Ještě mu v hlavě znějí ozvěny jejích kroků. Popadla ho podivná panika a úzkost.
Jasně, že je na tom i beztak už delší dobu špatně, ale teď ještě tohle? Nebo to byl nějakej blbej fór? Lechan si najednou není jistý, jestli se mu to všechno náhodou jen nezdálo. Možná že jo, stejně má poslední dobou samý děsivý sny. Mohl by vstát a jít se za Yasmine podívat do pokoje. Ale co když tam vážně nebude? Blbost, to by neudělala proč by zničeho nic tak najednou odešla? Po tom všem, co s nim vydržela celý ty dva roky? Proč by měla odejít zrovna teď, když je klid, nikdo ho nepronásleduje, Vik se s tim taky jakž takž smířil, že je Yasmine s nim, co to je všechno za blbost?
Lechan má pocit, že se potácí na pokraji nějakýho špatnýho snu a nemůže se probrat.
Je z toho už vážně vyčerpaný. Nakonec už nemůže ani jen tak ležet a zírat do stropu, a tak se znechuceně zvedne a jde se podívat, jestli je Yasmine u sebe, i když se musí v duchu nad sebou ironicky ušklíbnout..
Vejde do pootevřených dveří a kouká. Ještě pořád mu to nedochází. Nic tu není. Ani žádný yasmininy věci. Jak je to možný?
Je z toho už vážně vyčerpaný. Nakonec už nemůže ani jen tak ležet a zírat do stropu, a tak se znechuceně zvedne a jde se podívat, jestli je Yasmine u sebe, i když se musí v duchu nad sebou ironicky ušklíbnout..
Vejde do pootevřených dveří a kouká. Ještě pořád mu to nedochází. Nic tu není. Ani žádný yasmininy věci. Jak je to možný?
Co to má znamenat? Že by se přece jen ještě pořád neprobudil?
Otočí se a jde do pracovny. Mohl by se jít zeptat Alicie, ale poslední dobou se jí záměrně vyhýbá. Má pocit viny za to, co se jí stalo. Kdyby jí k sobě nezval na návštěvu, nešťoural se v možnostech průchodu zrcadly pro lidi, tak by se jí to nestalo. A navíc na něj musí mít Alicie i vztek, i zato, že se jí nedokáže teď otevřeně podívat do očí. A nechává jí u sebe samotnou. Sice věřil, že se o ní Yasmine postará, kdyby něco, ale měl to udělat sám, jenže na to už prostě nemá.
Začne přecházet se skleničkou v ruce po pracovně. Zastaví se u okna s výhledem na les. Možná, že kdyby ho Anchella zabila, bylo by to jednodušší. Postavit se proti vzbouřencům v boji je jednoduchý, ale jak se může postavit sám sobě bez toho, aniž by cítil všechno to, co způsobil? Všechny ty problémy … natož pak jít ostatním na oči?
Možná měla Yasmine dobrý důvod že odešla právě teď, ale nedokázala mu to říct nahlas a do očí. °Zklamal jsi! Podívej se, co jsi okolo sebe napáchal!° Slyší jakoby její hlas ve své hlavě. Hodí do sebe zbytek obsahu skleničky a praští s ní naštvaně na stůl, div že jí neroztříští.
A jako by to všechno nestačilo! Nejhorší je, že všechno bylo úplně nanic! Všechny jeho výzkumy, snaha o přiblížení lidí a upírů, všechno čemu věřil a s čím bojoval, bylo úplně k ničemu!
Lidi nikdy nemůžou žít společně s upíry. Na co to všechno dělal?
Aby proti sobě všechny poštval? Ale to by nevadilo, když si za tím stál a věřil tomu, ať jsou si všichni proti němu, na tom nezáleží. Jenže pak zničil Olivera. Největšího spojence v tom všem. Ale už proto to musel dotáhnout do konce. Aby Oliverova přeměna v upíra nebyla nadarmo, aby jeho oběť byla něčím vykryta.
Jenže pak přišla Anchella a Horus a a zničila důvěru jeho přátel. Málem zabili dalšího člověka, který se také stal upírem. A nakonec,…Alicie. To už byla poslední kapka.
Nejdřív se všechen jeho vztek zaměřil na Anchellu a Horuse. To ona zničila jeho kamarády! Věnoval tomu veškerou svojí energii a čas. Nic nebylo důležitější než je najít a zastavit je… a taky se pomstít . To ho drželo celou dobu. Zničili jeho životní úsilí a jeho přátele kteří mu důvěřovali!
A nakonec je oba taky dostal!
A nakonec je oba taky dostal!
Ale pak - přišlo prázdno. Už nebyl nikdo, na koho by zaměřil svůj vztek, jen on sám.
Za svoje selhání. A navíc už neměl ani nic, na co se soustředit a co by tvořil. Jeho úsilí se změnilo najednou na nesmyslnou práci, která ovšem dotěď tvořila náplň jeho poloupířího života! A co teď? Co bude dál? Měl vztek nejvíc na sebe.
A ostatní bylo vše druhotný a zbytečný. Přilil si znovu do skleničky. Yasmine se chtěla bavit o tom, co by chtěla dělat, ale snažil se tomu rozhovoru vyhnout. Necítil se při tom dobře. Co jí na to asi tak měl říct? On, který svojí práci dal všechno, a teď se z ní stala katastrofa? Nebyl to on, kdo by byl vhodný kandidát na takovéhle rady. Navíc mu to připomínalo jeho selhání a nechtěl to dát před Yasmine najevo, i když věděl, že ona to musí jasně vidět. Sice se nezmínila nikdy ani slovem, ale možná by to bylo bývalo lepší, kdyby mu něco řekla, vyčetla nebo něco.
Takhle ho opustila ne ze vzteku, ale jako nějakýho ubohýho ztrozkotanýho chudáka! Už nemá vůbec nic smysl!
Takhle ho opustila ne ze vzteku, ale jako nějakýho ubohýho ztrozkotanýho chudáka! Už nemá vůbec nic smysl!
Udělala dobře, že od něj odešla. Nechtěl, aby ho litovala. I když to je tady bez ní nesnesitelně prázdný. A taky, mu něco chybí. Sakra!
Kopne do sebe zbytek druhý sklenky, posadí se ke stolu a skloní hlavu do dlaní.


Tady u toho dilu jsem se rozbrečela...Nojo jsem prostě cytlivka
ale jinak pěknà povídka