Zora stála u okna a dívala se na padající listí, začínal podzim. Milovala podzim. Ale dnes z toho nemohla mít radost, dnes se konal pohřeb její setry.
Otřela si slzu, která jí skápla z oka a vydala se na hřbitov.
Byla tam první, jak jinak. Ale nebyla tam sama, jak si mylně myslela. Z nedalekého keře jí sledovaly dvoje oči, jedny mrazivé stříbrně modré, druhé jako noční nebe.
Zora se posadila na jednu lavičku urytou v keři a čekala na ostatní, kteří měli časem dorazit.
,Mám hlad.´pronesl znuděně Lucian.
,Já tu zůstanu.´řekl Kristian.
Lucian se jen usmál a zmizel.
Ačkoliv to Kristian neudělal vědomě zaslechl Zoru, která netušila, že tu není sama.
,Bože proč?´začala a oči se jí plnily slzami.,Proč jsi mi ji vzal?? Co provedla? Proč jsi dopustil, aby jí to udělal?? . . . . . . Nenávidím ho! Zabiju ho, i kdybych při tom měla umřít i já sama, ale pomstím ji!´
Kristianovi náhle probleskla hlavou zvláštní myšlenka.Napadlo ho, že by jí mohl pomoci, ale Lucian byl jeho bratr, nemohl přeci někomu pomáhat zabít vlastního bratra, i když byl tak krutý.
Zakroutil hlavou, aby z hlavy dostal tu myšlenku.
,Kdo je tam?´zeptala se vystrašeně Zora, když se v keři kousek od ní něco pohnulo.
Kristian vylezl z křoví.
Zora úplně ztuhla, když ho viděla. Nebyla hloupá, takže jí okamžitě došlo, že je to upír, možná právě on zabil její sestru. Ale ne, dala by krk za to, že to byl Lucian.
,Co tu chceš?´zeptala se podrážděně a propalovala ho pohledem.
,Já ti neublížím.´řekl klidně Kristian a zvedl ruce dlaněmi nahoru.
Zora ale nevěřila jeho tvrzení.
,Jdi pryč!´křikla na něj a začala plakat. Poklekla na zem, hlavu si chovala do dlaní a plakala.
Tak tohle jsem nechtěl, řekl si pro sebe Kristian.
Pomalu k ní došel a lehce jí položil ruku na záda.
Zora úplně ztuhla a vyděšeně se na něj podívala. Naprosto ji uchvátily jeho oči. Byly tak krásné, přesto vyhaslé.
Hladil ji po zádech a ona se nebránila, jen znovu položila hlavu do dlaní a snažila se zhluboka dýchat, aby se uklidnila.
Kristian zaslechl kroky lidí, kteří přicházeli na hřbitov, nebylo by dobré, aby ho tu někdo viděl, proto rychle zmizel v keři, ze kterého před tím vyšel.
Zora se za ním chvíli dívala, ale když si všimla, že její rodiče a prarodiče přichází, otřela si slzy a šla za nimi.
Brzy se dostavil i zbytek hostů a pohřeb mohl začít.
Kněz začal odříkávat svůj obvyklý proslov, ale Zora mu nevěnovala pozornost. Jen seděla a dívala se před sebe.
Když kněz domluvil všichni vstali a jeden po druhém začali házet bílé růže na její hrob.
,Půjdeš s námi domů?´zeptala se její matka, když obřad skončil.
Zora jen zakroutila hlavou a dál seděla na židli u sestřina hrobu.
Teprve až když všichni odešli vstala a položila na hrob bílou růži. Poklekla vedle hrobu a naposledy se se sestrou rozloučila.
,Budeš mi chybět sestřičko. Tolik jsem se o tebe bála, ale teď už nemusím.´snažila se utěšit.,Proč jsi mě proboha neposlechla, Proč?´
Otřela si slzy a odešla.
,Jak dojemné.´pronesl Lucian, když Zora odešla.
Kristian se na něj jen zlostně podíval.
,Mě taky bude chybět . . . . . chutnala lépe, než voněla.´řekl zasněně Lucian.
,Už jí nech být.´
,Proč?´nechápal Lucian. Pak jako by mu něco došlo se šibalsky usmál.,Tobě se líbí, viď? Chceš jí, že je to tak?´
Kristian protočil oči.
,Nejsem jako ty.´řekl sklesle a zmizel.


prosím hlásni..nikdy sem nic nevyhrála a chci to jednou zkusit..staci jenom kliknout na tadyto - http://soutez.kinotip.cz/preposli.php?id=35
díky moc :)