KONEC A POČÁTEK
VSTŘÍC BELATONĚ, ČÁST 2.
Zrovna opravovali asi desátou budovu, když do města vběhlo jedno z pážat, seč mu síly stačily. V očích se mu zračila hrůza a panika, dvě nerozlučné sestry, a křičelo: "Ó, jaká strašná pohroma potkala Vardeny!! Všichni do tábora!" Když probíhalo vedle Eragona, tak ho chytl za rukáv a zastavil. "Co se stalo?" otázal se mladého šlechtice. Páže bylo velmi vystrašené a velmi zmatené, ale dokázalo přeci jen vyslovit odpověď: " Nasuada, paní…Paní Nasuada byla uhnětena…byla unesena Galbanotorixem…Galbatorixem! Nechali v jejím stanu jen tenhle píst - tenhle list." Když mládenec vysvětlil situaci, natáhl k Eragonovi ruku s notně pomačkaným pergamenem. Pak běželo dál a už trochu klidněji oznamovalo smutnou novinu - s upozorněním, že všichni mají běžet rychle do tábora. Eragon obrátil list popsanou stranou k svým očím a nahlas četl:
Moji "milí" Vardeni,
vzdorovat vůči mé vládě nad všemi zeměmi Alagaësie, nad vším tvorstvem Alagaësie a nad vším bohatstvím Alagaësie nemůže beztrestně nikdo. Kdo tak učiní, ten má rychlého a nemilosrdného konce, neboť vzpoury jsou nebezpečné požáry, které MUSÍ být uhašeny za jakoukoli cenu už za samotného počátku. Vy vzdorujete příliš dlouho - příliš dlouho na to, aby to již přestalo být tolerovatelné. Tak jsem se rozhodl, že má trpělivost je u definitivního konce. Z tohoto důvodu jsem zajal vaší vůdkyni. Ale nezabiji ji - to by nebyla zábava pozorovat vás, jak se marně snažíte obětovat ty své nicotné životy za ten její. Ne - ona žije. A bude žít. Držím ji v Uru'baenu. Jestli chcete, tak si pro ni můžete přijít, ale počítejte se svou definitivní porážkou.
váš Galbatorix
PS: A Eragone - vím, že snaha Durzy přesvědčit tě o výhodnosti mé ochrany výměnou za tvé služby, nebyla příliš šťastná. Ale myslím si, že bys měl přehodnotit svou odpověď na tuto nabídku. Jak vidíš, tak Vardenové velice slábnou a více než dobře víš, že nemáš šanci zvítězit v boji proti mně a Murtaghovi. Když nemůžeš někoho porazit, tak se k němu musíš přidat. A oba máme zájem o obnovení linie Dračích jezdců.
Když Shurtugal dočetl dopis, Blödhgarm poznamenal: "Věděl jsem, že je šílený, ale aby psal takové dopisy? Měl by si dávat pozor na nos, chlapeček, Murtagh by mu ho mohl přerazit." Tomu se skupinka elfů byla nucena od srdce zasmát. Avšak jejich smích neměl dlouhého trvání. Hrobové ticho přerušila až za pár minut Arya: "Měli bychom se zajít podívat do tábora, co se bude dít. Určitě bude volba nového velitele, který nás povede do krvavé řeže u Uru'baenu a za osvobozením Nasuady." Na to již neřekl nikdo nic a všech čtrnáct elfů (vlastně třináct - Eragon je pouze půlelf) vyrazilo do ležení spojených sil vardensko-urgalsko-surdských. Cesta se zdála být věčná, však také špatné zprávy se dozvěděli teprve před chvíli. Ale dočkali se a během deseti minut přešli z města do tábora. Uprostřed bylo nějaké shromáždění - velké shromáždění. Mnoho Urgalů i lidí se shromáždilo kolem provizorního pódia, na němž stál Jörmundur. Když byl Eragon, Arya i Stínovrahova tělesná stráž na doslech, pak zaslechli, jak Jormundur káže lidu odboje: "A nyní, když jsme byli tak blízko našeho cíle, nás zastihla tato neblahá událost. Naneštěstí - nemáme co dělat. Jsme bez velitelů - Ajihad padl ve Farthen Duru, Nasuada byla zajmuta Galbatorixem. Kolik takových ztrát ještě uneseme? Musíme složit zbraně. Domluvil jsem." Zatímco sestupoval z pódia, zdvihnula se vlna nevole. Nejvíce nadávali Urgalové - lépe řečeno byli nejvíce slyšet. Eragon byl Jörmundurovou řečí velmi naštván. Nevydržel to rozčilení a začal mluvit k publiku: "Skutečně Jörmundure? A proč? Abychom přežili? Abychom mohli v klidu vychovávat své děti v domovech zatímco jinde lidé trpí? Abys ty přežil? Ne, Jörmundure! To udělat nemůžeme. Galbatorix by zabil tebe, regentskou radu a velitele, vojáci by byli zotročeni a já bych byl navěky nucen sloužit mu jako vůdci řádu Dračích jezdců. Lesy Du Weldenvarden by byly do základů vypáleny a elfové pobiti. Urgalové by byli považováni pouze za kastu bojovníků a nebo tažných volů. NE! My musíme zůstat a bojovat!" Aniž by si to uvědomoval, tak se Eragon během řeči přibližoval k podiu a před ním se otevírala masa diváků. "Naši synové a dcery by byli nuceni pracovat jako ti nejpodřadnější z nejpodřadnějších. Ale to MY největší válečníci za svobodu v celých dějinách Alagaësie nedovolíme! Budeme stát pevně jako skála a hroty našich kopí budou likvidovat veškerý Galbatorixův útlak kousek po kousku! Budeme pochodovat napříč Alagaësií dokud ji celou nedobyjeme zpět na Galbatorixovi a Uru'baen nebude jeho posledním centrem odporu! Taste své meče Vardenové a nic mu nedarujte! NEBOŤ MY JSME ALAGAËSIE A ALAGAËSIE JE SILNÁ, ALAGAËSIE JE VĚČNÁ, ALAGAËSIE NEZAPOMÍNÁ A NEODPOUŠTÍ VEŠKERÉ ZLOČINY!" Poslední slova doslova křičel a plamen mu plál v očích. Již nebyl sto dál tolerovat Galbatorixovi výlevy jeho choré mysli, již neměl v úmyslu nechat ho ubližovat jeho bratrovi a nezapomněl, že Galbatorixovi služebníci zabili jeho otce Broma. Nezapomněl ani na Gerovu smrt. Rozčilení z únosu nasuady probudilo staré ztráty - touha po pomstě se v Eragonovi probudila. Po pomstě a po svobodě. A Vardeni provolávali jeho jméno zatímco on tam stál na pódiu. V té chvíli byl pro ně živoucí Bůh, který jim nabízí svou lásku a svou pomoc a pro Galbatorixe se stal obrovským duchem pomsty. Teď již to bylo jasné - to Eragon povede Vardeny do závěrečné bitvy, do poslední velké války Alagaësie. Eragon bude vůdcem posledního pochodu Vardenů. Bude vítězné? Jedno je však jisté - nad Belatonou se stahují velké temné mraky.
→Autor: rakatan@volny.cz

