluvila jsem o tom už s Violou, a potvrdila mi, že je to skvělý nápad, což mně samo potěšilo, a navíc mi zjistí, kde bych mohla začít.
Chci totiž pomáhat poloupírum v začlenění do upíří společnosti, všem, ale hlavně těm, kteří to neměli tak jednoduchý jako já. Chtěla jsem si o tom ppopovídat i s Lechanem, myslim, že by ho to mohlo dost zajímat, ale už tři dny s ním není řeč, od tý doby, co pokousali Alicii. A navíc ho vidim jen ráno a to padne rovnou do postele, a celý den se neukáže. Je nějak mimo. Veškerou mojí snahu o konverzaci odmítá, akorát se vždycky zeptá, jak se daří Alicii. S tou toho ovšem taky moc nepromluvil. Zdá se, že ho budu muset postavit před hotovou věc, nevim si s nim totiž rady. I když ne že by to bylo poprvý, že jo.
Alex mi taky nemůže poradit, že by mu trochu nahlédnul do hlavy, protože si někde užívá s Oliverem. A já nevim, jestli čekat, až se zase Lechan vzpamatuje, nebo co vlastně. Přestává mně to už bavit. Chvíli je v pohodě, je úžasnej, a pak zase totálně minusový.
Pochybuju, že by si vůbec všimnul, kdybych najednou odjela?
V tom mi do hlavy vstoupí Missy.
°Mimořádná schůze. Okamžitě přijď do sálu a vem s sebou Alicii°.
°Teď ráno?° Divim se, ale Missy už neodpovídá. To je divný, ce se zase děje?
Stavim se i v pracovně, ale jak jsem předpokládala, Lechan doma ještě není.
Vytáhnu tedy Alicii a zamíříme k nám domu.
V sále ještě moc upírů není, přicházíme mezi prvníma, ale rychle se to zaplňuje. Vik jako vždycky vzrušeně něco diskutuje s Violou, a za nimi překvapivě v koutě zahlídnu ležérně opřenýho Lechana, s nepřítomným výrazem v očích.
Jak to, že je tady? Hned se za nim vydávám, ale Vik mně rukou zadrží a zahájí proslov. Zamračim se. To nemám právo to vědět dřív?
"Vážení přátelé", kývne na mně Vik, abych se zklidnila. Zachytim i Lechanův pohled, ale ihned uhne očima. Tak sakra dozvim se už o co jde?
"Dneska došlo k několika významným událostem pro naší společnost," pokračuje Vik a opět na mně zaostří pohled, abych zůstala v klidu, ale to teda nemám v úmyslu. Kašlu na nějaký shromáždění. Vecpu se skrz Vika k Lechanovi.
Teď zblízka vidim, že je samý šrám na obličeji a má natrženou košili.
"Nekoukej se na mně tak," prohodí konečně ale zase uhne pohledem. "Nemohl jsem jinak". "Ale co?" Ptám se, a je mi ho najednou nějak líto. Zaznamenám, jak ke mně konečně do mozku proniká Vikův hlas, který jsem předtím vůbec nevnímala.
"....a Anchella byla Lechanem zabita. O trestu se ještě tedy rozhodne….."
Trochu mi zaskočí. Otočim se k Vikovi. "Jakým trestu? Vždyť Anchella nás všechny zradila a zabila by nás taky?!"
Ve Vikovi už to začíná zase vřít, úplně vidim jak se mu nadzvyhuje ohryzek a jak si v duchu říká: °Už zase dělá problémy.°
Pak zřetelně, ale kupodivu klidně odpoví: "Víš ale, že měla být předvedena k výslechu, a odsouzena, a ne zabita".
"Třeba to jinak nešlo?" Zkoušim Lechana hned hájit.
"Ty jsi zřejmě neposlouchala, co jsem teď řikal?"
Trochu se zarazim. Slyšim, jak na mně Lechan syčí, ať to nechám být.
"Lechan jí napadl a pak jí, v boji, zabil, místo aby jí předvedl před soud".
Nevím, co na to říct, ale je mi jasný, proč to Lechan udělal. Stoupnu si vedle něj, ale Lechan mě vystrkuje. "Nechci abys do toho byla zatahovaná, to je moje věc."
"Já si můžu stát kde chci," nedám se, a zůstanu vedle něj.
"Jelikož se jedná o mimořádný případ, nebude rozhodovat rada, ale všichni z vás," ukáže Vik na schránky, kam se budou házet lístky s verdiktem. "Do zítřka se rozhodne."
Po odhlasování se odebereme tedy domů.
Vzhledem k situaci mi přijde blbý začínat s mým chystaným plánem. Lechan nemluví a tak jen řeknu:" Zasloužila si to"!
Lechan se na mě tak podívá, a vím, že mi tím děkuje.

Druhý den je opět shromáždění. Kupodivu ani nejsem moc nervozní, protože mně nenapadá, za co by tak Lechana jako asi odsoudili. Za to, že nás zbavil hrozby? Ještě se dozvim zbytek, který jsem včera přeslechla, a to že Anchelle přišel na pomoc i Horus, její komplic a vůdce povstání, a s tím Lechan také zatočil, slušně řečeno.
I kvůli tomu, že Vik se tváří tak klidně, mám pocit, že se jedná jen o rádoby odsouzení, že prostě museli jakoby potrestat neuposlechnutí zákona ale zároveň věděli, že nás zachránil, a proto nechal hlasovat řadové upíry. To mi vzápětí konečně potvrdí i Missy. I když mohlo by se to i vymstít, ale nějak věřim, že se to nestane.
Naštěstí mé tušení se ukáže jako opodstatněné a Lechan je zcela zbaven viny, a tak se v klidu můžeme odebrat domu. Už se moc těšim, konečně si snad promluvíme a všechno se vrátí do normálu.
Bohužel se v tomhle případě ale šeredně pletu. Lechan mě sice obejme, políbí, ale pak zapadne do pracovny a vytáhne lahev. Možná se z toho potřebuje vzpamatovat, řikám si a nechám ho teda o samotě.
Jenže nazítří se nic nemění. Jen to, že teď je Lechan doma a tudíž ho vidim. Jinak ale stejně nekomunikuje a sedí v pracovně a Bůh ví o čem přemýšlí.
Po několika marných pokusech o prolomení té bariéry to vzdávám a jdu za Alicíí. Ta u sebe ale není. Vzpomenu si, že si včera padli do oka s Petrusem, a že šla asi za ním. Takže jsem tu zase skoro jako sama.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 26. října 2009 v 17:29 | Reagovat

honem další kapču

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama