→Autorka: katykaty96@seznam.cz
Když se probudila v cizím obrovském pokoji tak byl všude klid.Ležela na velké posteli.Naproti posteli byly dveře.Po chvíli slyšela zepředu kroky a jak někdo říká: 'Už je pozdě běž spát.'věděla že je to Gabriel.Přitom hlasu se usmála ale když si vzpomněla na předchozí události tak posmutněla.Otevřely se dveře tak rychle zavřela oči a lehla si na bok,zády k němu.Sedl si do křesla která bylo vedle postele a tudíž za ní a díval se na ni.Cítila jeho pohled jak jí putuje po celém těle.Po chvíli to nevydržela,otevřela oči a otočila se na něho.
'Proč na mě zíráš?'zeptala se
'Chvíli,jak dlouho už nespíš?'zeptal se aby změnil téma
'Chvíli než si sem přišel.'odpověděla.'Kolik vás tady je?'zeptala se ještě
'No…já,Alex…Pošuk a Alec.'řekl a podíval se na ni
Když řekl jméno Pšuk se rozesmála.'Kdo je ten Pošuk?'řekla se smíchem v hlase.
'Věděl jsem že si všimneš.Je to pes od Alexe.
'Proč se tak jmenuje?'
'To je na dlouho.'
'No tak řekni prosím.'a udělala psí oči
'Tak fajn……..no ale kde začít?'
'Co třeba od začátku.'
'Já nebyl nikdy nějak výřečný typ.Tak začnem.Alec to je můj mladší bratr,dal Alexovi když mu bylo pět let štěně.Den předtím Alec nepřišel večer jak měl přijít tak jsem mu ve vedlejší místnosti seřval.Začal jsem mu nadávat spoustu nadávek a padla i nadávka pošuk.Alex to slyšel a začal to pořád opakovat.Když jsme přišli tak zmlknul.Potom jsme se ho zeptali na jméno a on řekl pošuk.'potom ještě nějakou dobu vyprávěl o reakci lidí.U prostřed vyprávění si všiml že usíná tak přestal mluvit.Hned na to otevřela unaveně oči a pobídla ho:
'Pokračuj.Vyprávíš dobře.'
'Už ne radši spi.'vstal a chtěl odejít ale chytla ho za ruku.Chvíli si hleděli do očí a pak se ho zeptala: 'Proč mi už nechceš nic říkat?Nemusí to být o psovi vyprávěj třeba o sobě.'řekla a povzbudivě se na něj usmála.
Sedl si zpátky do křesla a podíval se na ni. 'Co chceš abych ti o mě řekl?'a usmál se na ni.Také se na něho usmála a řekla: 'Jak si se stal upírem.'
'Dobře……byl rok 1683.Byla válka a matka s otcem zahynuli když se nás tři jednou snažili ubránit před vojáky když zničeho nic je všechny zabilo ale pro naše rodiče už bylo pozdě.Vyšel jsem před dům abych se podíval co se stalo a uviděl jsem je všechny mrtvé.Utíkal jsem k rodičům jenže jsem zapomněl zavřít dveře a Alex vyběhl ven a rozběhl se za mnou.Potom začal ale utíkat zpátky což jsem nepochopil a podíval se za sebe a uviděl překrásnou ženu (vypadá jako Marishka z filmu van helsing,když se podíváte na tuhle stránku tak byste ji tam měli uvidět http://upirka-bery.blog.cz/rubrika/vase-povidky ).Ta se na mě vhrla a povalila mě na zem a zakousla se mi do krku.Mohl jsem se bránit jak jsem chtěl ale měla obrovskou sílu.Po chvíli jsem začal slábnout až jsem se přestal hýbat úplně.Zvedla hlavu a podívala se mi přímo do očí.Zeptala se mě jestli chci žít dál nebo zemřít a já řekl ANO protože jsem se musel postarat o bratry.'když řekl tato slova tak z něj čišela nenávist a ona hned pochopila že ji nenávidí.'Kousla se do zápěstí a podala mi ruku.Já začal pít.Po chvíli se mi vytrhla a já začal umírat.Když se mi srdce zastavilo úplně tak jsem tam ležel asi tak minutu a pak jsem se s trhnutím probudil.Celou dobu nade mnou stála a toužebně či ďábelsky se usmívala.potom si klekla a zeptala se mě na jméno já jí ho řekl.Obadva jsme vstaly a ona mi řekla že příští noc mám být u místního jezera a pak náhle zmizela jenom její vůně tam po ní zbyla.Další noc jsem tam přišel a vzala mě do učení tak to šlo asi pár let dokud jednou v noci po mě nevyjela.Už pár dní před tím jsem věděl že není něco v pořádku.Nechal jsem ji stát v pokoji protože jsem zjistil že byla do mě zamilovaná už od té doby co mě uviděla,tak kvůli tomu zabila moje bratry,prostě celou rodinu.Od té noci jsem ji neviděl.'když to dořekl tak se na ni podíval a zjistil že se na něho celou dobu dívá.
'To nejsou tvoji bratři?'zeptala se
'Ne to jsou jenom jiní dva upíři ale ti dva jsou opravdu pokrevní bratři.Jenom si hrajeme na takovou rodinku.'přitom se trochu pousmál a podíval se na ni.Přitom pohledu ztuhl.Ona ležela na posteli(jeho)a měla zavřené oči ale oči jí zářily rudě jako krev a to když je měla zavřené.Nějakou dobu na ni zíral s vykulenýma očima bez sebemenšího pohybu až do doby než
otevřela oči a posadila se, podívala se na něho.Oči jí teď svítily ještě víc aniž by si toho byla vědoma.
otevřela oči a posadila se, podívala se na něho.Oči jí teď svítily ještě víc aniž by si toho byla vědoma.
'Co se děje?'zeptala se poněkud zmateně (co jiného jste čekali když na ni čumí jak blb).Když chtěl něco říct tak ho zastavila mávnutím ruky.
' Svítí?'přikývl
'Doneseš mi trošku vody prosím.'řekla dost zoufalým hlasem
'Jo……..'zvedl se ze židle a šel ke dveřím a ve dveřích se na ni ještě otočil'chceš ještě něco?'zavrtěla hlavou
Vrátil se,se sklenicí vody a podal jí ji.Napila se a řekla: 'Nebyla by ještě sůl'a zatvářila se jako neviňátko.Pokýval hlavou a za chvíli se vrátil i se solí.Nato jí tam nasypala,počkala až se rozpustí a potom jí celou vypila.Když dopila tak jí oči přestali svítit. 'Jen nedostatek mořské vody už dlouho jsem se……….'zarazila se v půli věty.Podíval se na ni tázavým a podezřelým pohledem. 'Co si se dlouho?'
'Ále to nic,to by bylo na dlouhé povídání.'snažila se z toho nějak vykroutit
'Já mám času dost.'


máš naprosto úžasnej blog
hojky