close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

16. Kapitola - Pochybnosti

20. prosince 2009 v 8:56 | Aranel van de´Corvin |  Ztracená duše
16. Kapitola - Pochybnosti
Život je široký pojem. Je složitý, náročný, smrt je snazší. Ale, co když se smrt nedostaví, přenesete se přes ní. Vyhnete se ji, smrt - jedno slovo a přináší tolik strachu a bolesti - život jej přináší víc, ano smrt je snadná. Po ní už by nic nemělo být, ale je. Tím nemyslím ani nebe, ani peklo. Tím myslím jen další život. Tolik náboženství, víry které se v mnoha bodech liší se v jednom shodují - po smrti je vše snadné. Vaše duše nesmí najít klid. V tom to, ale asi je jejich duše nesmí najít klid. Duše je ztracená - ano tak to asi má být ztracená duše. Není to dar, ale ani prokletí. Tím to vše začalo prokletím - pro mě je to dar - dar času který budu moct strávit s ním. Takže co z toho plyne? Život je boje, smrt mír a to co přijde potom, prokletí a nebo odpuštění. Dívám se do zrcadla a snažím se pochopit jak to asi vypadá. Přirovnala bych nás ke dvěma rostlinám - on je krásná rozkvetlá růže a já proti němu pouhý plevel, který roste vedle něj a čeká na to až ho někdo zničí - odtrhne od té růže, které kazí krásu. Po tváři se mi pomalu začala kutálet maličká slza. V tu samou chvíli se otevřeli dveře. Seth se objevil ve dveřích se vší svou krásou.
,,Ahoj"pozdravil prostě.
,,Ahoj spíš jsem zakňourala než odpověděla. Hned seděl vedle mě a objímal mě.
,,Co je?"
,,Nic" na konci slova se mi zlomil hlas - to byla chyba, velká chyba.
,,Můžeš mi to říct, nemusíš se bát" Vzdychla jsem si
,,Já vím"
,,Tak…?"čekala co řeknu
,,Snad jindy"
,,Dobře, až budeš chtít můžeš mi to kdykoli říct"
,,Děkuju" zašeptala jsem potichu abych nekňourala jako před tím. Políbil mě do vlasů
,,Se mnou si v bezpečí" špatně si to vyložil. Myslel si že já se bojím že mě najdou.
,,Jo já vím"zakoktala jsem. Opatrně mě začal líbat na krku. Zdálo se že se mě snaží přivézt na jiné myšlenky. Ne nezdálo bylo mi to na sto procent jisté. Podobné mému snu jen doufám že se nerozplyne v prach.
,,Porušuji všechna pravidla"šeptal mi do krku
,,Vždyť je to jedno" zašeptala jsem bezduše. Udiveně si mě od sebe odtáhl, aby se mi mohl podívat do obličeje.
,,Jako že je to dobře, jinak by jsme nemohli být spolu" začala jsem na svoji obhajobu. Trochu se ušklíbl. ,,Jo to je pravda" uznal a vrátil se k mému krku. Jeho tělo se dnes zdálo ledovější než kdy jindy. To mě, ale nevyvedlo z míry. Pevně jsem ho objímala. Tiskl si mě k svému tělu jak jen to šlo, aby mi nerozdrtil kosti, které byli v jeho sevření tak křehké. Opravdu dnes bylo jeho sevření pevnější než kdy jindy, ale mě pevné nepřipadalo. Ano, snažím se ho držet pevněji, ale nejde to, tak jak to že mi nepřijde příliš pevné. Proč? Srdce mi bušilo tak že mi div nevyskočilo z těla. Nezdálo se že by ho to znervózňovalo jako jindy. Nebyl to sen? Nezdá se mi to, nechce jenom abych měla krásné sny a nebo je to všechno sen. Žádný Seth, žádní Ryanovi. Rodiče žijí a žádní upíři nejsou. Tu myšlenku jsem rychle zahnala. Vždyť mě by se tak strašně stýskalo že to ani není možné. Ne ani náhodou se mi to nemůže zdát. Seth mezi tím přešel od mého krku k čelisti. Dech se mi smrtelně zrychlil. Moje ruce se mu zarývali do zad on to sice necítil, ale to je jedno. Za to jeho ruce byli stále v pohybu. Chvíli mě hladil po zádech, pak po bocích, potom na stehnech a nebo je měl zapletené v mích vlasech. Byl to krásný pocit. Lehl si takže jsem teď byla na něm. Snadno jsem si poradila s knoflíčky jeho košile. Rukama jsem přejela přes jeho teď už nahý hrudník. Teď už mě líbal na ústa, ale kdykoli jsem potřebovala naše rty rozpojit, nepřestával. Jen se věnoval jiné části mého těla. Část mě si moc přála pokračovat, menší část ta lepší říkala:,, Mysli na něj on to tak nechce" Já jsem z toho udělala kompromis. Ještě chviličku. Sundala jsem si tričko a snažila užívat tu poslední chvíli. Stále jsem se musela přemlouvat.
,,Seth"zašeptala jsem
,,Hmm"zabručel a opět mě políbil. Pak se odtáhl a tím mi to usnadnil. Hodně usnadnil.
,,Já nemůžu" pošeptal,,Promiň jestli ti ubližuji" On si myslí že ubližuje mě. Já ubližuju jemu. Tím že se nedokážu kontrolovat tak jako on, že vůbec jsem s ním tím mu ubližuji i když si to vůbec nechce připustit.
,,Eriko?" Pomalu jsem slezla a vzala si svoje tričko. Chvíli jsem zírala do blba. Jak se říká. Klečela jsem na posteli s tričkem v ruce. ,,Vezmeš si na se to triko?"
,,Co, jo…no jo jasně tričko, jasně musím si obléct tričko" trochu jsem se vzpamatovala
,,Ty nemusíš nic ani umřít, jen žít"
,,Fajn, děkuju"Položila jsem si hlavu na jeho nahou hruď a jen odpočívala. Nějakou dobu trvalo než jsem se úplně vzpamatovala.

Nora (Ashley Tisdale)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama