Zora se probudila asi v 10 hodin dopoledne. V noci se jí nějak špatně spalo.
Vstala z postele a promnula si oči. Byla snad ještě víc unavená, než když si šla lehnout.
Potřebovala se trošku nakopnout, tak si šla dát sprchu. Ta splnila účel podle očekávání.
Potom se oblékla do černých šatů po kolena, pod ně si vzala černé silonky, přes ramena si přehodila černý svetřík. K tomu všemu si zvala černé baleríny.
Začínala černou barvu nenávidět.
,Kam jdeš? To se ani nenasnídáš?´ptala se jí matka, když procházel kolem kuchyně.
,Nemám hlad mami.´řekla jen a odešla.
Matka se jí ještě chtěla zeptat, kam jde a kdy se vrátí, ale už to nestihla.
Zora zamířila na hřbitov.
Kristian se probral brzy ráno, cítil se hrozně unaveně. Takhle unavený už opravdu dlouho nebyl.
Vstal a šel najít bratra, který se zrovna bavil koukáním na nějaký béčkový horror, ve kterém tekla krev proudem jako voda.
,Vypadáš hrozně.´pronesl Lucian, když viděl bratra.,Co jsi v noci proboha dělal?´
,Spal.´řekl unaveně Kristian a posadil se na sedačku vedle bratra.
Nějakou dobu se spolu dívali na film, ale Kristiana to přestalo bavit. Nemělo to totálně žádný děj.
,Jdu ve.´řekl jen a jeho bratr se ani nesnažil zjišťovat kam nebo proč.
Dlouho se jen tak potuloval městem a přemlouval sám sebe, ať nechodí na hřbitov, protože věděl, že tam bude Zora. Ale on ji chtěl vidět, jen se na ni dívat.
Lháři!, napomínal se, víš, že to nevydržíš a půjdeš za ní.
Přesto se ale nakonec rozhodl a šel na hřbitov. Posadil se na lavičku skrytou v keři a se zamyšleným až zamračeným výrazem vyčkával.
Zora prošla hřbitovní brankou a užuž se chtěla vydat na lavičku, když na ní uviděla Kristiana. Tvářil se zamyšleně nebo možná rozzlobeně. Neodvážila se za ním jít.
Raději se vydala k sestřinu hrobu a položila na něj tři bílé lilie, které cestou sem koupila. Cítila na sobě jeho pohled, ale neodvážila se zvednout oči.
Proboha vždyť ona se včera líbala s Lucianovým bratrem, s bratrem toho hajzla, kterej jí zabil sestru. Ale nejhorší na tom byl to, že to chtěla znova. Tomu se ale nesmí poddat.
Nakonec to ale nevydržel a přeci jen oči zvedla. Kristian ji se zaujetím pozoroval, ale když se na něj podívala uhnul pohledem.
Vstal a šel za ní, musel jí říct to, co jí chtěl říct už před tím, ale neměl na to dost odvahy.
Klekl si vedle ní u Violina hrobu.
,Je mi to líto.´řekl tiše.,Kdybych tu byl dřív zabránil bych mu v tom.´
Podívala se mu do očí.
,Ale nebyl jsi tady.´řekla chladně.
Nemohla od něj odtrhnout oči.
Chtěla se dotknout jeho krásné, bledé tváře. Zvedla ruku a jemně ho pohladila. Byl tak krásný.
,Nemůžete za to.´řekla a znovu ho pohladila.
,Přestaň.´přikázal jí, ale znělo to spíš jako prosba. Nechtěl, aby toho nechala.
Díval se jí do očí a viděl v nich stejnou touhu, kterou on sám cítil. Naklonil se k ní a políbil ji.
,Tohle není správné.´řekl potom.
,Já vím.´řekla a znovu ho políbila.
S povzdálí je pozoroval Lucian. Začínalo se mu líbit, jak se situace vyvinula. Jeho hra byla zajímavější, než si myslel. . . . .
A brzy bude ještě zajímavější, pomyslel si a odešel.

