close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

27. kapitola

23. února 2010 v 17:09 | Aranel van de´Corvin |  Upíří romance

Milý deníčku,

dnes se to přesně týden, co Serena zmizela. U mě se začíná projevovat má první upíří schonost, a to cítit pocity druhých, ale kdykoliv jsem se pokoušela cítit sestřenčiny city. Ona nebyla na "přijmu", jako by byla mrtvá...
Ovšem moje domněnky Oliver vehementně odmítá. Ihned po jejím zmizení svolal své nejbliží upíry a jeli prohledat okolí. Měla, vlastně mám o něho strach. Únavá, strest a strach o jeho milovanou se mu vepsali do tváře. Jeho dřív tak usměvavý rozzářený obličej se změnil do podmračeného temného výrazu s kruhy pod očima...

Jsem unavená. Nikdy bych nevěřila, že těhotenství mi ubere tolik energie. Dobrou noc.
Viktorie


Milý deníčku,

vlastně jsem ti ani neřekla jak jsem tě získala. No popravdě. Vždycky jsem byla odpůrkyní "pitomého psaní" do deníčku. Nu, ale teď vidím, jak mi to pomáhá. Je to skvělá svěřovací terapie. Vlastně jsi teď momentálně můj nejlepší kamarád, protože Serena zmizela, Markus zmizel a Oliver stále pátrá. O mých rodičích nemůže být ani řeč. Chovají se chladně a uhlazeně. Začínám mít z toho všeho špatný pocit, ale přesto se snažím chovat normálně. Třeba jsou to jen nějaké těhotenské nálady...
No, abych přešla k podstatnému. Serenu hledáme již dva týdny, ale zatím stále marně. Všichni se tváří jako by jela jen na výlet, ale já moc dobře vím co se tu děje. Všichni jsou nervózní jen to tak okatě nedávají na jevo jako Oliver...
Mé schopnosti se už vyjasňují jako moje rostoucí bříško. Dokonce tuhle v noci jsem přemýšlela o jméně. Když to bude kluk, tak se bude jmenovat Doria. A když to bude holčička, tak Amélie. Já vím, nebudu tě zatěžovat takovýma banálníma řečma, ale já musela. To víš těhotné ženy jsou to nejhorší zlo...
Hmm, nastíním ti nedávné události. Vlastně nic moc se nestalo. Oliver stále hledá Serenu, už čtyři dny nebyl v našem pokoji! Větší starosti mi dělá Markus. Myslím, že s tím má něco společného...
Snažila jsem se sním spojit v mysli, ale stejně jako Serena byl něčím chráněn. Přiznávám, se Serenou jsem se párkrát spojila, ale bylo to tak nečekané a kratičké, že jsem téměř nic nepostřehla. Stejnak jsem ale před Oliverem mlčela.
Deníčku, kéž by jsi mi tak mohl poradit, ale ty si jen tak ležíš na stole a já si tu můžu vlasy vytrhat nad tím, jak vymyslet plán, který by zachránil Serenu.
Už půjdu. Cítím Oliverovu vůni. Je blízko. Zatím si tu jen tak lež.
Viktoria

Dopsala jsem poslední větu do deníčku a spěšně ho zaklapla, přesně ve chvíli, kdy Oliver vešel do pokoje.
"Ahoj Olivere, tak co. Máš nějaké..."
"Ahoj,..." odpověděl mi zavrčením. Upírskou rychlostí vešel do koupelny. Nedalo mi to a po chvíli jsem vešla za ním. Byl nahý. Po hlédl mi do očí.
"Co chceš?!"
"Je něco nového? Proč se tak chováš? Já nejsem tvůj nepřítel Olivere, uvědom si to!" Smutně jsem na něho pohlédla.
"Našel jsem černou stuhu, kterou měla přivázanou ke krku. Chceš vědět kde?!" Zvyšoval hlas. "Dvacet mil odsud! Šance, že ji najdu je stejně velká, jako, že tě budu milovat Viktorie!" Křičel.
"Vím jak se cítíš. Je mi to líto," Sklopila jsem zrak.
"Ty nevíš jak se cítím!"
"Já také miluju. Prožívám to samé s Markusem, tak tady nedělej oběť!"
"Ano, já zapoměl. Jediná oběť jsi tu ty. Krásná Viktorie, která byla vytržena ze svého život. Je mi putna co si ty myslíš. Nezáleží mi na tobě a už vůbec mi nezáleží na mém šíleném bratrovi!"
"Markus není šílený!" Nemohla jsem nabrat vzduch do plic.
"Unesl Serenu! Vůbec to není šílené. Jen si čuchni k její stuze! Je cítit jeho semenem. Jeho vzkaz!"
"Jeho semenem. Jako...Ne! To tedy rozhodně ne! To by neuděla!" Neměla jsem daleko k pláči.
"Udělal. On si jen tak hraje. Nemyslí na pomstu a nedej bože na tebe. Ty jsi mu jedno!"
"Počkej jak poznáš vůni ehm semena?"
"Má výraznější vůni." Pokrčil rameny.
"On s ní jako?" Šly na mě mdloby.
"Nechal mi dopis, myslím, že ten dopis mluví za všey" přešel ke svým kalhotům a z kapsy vytáhl špinavý papír. Hodil mi ho. Obratně jsem ho rozbalila a začala číst uhledné písmo.

Oko za oko, zub za zub...
Bratříčku...

Můj šokovaný výraz byl v přímém kontrastu s klidným obličejem Oliver. "On a Serena?!" V očích mě začaly pálit slzy.
"Unesl ji. Šla s ním nedobrovolně," uklidňoval se.
"On se zbláznil!" Nadechla jsem se, ale jako bych nebyxla ve svém těle. Tenhle pocit jsem už dobře znala. Mé tělo se spojilo s jíným. Padla jsem na kolena a snažila jsem se to vydýchat, ale tohle bylo daleko silnější. Někdo chtěl abych byla spojená s tělem. Na zemi jsem uviděla dva páry nohou. Do koupelny vstoupil Markus a v náruči nesl Serenu.
"Já to vzdávám. S tou ubrečenou nánou nechci být už ani vteřinu," suveréně pronesl. "Za tole žádná hra mi nestojí."
"Okamžitě ji pusť, nebo tě zabiju!" Oliver se připravil do bojové pozice.
"Mile rád bratříčku," Markus upustil Serenu. "Hopla," zasmál se můj "milovaný".
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Upíří romance?

Ano, je super!
Ujde
Ne

Komentáře

1 AndyCullen AndyCullen | Web | 24. února 2010 v 15:07 | Reagovat

doufám že tu bude brzo pokráčko...teda jestli bude...=o)

2 hellisek8 hellisek8 | E-mail | 27. února 2010 v 20:03 | Reagovat

Taky doufam...(že bude další kapča :D)
A jen kdyby někoho zajímal můj názor: Marcus je SVINĚ!!!!   GRRrrrr! :-!  8-)  :-D  8-O  :-! Mimochodem sem zelená vzteky!

3 Nela Nela | 28. února 2010 v 20:03 | Reagovat

Prosím, rychle další kapitolu, četla jsem to, tak poslední hodinu bez přestávky a jestli rychle nebude pokračování, tak jsem zralá na Bohnice :-D .

4 upirikaty upirikaty | 28. února 2010 v 21:46 | Reagovat

kdo by tohle neudělal na jeho místě?prostě se chtěl pomstit no.jinak super kapča rychle další :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama