Autorka: Luna Dae
Šla jsem pomalu, abych neupadla, přesto jsem tomu nezabránila a zakopla o své šaty. Nebýt Sereny, upadla bych mezi upíry, jež seděli v první řadě. Serena mě chytla za paži a nenápadně mě vedla. Odložila svoji růži, jež symbolizovala život, na hromadu dalších.Podle jejího vzoru jsem se také bavila růže a sedla si vedle ní na lavici. Muž začal svůj proslov, ale já nic neslyšela. Krom štěbetání Sereny, která seděla po mé pravici s dívkou, jež vznešeně spočívala po mé levici.
Zahlédla jsem ho. Už zase. Jeho modré oči se propalovali do Sereny. Vycítila jsem jeho pocity. Byl zmatený, ale kdykoliv se má drahá sestřenice na něho podívala, jeho tvář se rozjasnila a jeho rty se zvlnily do úsměvu. Vždy se začervenala a vrátila se k rozhovoru s tou klepnou. Zjistila jsem, že se jmenuje Nikky a stala se upírkou před pár dny. Je zasnoubená se členem královské nejvyšší rady a ví všechno co se kde šustne. Zasvětila nás do tajemství upírů i vlkodlaků, zatím co nudný hlas předříkával latinské texty. Ovšem jedno jsem nepochopila a hodlala jsem se na to zeptat.
Po skončení ceromoniálu jsme si stouply do řady, jako na trhu. Upíři nás měli vyzvat k tanci a tím nás tak oddělit od lidské společnosti.
"Sereno, tak mě napadá, má pro tebe kdo přijít?" Usmála jsem se a pohlédla na ní.
"Jak to jako myslíš?" Věnovala mi zvláštní pohled.
"Já mám Olivera a Nikky má Theodora, koho máš ty? S kým jsi zasnoubená?" Trhla sebou.
"Nemám snoubence. Nemám nikoho kdo by si pro mě přišel. Tohle jsi chtěla slyšet, Viktorie?!" Vyjela na mě a všechny dívky se na ní podívali.
"Sereno, já..." Přerušila mě.
"Nehodlám se o tom s tebou bavit. Zrovna s tebou!" Ušklíbla se.
"Já, nechápu co jsem ti udělala, že semnou takhle mluvíš?" Zoufale jsem se snažila napravit situaci.
"Neptej se mě na to. Prostě, nech to plavat. Bude to tak nejlepší." První upíři začali vyzívat k tanci.
"Nic jsem ti neudělala. Myslela jsem, že jsme kamarádky!"
"To jsme, jen o tomhle se nebudeme bavit. Nikdy!" Umkla, když si pro ni přišel můj otec a vyzval ji k tanci. Elegantně se uklonil, vzal její ruku a políbilji na hřbet.
"Smím prosit? Taková kráska jako ty Sereno, by neměla zůstávat na ocet," usmál se.
Děkuji za chritu, strýčku," ušklíbla se a odešla s otcem. Dokonale vpluly na parket a začali neuvěřitelně adně tančit valčík.
Přisunula jsem se k Nikky.
"musíme si promluvit." Bezmocně se an mě podívala.
"Co chceš vědět?"
"Že byla zasnoubená?!" Šeptla jsem.
"Ano byla," povzdychla si.
"Co se stalo?" Polkla jsem. Neblahé tušení mě zaplavilo jako vlna emocí, jež vycházela z Nikky.
"Zasnoubil se s jinou upírkou," podívala se mi do očí.
"Proč? Dal jí přeci slib, že s ní bude navěky?!"
"Dal," přikývla."Ale nařídili mu, aby si vzal jinou upírku, již společensky pošpiněnou a obtěžkanou." Věděla jsem kam tím mířila. Ta upírka jsem byla já. Všechny její emoce to naznačovaly, Serenin snoubenec byl Oliver. Nevěděla jsem co bych na to měla říct., snad jen to, že mi všichni lhali. Jen Marcus mluvil pravdu a částečně i Serena, která spíš mlčela, než mi něco řekla. Takže čekám Marcusovo dítě, ne Oliverovo.
Stále stojím v řadě. Musím uznat, že jsem nejkrásnější ze všech zbylých novorozených upírek. Pozoruji ale raději Serenu. Tančí s mým otcem. I přes úsměv z ní vychází smutné vlny. Oliver ke mně nepozorovaně, tiše přistoupil.
"Smím prosit?" Šarmantně mě vezme za ruku.
"je krásná, že?" Hlavou kývnu k sestřenici.
"Viktorie, proč mi to říkáš?" Zamračí se.
"to nemůžu říct, že to mé sestřenici sluší?L Oddychne si.
"Jistě, ale já se ptal první a netrpělivě čekám na odpověď."
"Nemám na výběr," podívám se mu do očí. "pojďme tančit." Dojdeme na parket. Položí mi rukuna bok a druhou spojí s mou.
"Neodpověděl jsi na mou otázku," vyčítavě mu pohlédnu do očí.
"Dobře, je překrásná," tvrdě se na mě podívá. "Stáčí?"
"Stačí, ale trápí mě její skelný pohled. Jako by ji někdo ranil a ona proplakala spoustu slz." Podíval se na ní.
"Musí asi hodně trpět," polkne.
"Ano, ztratila budoucnost, lásku a jistotu. Já bych se z toho zhroutila, ale ona tu hrdě stojí a snaží se všem svým nepřátelům ukázat, že ona je hodna být upír a hrdě nosit naše jméno." Tvrdě mi stiskne bok. Syknu.
"Řekni, co všechno víš?!" Vyštěkne.
"Skoro vůbec nic, kdyby záleželo na tobě! Vím že jsi ji opustil kvůli mě! Někdo ti to nařídil, proč?!"
"Takže víš všechno," vydechne. " Kdo ti to řekl?!"
"Proč jsi mi lhal? Proč jsi ji opustil? Kvůli komu? Odpověz!"
"Kdo ti to řekl?!" Šeptne mi do ucha.
" Promluvíme si o tom v klidu v pokoji. Později," zašeptala jsem. Tím naše debata skončila a já jsme se nedočkavě těšila až si spolu promluvíme.
Do pokoje jsem se dostali až nad ránem. V hlavě mi buší. Únava mě přemáhá, ale musím zůstat vzhůru, dokud mi Oliver nepoví pravdu.
Opře se o zeď. Zavře oči a promne si kořen nosu.
"Dobrá, co chceš tedy slyšet?"
"Chci vědět pravdu, proč jsi se vzdal Sereny? Proč jsi mi lhal?!" Posadím se na postel.
"Viktorie, je to složitější než si myslíš. Vůbec neznáš život. Nevíš jak to chodí u lidí natož tady, u dětí temnoty." Ušklíbne se.
"Tak mi tedy pověz co by se stalo, kdybys neopustil Serenu a rozhodl se pro lásku?!"
"Uvrhli by nás do vězení a s největší pravděpodobností by nás mučili. Mě by to nevadilo, ale Serena by to nezvládla, je tak křehká," Pobledl.
"A kdybyjste utekli?"
"Dohnali by nás a zabili," vzdychl. "Na mě nezáleží. Chci pro ní krásný život."
"Takže ji miluješ, ale napadlo tě někdy, že ona bez tebe krásný a ani šťastný život nebude mít?"
"Ano, já vím, ale přesto chci aby žila. Chci slyšet každičký její nádech, který pro mě zní jako rájská hudba. Chci každý její pohled, který ve mně zapaluje oheň vášně. Každý její dotek, ikdyž nebude patřit z toho nic. Přeju si aby žila." Na takové vyznání jsem nebyla připravena. Myslela jsem si, že se bude téhle konverzaco vyhnout, ale on místo toho řekl všechno na rovinu, což mu přidalo body k dobru.
"Proč si ji neřekl pravdu?" Naznačím aby šel ke mně.
"Protože má menší problém s upovídaností," usměje se a přejde ke mně. Pohodlně se posadí na postel.
"Přiznávám, všimla jsem si toho." Zasměju se a podívám se mu do očí.
"Mám pro tebe návrh, Viktorie. Jak se dotat z této situace."
"Poslouchám."

