Zora seděla na kraji rybníka a nohy měla ponořené ve vodě. Oči měla pevně zavřené, hlavu položenou na kolenou.
Milovala vodu, byla tak . . . úžasná. Dokázala uhasit oheň, ale dokázala také ničit, dokázala zabít. To proto tu dnes Zora seděla, přemýšlela totiž nad sebevraždou.
Chtěla si jen lehnout do vody a nechat se unášet jejím proudem. Nezáleželo na tom, jestli skočí z 5 nebo z 50 metrů, důležité bylo, aby se nadechla až bude pod vodou.
Vstala a pomalu vcházela do vody.
Kristian se procházel kolem rybníku a snažil se zahnal myšlenky na Dianu, když uviděl Zoru, jak pomalu vchází do vody. Nejdřív si myslel, že se jde vykoupat, ale když byla celá pod vodou došlo mu to.
Bleskurychle k ní vyrazil a vytáhl ji z vody. Položil jí na břeh, dýchala. Otevřela oči a zděšeně se na něj podívala.
,Tohle už nedělej.´přikázal jí a chtěl odejít, ale ona se ho na něco zeptala.
,Proč jste to udělal?´
,Nejsem můj bratr, abych se jen tak díval na to, jak někdo trpí nebo ve vašem případě, jak se snaží zabít.´řekl podrážděně.
,Lucian je váš bratr?´
Neodpověděl. Chvilinku tam ještě stál, ale potom odešel, ale ne úplně. Sedl si na větev jednoho ze stromů, které byly v okolí a díval se na Zoru.
Začínalo se stmívat, ale ona stále ležela na zemi. Dívala se na nebe a vybavila si Kristianovy oči, byly stejně překrásné, jen tak prázdné.
Po nějaké době jí ale víčka ztěžkla a ona usnula.
Kristian seskočil se stromu a potichu došel k Zoře. Nevěděl proč to dělá, jen věděl, že to má udělat.
Sedl si vedle ní a pohladil ji po tváři, lehce se otřásla. Byla krásná, i když její tvář byla zachmuřelá a plná starostí. Lehce prsty přejel přes její rty.
Náhle pocítil touhu jí políbit, proto se sklonil a přitiskl její rty na své. V tom okamžiku se Zora probrala ze spánku. Ucítila Kristianovy ledové rty na těch svých. Chtěla se bránit, odstrčit ho od sebe, ale nešlo to.
Se sebezapřením odtrhl své rty od Zořiných, teprve teď si všiml, že se probrala. Podíval se jí pronikavě do očí a ona v nich viděla jiskřičky, ty hvězdičky, které tam do teď nebyly.
Naklonila se k němu a znovu ho políbila, vášnivě, dychtivě. V ten moment Kristian naprosto zapomněl na Dianu i na to, jak se kvůli ní trápil.
Ale ačkoliv to nechtěl musel se od Zory a jejích jemných rtů odtrhnout, protože to, co dělali nebylo správné, tohle nemohli.
Zora se na něj nechápavě podívala. Chtěla něco říct, ale on jí položil prst na rty, neubránil se tomu, aby jí nepohladil po tváři a pak zmizel. V jednu chvíli tam byl a v další už ne.
Zora byla zmatená. Nechápala, co se to stalo. Ona přece upíry nenáviděla, tak proč se s tímhle líbala. Ale on ji tolik přitahoval, jako voda přitahuje na poušti vyprahlého člověka.
Promnula si čelo, vstala a vydala se domů. Rodiče už o ní určitě mají strach.
Kristian se vrátil do bratrova sídla.
,Kde jsi byl?´ptal se Lucian, když Kristian procházel do pokoje pro hosty.
,Venku.´řekl jenom Kristian a zavřel se v pokoji.
Unaveně si lehl na postel a přemýšlel nad tím ,co se dnes stalo.
Idiote, nadával si, nech tu holku na pokoji. Do ní ti nic není.
Ale věděl, že si lže. Věděl, že k ní něco cítí, že ji miluje. V porovnání s tímhle k Dianě necítil vlastně nic, než jen fyzickou přitažlivost a touhu. Tohle však bylo jiné.
Zachumlal se do postele a snažil se na to nemyslet a jen spát. Ale i ve spánku se k tomu znovu vracel a přál si, aby tam zůstal.


hezky blog pls jukni na muj